Střípky z TANCE PRAHA: Fantasie minor a Okřídlení

Festival TANEC PRAHA zahrnoval jako každý rok i několik open air projektů a speciálních událostí. Mezi tvůrce, kteří potěšili milovníky tanečního umění ve veřejném prostoru, kde by jindy pohybové divadlo návštěvník nečekal, byl Marco da Silva Ferreira s hravou choreografií Fantasie minor. Dílem vymykajícím se dramaturgii standardních inscenací byli ale také Okřídlení choreografa Jara Viňarského. Jde o jeden z výstupů mezinárodního evropského projektu Dance Well, podpořeného programem EU Kreativní Evropa, zaměřeného na tanec pro lidi s Parkinsonovou nemocí či podobnými poruchami mobility, tedy nejčastěji seniory. Ten oživil korzo Veletržního paláce.
Fantasie minor (foto Barbora Doleželová)
Fantasie minor (foto Barbora Doleželová)

Duet o přátelství
Choreograf Marco da Silva Ferreira vytvořil krásnou, hravou a moderní taneční inscenaci založenou na vyobrazení přátelství dvou lidí. Muž a žena vstupují na bílou platformu. Nepřicházejí jako romantické protějšky, ale jako kamarádi, parťáci, kteří se provokují, hecují, ale zároveň si pomáhají ve vzájemném zdokonalování. Společně objevují možnosti svého těla a prostoru, který je obklopuje.

Duet pracuje s pauzami a napětím, kopírováním a souhrou. Performeři v sobě mají cosi dětského, drsného, ale i něžného. Nepouštějí se do ničeho falešného – vše vychází z nich a působí skutečně. Jejich pouto je cítit a společně s diváky máme pocit, že jsme svědky krásného propojení dvou lidí.

Celou performance doplňuje hudba Fantazie F moll Franze Schuberta, kterou složil jako svou poslední skladbu, čímž vzniká zajímavý kontrast k mladým postavám, které objevují vše poprvé. Zremixovaná skladba je více pulzující. I choreografie působí vůči hudbě kontrastně. Ačkoliv je hudba dramatická a tklivá, tanečníci vytvářejí vtipné etudy připomínající Chaplinův styl.

Ze společných částí se přirozeně přelévají do sól, ve kterých se navzájem povzbuzují a opět znovu provokují. Představení má signifikantní znak: postoje na špičkách. Stát v botách na špičkách je náročné, ale když se držíme kamaráda, je to snazší. Tato síla přátelství stále více roste a stává se hlavním prvkem.

Mimo bílou platformu se oba chovají civilně. Mají na sobě průsvitné bílé oblečení, které postupně odkládají, až zůstávají jen jednoduché černé přilehavé šortky a tílka, což můžeme vnímat jako metaforu sundávání masek, které my lidé často nosíme jeden před druhým. Čím více se známe, tím více se stáváme autentickými – nebo bychom alespoň měli.

Anka Postic a Chloé Robidoux absolvovali stejnou taneční školu, což je patrné v přirozené synchronizaci. Choreografie pracuje s netypickými tanečními prvky a neustále nás překvapuje, například třesením, pulzováním celého těla a rychlými přechody z rychlého do pomalého tempa.

Vystoupení lemuje vzájemná důvěra a pro mě osobně vyznívá jako motto „Co to znamená být přátelé“.

Tanec, který dává křídla
Působivý počin Okřídlení se odehrál ve vzdušném prosvětleném prostoru Veletržního paláce. Po krátkém dramaturgickém úvodu vcházíme do prostoru, kde kráčí lidé různého věku. Zdraví se s ostatními a navazují s nově příchozími vřelý oční kontakt. V uzavřenější části sálu se můžeme podívat na čtyři videa, v nichž například mluví dramaturgyně Dance Well Monica Gillette nebo účastníci programu tance pro lidi s Parkinsonovou chorobou. Projekt Dance Well má svůj počátekv Itálii, kde se začaly vyvíjet nové metody pro předávání radosti z tance různým lidem, netanečníkům. V jednom z videí pedagogové tance ukazují, co pro ně tanec znamená. Mezi slovy, jimiž popisují své pocity a zkušenost,se objevují například: mořská řasa, radost, štěstí a sounáležitost.

Okřídlení (foto Adéla Vosičková, Tanec Praha 2024)
Okřídlení (foto Adéla Vosičková, Tanec Praha 2024)

Dnešní den nepatří virtuozní taneční technice ani složitým konceptuálním námětům, ale radosti z tance a jeho ozdravným možnostem, jeho cílem je společný zážitek, jiný pohled na tanec i jiné prožívání tance. Jsme přizváni performery, mezi nimiž se mísí tanečníci a účastníci pravidelných setkýní Dance Well z řad veřejnosti, do kruhu. Začnou s námi navazovat oční kontakt, kruhem se jako tichou poštou začne předávat pohyb úst. Performeři se s námi v tomto krátkém úvodu nalaďují na stejnou vlnu. Přichází k nám s balzámem na rty a my jim ho natíráme. Následně si rozdají vějíře a začnou se elegantně ovívat. S ostatními diváky přecházíme ven a pozorujeme jejich počínání zvenku prosklenou vitrínou. Myslím, že není jediný člověk, který by se neusmíval při pohledu na usmívající se  aktéry zpoza skleněné stěny. Přelévá se na nás příjemná energie a pocit svobody.

Okřídlení (foto Adéla Vosičková, Tanec Praha 2024)
Okřídlení (foto Adéla Vosičková, Tanec Praha 2024)

Po návratu dovnitř si všimneme nových scénografických prvků. Létajících, svítících, průhledných objektů. Živá hudba rozvibruje prostor a performeři se pod nimi začnou hýbat do rytmu. Střídají se zde momenty zastavení a pohybu. Živou performance doplňují všudypřítomně běhající děti, které působí jako součást představení. Hudba graduje do různých žánrů. Jsme přizváni do tance – postupně se pohybujeme ve velmi malém těsném chumlu a vědomě se dotýkáme ramen ostatních účastníků. Postupně více a více vyplňujeme prostor. Performance se přelévá v jednu velkou slavnost, kdy všichni svobodně tančí a projevují se, jak je jim blízké. Vyzdvihla bych zde živou hudbu, která reaguje na performery, tedy i na diváky, neboť hranice mezi účinkujicími a obecenstvem se zde stírá.

Performeři posléze usedají na jedoucí platformu a jsou svými průvodci roztáčeni v prostoru – přijíždí podobná platforma plná jídla. Toto zakončení vnímám jako velmi přínosné, jelikož na žádném představení neodmítnu hostinu. Je tu ovšem i symbolická rovina, společné jídlo odjakživa stmeluje a je znakem pospolitosti. Velký potlesk sklízí jak všichni performeři, tak jejich pedagogové, kteří nám dokazují, že tanec a pohyb je pro všechny věkové skupiny a díky němu můžeme jednat svobodně a s radostí, a že vůbec nezáleží na tom, jak malý či velký pohyb dokáže naše tělo vytvořit. I ten nejmenší nám může dát pomyslná křídla.

Fantasie minor
Koncept: Marco da Silva Ferreira
Choreografie: Marco da Silva Ferreira
Asistent chorografie: Elsa Dumontel
Účinkující: Anka Postic, Chloé Robidoux
Kostýmy: Aleksandar Protic
Světelný design: Marco da Silva Ferreira, Florent Beauruelle, Valentin Pasquet
Hudba: Fantasie v F moll od Franze Schuberta (klavír: Lígia Madeira, Luís Duarte nahrávka, studio mix: Suse Ribeiro)
Zvukový design: Rui Lima, Sérgio Martins
Technický manažer: Florent Beauruelle / Valentin Pasquet
Premiéra: 31. 5. 2022
Na festivalu TANEC PRAHA uvedeno 18. 6. 2024 na náměstí Republiky.

Okřídlení
Koncept, choreografie, režie: Jaro Viňarský
Účinkující: Tanečníci a tanečnice Dance Well
Asistenti: lektorský tým Dance Well – Cécile Da Costa, Barbora Látalová, Hana Polanská, Markéta Perroud, Markéta Vacovská, Roman Zotov-Mikshin
Dramaturgická konzultance: Monica Gillette
Zvukový design: Lukáš Kubičina
Autor scénické architektury: Tomáš Hubinský
Na festivalu TANEC PRAHA uvedeno 15. a 16. června 2024 ve Veletržním paláci.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments