Studio ALTA jako místo otevřené nejen kreativitě, ale hlavně svobodě: kurátorský tým odpovídá
Vystupujete jako soudržný jednolitý tým – ale nevěřím úplně, že lze pracovat v týmu systémem každý dělá všechno. Jak máte mezi sebou rozdělené kompetence? Držíte si své oblasti, ve kterých je každý expert, nebo spíše podle druhu práce, která je vám blízká?
Roman: Naozaj nemáme striktne vymedzené pole kompetencií. Je to medzi nami dosť fluidné. Začalx sme tak, že sme všetky nápady a potenciálne spolupráce spolu veľmi úzko zdieľalx. Bez toho, aby by boli vymedzené ostré línie, kto je za čo zodpovedný. Teraz, keď už spolu nejaký čas pracujeme, sa začína kryštalizovať a organicky vyjasňovať, kto má k čomu bližšie a k čomu je viac kompetentný. Stále to nie je tak jednoduché, že by niekto z nás bol zodpovedný za tanec, za divadlo, iný za komunitný program atď. Skôr to záleží od vzťahov, z ktorých spolupráce vznikajú. Väčšinou niekto z nás potenciálne spolupracovníctvo už pozná. Alebo je mu, či jej, blízky žáner, téma či formát, ktorý so sebou daný projekt nesie. Skoro vždy pracujeme minimálne vo dvojiciach, takže vznikajú rôzne kombinácie. Naša spolupráca je veľmi organická, stále sa vyvíja a zrejme sa bude vyvíjať až do konca.
Měli jsme už někdy podobný kurátorský nebo manažerský post? A věděli jste, do čeho jdete, co vás čeká?
Alica: Během magistra v Berlíně jsem kurátorovala jednu událost, pak jsme vloni založili DANCETOPII a hned na to přišla nabídka z ALTY. Je to pro mě hlavně proces učení se a hledání, jak tu roli uchopit. Věděla jsem, že k tomu směřuju, a očekávání se v zásadě potkávají – jak ta moje, tak ta, která na mě jsou kladena.
Roman: Ja spolupracujem už štvrtý rok na dramaturgii festivalu Kiosk v Žiline.
Tobiáš: Já jsem takovouto práci zatím v institucionálním rámci nedělal, ale věnoval jsem se řadě menších projektů, ve kterých jsem kurátorskou a dramaturgickou práci ohledával, a to jak během studia na KALD DAMU, tak mimo něj.
Orin: Myslím si, že každý z nás má alespoň nějaké zkušenosti s pořádáním kulturního programu. Zároveň je to novinka ne jenom pro nás, ale i pro ALTU. Celej systém nastavení naší programové sekce je totiž trošku experiment. I z toho důvodu do toho ALTA šla a vybrala nás na tuhle pozici. Myslím si, že právě šlo o to, že je to cesta do neznáma, a že v té chvíli ani nějaká jako hluboká předchozí zkušenost nebyla úplně žádoucí nebo nutná.
Jak si plánujete práci organizovat? Studio ALTA určitě není místo, kam se chodí zařezávat do kanceláře. Máte nějaký plán pravidelných setkávání nebo společných aktivit?
Alica: Celý tým se schází jednou za dva týdny, užší programový tým častěji. K tomu máme i další schůzky nad rámec základní agendy, takže asi se to i dá nazvat „zařezáváním“ (smích).
Orin: A pak máme nepravidelné schůzky všude okolo.
Roman: ALTA funguje dosť usporiadane a je pomerne veľa momentov, kedy spoločne sedíme za notebookmi a ladíme rôzne mechanizmy a stratégie.
Tobiáš: Na druhou stranu je ale potřeba říct, že společné schůzky jsou v ALTĚ časem, na který se já i mnohé ostatní kolegyně a kolegové z týmu těší. Myslím, že je výjimečné mít takovou práci a pracovat v takovém kolektivu, který se těší na společné meetingy.
Můžete už nastínit nějaké konkrétní projekty, které by se v ALTĚ měly objevit?
Tobiáš: Důležité je asi zmínit, že pokračujeme v uvádění programu v rámci dvou až třídenních programových bloků, které programujeme přibližně dvakrát do měsíce. Tyto bloky pak mají svá témata, v rámci nichž uvádíme jak divadelní a taneční projekty, tak debaty, dílny, promítání, koncerty, výstavy a další kulturní akce. V dubnu se těšíme na blok věnovaný blízkovýchodním umělcům a umělkyním a na začátku května na program v rámci otevírání letní sezóny v okolí ALTY. Potom nás čekají bloky věnované environmentálním tématům, Queer Joy blok a minifestival dedikovaný české a polské performance art scéně. Dále se budeme věnovat smyslovým praxím a truchlení. Mezitím se samozřejmě těšíme na pokračování série Performance Bus, se kterým navštívíme umělecká a rezidenční centra v regionech a umělce a umělkyně, kteří v regionech žijí a tvoří. Cestou také vznikne řada performativních intervencí v krajině, uprostřed industriálního pole, v logistickém centru anebo na benzínové pumpě.
Orin: Teďka máme vyhlášené open cally pro rok 2025, které jsme upravovalx na základě možností, který tento rok ALTA bude mít a tím bude ovlivněnej i celej náš program na rok 2025. Víceméně kvůli rekonstrukci přicházíme o vnitřní prostory nebo o to naše divadlo a místo toho se chceme věnovat performance a tanečním projektům venku a v okolí Libně, nějakýmu site-specific public artu. No, takže tohle je nějaká největší možná změna s tím, že v minulým roce hodně projektů v koprodukci s ALTOU bylo prezentováno v rámci ALTA Tours. To je takovej sen, co ALTA má v rámci různých divadel – podobných venues v Praze a po celé republice a je to hodně unikátní. My bychom s těmi projekty chtělx samozřejmě pokračovat, co už máme na rok 2025 domluvený, ale zároveň nám jde o to nějak se spojit s tím prostorem Palmovky a Libně.
Alica: Taky otevíráme ranní taneční lekce pro širokou veřejnost, ale i pro profesionály a profesionálky. Kromě rezidenčních open callů nás čekají i studentské rezidence, a také rezidence, které domlouváme přímo s umělci a ve spolupráci s MeetFactory. Chystáme řadu projektů s různými umělci a umělkyněmi. Každopádně se můžete těšit na pestrou nabídku spoluprací a výstupů.
Teď mě napadá, tady narážíme na ten prostor Liběně a Palmovky, tak jak plánujete pracovat s genem loci?
Alica: Program venku budeme mít po celý rok a k tomu budeme pokračovat ve výjezdech s názvem ALTA TOURS. V každém bloku se budeme genem loci zabývat, taky záleže na konkrétním ročním období.
Orin: Případně nějaký menší části programu budou vznikat, bude-li třeba, prostě vyloženě na míru tomuto prostoru. A myslím si taky, že je z naší strany nějaká velká touha se i spojit s místními organizacemi. Už se o to trošku pokoušíme, například s Rubikonem.
Tobiáš: S organizací Rubikon, která v našem sousedství zřizuje komunitní zahradu a komunitní centrum pro místní a lidi s trestní minulostí. Dále s galerií Světová 1, kde zrovna sedíme, a kde máme v zimě naše kanceláře, protože před rekonstrukcí je u nás v ALTĚ ještě chladno. Dále také s Velkým mlýnem, který je náš důležitý partner a bezprostřední soused. Potom jsou to další menší organizace v okolí. Určitě se snažíme při koncipování programu brát místo, kde sídlíme, v potaz. Snažíme se oslovovat místní komunitu a taky přemýšlíme nad dynamikou toho, jak se Libeň postupně poměňuje. Jak se přibližuje víc centru. Vidíme to i v tom, jak dochází ke změně místa, kde sídlí právě Velký mlýn a Studio ALTA, kde to začíná mnohem víc ožívat a kde by do budoucna mělo vzniknout mnohem víc kaváren. Nejspíš to tady jednou bude nová Letná. (smích)
Roman: Špeciálnu pozornosť venujeme vzťahom s našimi susedmi. Časť nášho tímu urobila akciu, kedy začali fyzicky „obrážať“ hospody a rôzne ďalšie malé kultúrne podniky na Prahe 8. Zoznamovali sa, informovali čo robíme. Takže lokálne vzťahy sú pre nás dôležité, podobne ako tie regionálne a medzinárodné.
Budete pokračovat i v akcích, jako je Dům odpočinku? Myslím, že to byla skvělá myšlenka vzhledem k přehnaně produktivní době, ve které žijeme a vyčerpáváme se.
Orin: V Domu odpočinku pokračujeme, dokonce byl na něj otevřený open call. Po diskuzi jsme se dohodli, vzhledem k situaci na Slovensku a jak se tam vyvíjí budoucnost pro kulturní instituce a pro pracovníky kulturních institucí, otevřít jedno z míst lidem ze Slovenska. Bylx bysme rádx, kdyby se k nám připojily další organizace tady u nás i v zahraničí, protože je potřeba odpočívat co nejvíce v téhle době.
Roman: Záujem o túto rezidenciu je veľký. Vyberáme losom, ale jedno miesto je garantované pre človeka zo Slovenska.
Jaký je váš vlastní osobní umělecký vkus – jaký typ umění vás nejvíc oslovuje? Jaký okruh tvůrců? Propíšou se vaše preference do programu?
Tobiáš: Mě nejvíc zajímají „netradiční“ divadelní projekty, které vznikají ve veřejném prostoru anebo jinde mimo black box. Může přitom jít o různé formáty od audiowalků a performativních procházek až po komunitní hostiny. Dále sociálně a environmentálně angažované projekty a různé partiticipativní formy.
Roman: Ja sledujem široké pole „alternatívneho“ či neinterpretačného divadla, zaujímajú ma projekty, ktoré prichádzajú z fine-arts backgroundu, performance art, súčasný tanec, participatívne formy…
Alica: Zajímám se o taneční projekty, pohybové divadlo a projekty, které se zaměřují na tělesné praxe v nejširším slova smyslu. Láká mě také vizualita a experiment. Často si pokládám otázku, co vlastně tanec v dnešní době je, a se zájmem sleduju, jak se vyvíjí. A to nejen jako estetická forma, ale i jako prostředek pro prohlubování vztahů.
Orin: Já mám background v performance artu. Taky mě zajímají i nějaký přesahy právě do výtvarnýho umění, do nějakejch takových prostě jinejch forem a i do hudby. Takže můj zájem taky hodně leží v tom do ALTY dostat i nějaký jiný části programu, který nejsou jenom divadlo nebo jenom tanec. A tím chci otevřít ALTU novýmu obecenstvu, který k nám třeba dřív nezavítalo, protože má blízko právě k těm jiným věcem.
Koho napadl projekt Artist Meet Curators? Jaký byl záměr, je to formát podle nějaké vzoru?
Tobiáš: Koho to napadlo, to podle mě nevíme. Společně jsme to tak během několika minut složilx nápad po nápadu, podobně jako celý program. Chtělx jsme být otevření novým tvůrkyním a tvůrcům a nevybírat si jenom z toho, koho známe anebo co nám chodí na email. V kontaktu s umělectvem taky prostě preferujeme osobní setkání před emailovou komunikací. Zároveň jsme se chtělx seznámit s umělectvem, které už ve Studiu ALTA tvoří. Jde přitom o lidi, které z části známe, ale ne úplně všechny, takže jsme chtělx udělat akci, která bude otevřená jak lidem, kteří už v okolí ALTY působí, tak těm, kteří by s ní rádi do budoucna spolupracovalx.
Roman: Myslím, že to bolo nutné. My traja (ja, Tobiáš a Orin), sme čerství absolventi školy, takže nešlo ani tak o to, že by sme my nikoho nepoznalx, ale skôr o to, že ľudia z rôznych komunít nepoznali nás. Zároveň sme cítilx, alebo si minimálne predstavovalx, možnú nervozitu profesnej komunity o to, čo s ALTOU bude, keďže ide o dôležitý priestor najmä pre súčasný tanec. Generácia nad nami a ľudia z inej bubliny môžu byť prirodzene nervózni z toho, že by už v ALTE priestor nenašlx. Preto sme hľadalx formát, ako otvoriť dvere a stretnúť sa s každým, kto bude mať záujem. Nemá ísť o pitching projektov, ale o neformálne zoznámenie sa. Na to kladieme dôraz aj počas stretnutí. Nechceme nič „nakupovať“, ale spoznávať sa.
Studio ALTA ve své holešovické éře bylo domovem mnoha tanečních projektů. Až bude hotova rekonstrukce, vrátí zase i tanec v plné síle? Máte blízko k některým tvůrcům a kolektivům z naší taneční scény, se kterými plánujete spolupracovat?
Tobiáš: Já si myslím, že plánujeme hodně tanečního programu už i teď venku. A samozřejmě s otevřením nové budovy ho bude ještě víc.
Alica: Tanec má v našem programu své stálé místo a určitě bychom chtělx pokračovat v jeho tradici. Performativní umění se však vyvíjí, a je důležité reflektovat, že dnes už není žánrově tak uzavřené. Samozřejmě pokračujeme v dlouhodobých spolupracích, které jsme přebralx, a rádx bychom přivítalx i umělkyně, umělce a publikum, kteří*které chodilx do Holešovic či Invalidovny. Pracujeme na obnově vztahů, které se kvůli změně lokalit trochu přerušily, a doufáme, že se o nás taneční scéna bude moci opřít.
Tobiáš: Máme taky v plném proudu projekt iCoDaCo (International Contemporary Dance Collective), který je několikaletým výzkumem ohledávajícím současný tanec a současnou choreografii.
Než nastane okamžik, kdy bude ALTA mít plné zázemí, kde všude se s projekty pod její hlavičkou budeme setkávat?
Tobiáš: V Performance Busu.
Roman: Naše koprodukcie sa hrajú na rôznych miestach v Prahe i v regiónoch.
Alica: Inscenace WHOMEN od kolektivu Ufftenživot byla v Norsku, From Scratch od SPOLKu byla v Diodě v Jihlavě. Tumor: Oh God! od T.I.T.S. bude na Divadelním světě Brno. Vidět neviditelné od Mariky Smrekové a spol. v Žižkostele. Wonderland od kolektivu Ufftenživot v Eliadově knihovně.
Orin: Jak už bylo zmíněno, ALTA TOURS budou pokračovat. Nebo se aktivně snažíme o to, aby pokračovali.
Jaké téma si myslíte, že je dnes v umění potřeba nejvíce otevírat?
Orin: Co my řešíme v rámci týmu a myslím si, že je to téma, který se bude nějak čím dál tím víc objevovat na současné scéně, je svoboda umění. Dejme tomu nějaká politická moc nebo politická agenda, která to umění ovlivňuje. Takový úkazy vidíme už na Slovensku, jak se to může destruktivně hroutit. S tím souvisí i témata, jako třeba enviromentalismus nebo další politická témata.
Alica: Myslím, že dnes je potřeba otevírat téma vzájemnosti a pospolitosti – jak být spolu a jak budovat vztahy.
Tobiáš: Sociální a enviromentální témata. Kromě toho, že se těmto oblastem chceme věnovat v rámci našeho programu, tak připravujeme i řadu debat a přednášek.
Alica: Může to celé znít trochu těžce, tak dodám, že i schopnost hrát si, snít a tvořit souvisí se svobodou. Vykročení z každodenního života do něčeho kreativního mi přijde opravdu důležité.
Co si myslíte o vzdalování a odcizování se generací? Cítíte něco takového ve svém životě a jak může v takových otázkách pomáhat právě umění?
Tobiáš: Já vnímám spíše propasti mezi lidmi z různých sektorů společnosti jako mezi sférou komerční a občanskou. Spíš než generační rozdíly vnímám disonanci mezi lidmi s různým sociálním, kulturním a ekonomický kapitálem.
Roman: Samozrejme, v rôznych prieskumoch verejnej mienky vidíme, že politické preferencie a nálady sú v rôznych generáciách odlišné. To je nespochybniteľný fakt. Ale tiež mám oveľa silnejší pocit, že ide skôr o soci-ekonomickú priepasť, než o generačnú. K prekonaniu generačných rozdielov mi príde umenie a rôzne medziodborové aktivity, ktoré v ALTE pestujeme, ako výborná príležitosť na to, aby sa generácie spolu stretávali a aby sa vystavovali jedna druhej. V tom vidím veľký potenciál.
Orin: Hodně našeho mezigeneračního programu je spíš směrem dolů, máme hodně programu pro děti. Myslím si, že ALTA se i jako v tomhletom směru hodně snaží zapojit lidi, kteří jsou nějak tímhle tím vyloučení ne úplně vyloženě ze společnosti, ale z kulturního života.
Nelze se nezeptat ještě na jednu praktickou věc: uvažujete o tom dát nějaký větší prostor slovenským umělcům?
Roman: ALTA je historicky postavená na československej vzájomnosti. Aj náš tím to odráža.
Tobiáš: Budeme taky spolupracovat s umělci z Maďarska, kteří u nás budou mít rezidenci. Ohrožení kulturního sektoru nevnímáme jenom na Slovensku, ale v celém regionu střední a východní Evropy. Přesto máme samozřejmě k slovenským umělcům a umělkyním nejblíž s ohledem na naše osobní vztahy a kontakty.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
