Stavebním kamenem pro nové hudební dílo Šimona Vosečka byla starší divadelní hra Yanna Verburga kritizující diskriminaci, násilí a homofobii. Autor si v ní částečně řešil i osobní téma, neboť v době jeho dospívání nebyl dostatek informací o homosexualitě, coming outy nebyly běžné ani společensky tolerované. Hra byla napsána se záměrem šířit osvětu na školách, proto je zaměřena na mladé lidi, na jejich pocity, nejistoty a zmatky, dialogy s rodiči, partnery a bohužel i sebevraždy teenagerů.
Skladatel Šimon Voseček se s Verburgem potkali v roce 2017 na rezidenčním pobytu v Avignonu a výsledkem jejich spolupráce bylo libreto a posléze opera, která nyní díky festivalu pořádaného Národním divadlem mohla být dokončena a realizována.
Jméno Šimona Vosečka není neznámé – tento česko-rakouský skladatel žijící ve Vídni inklinuje k opeře již od svých studií na Pražské konzervatoři (žák Otomara Kvěcha) a na vídeňské Univerzitě hudebních a dramatických umění. Ve vídeňské Kammeroper mu uvedli operu Hybris, na Pražském jaru se před pěti lety představil skladbou Hypnos. Jeho skladby jsou temné, groteskní, hudba je atonální, ale poctivě vypracovaná. Rád používá nekonvenční kombinace dechových nástrojů v extrémních polohách nebo zajímavé barvy bicích, zvony apod. Nejinak tomu bylo i v opeře nebo spíše scénickém oratoriu Stvůry.
Komorní ansámbl o jedenácti hráčích (smyčce, dechy, klavír, bicí, členové Národního divadla ad.) řídila mladá francouzsko-britská dirigentka Stephanie Childress, hostující v Hamburské opeře, Barcelonském symfonickém orchestru, Clevelandském orchestru a řadě dalších kulturních metropolí včetně pražského Národního divadla. V krátkých epizodách se na scéně střídalo sedm pěveckých sólistů v černých kostýmech a s výrazným černým líčením. Většinou byla jejich interpretace statická jako v oratoriu, občas naznačovali akci (například v části Zimní hry, kdy chlapci s mobilem ponižují svou oběť). Pěvecké party jsou náročné, ale logicky vedené v dialogu s instrumentální složkou. Pěvci tvoří různé kombinace, dua, tria, sbor. Přestože se celkově jedná o malý ansámbl, ve vypjatých pasážích dokáže díky drsným disonancím vyvinout až nečekaně silný, uši drásající dynamický efekt (část Chomout). Jinde zněl sbor až romanticky něžně – ač se stále pohybujeme v atonalitě. Slyšeli jsme operní předehru, mezihru, velké sólo bicích. Občas lze v instrumentální složce vytušit jazzové vlivy.
Pěvecké nastudování mezinárodními sólisty bylo velice kvalitní. Podíleli se na něm Anna Piroli (soprán 1), hlasově i procítěným přednesem výrazná Pavla Radostová (soprán 2), Martiniana Antonie (mezzosoprán), vynikající Logan Lopez Gonzalez (kontratenor – zajímavě působil kontrast mezi výškou hlasu při zpěvu a jeho normálním mužským hlasem při recitaci textu), William Morgan (tenor), Luke Terence Scott (baryton) a John Taylor Ward (basbaryton). Samé mladé a dobře znělé hlasy.
Scénu dotvářely grafiky promítané na zadní plátno, pokud však měly ilustrovat děj skrytý v textech, většinou francouzských, plnily to jen velmi vzdáleně a zřídka. Největším nedostatkem představení byla naprostá rezignace na srozumitelnost textů pro publikum. Fiktivní dialogy, kterými autor dotváří autentické příběhy gayů z různých koutů světa, často s tragickým vyústěním, český posluchač nemohl pochopit. Titulky se objevovaly v rámci grafiky pouze jako zajímavý mizející, rozostřený prvek, často i tři verše přepsané přes sebe. Přitom překlad existoval a našla jsem jej až po představení na webu Národního divadla, v programu ne. Z nejasných důvodů tak inscenace byla ochuzena o jeden z nejsilnějších momentů a vlastně i důvodů existence celého představení – navodit u publika pochopení, hrůzu i soucit.
Hodnocení: 50%
Opera Nova – Šimon Voseček: Stvůry
17. června 2024, 20:00 hodin
Divadlo Bez zábradlí
Inscenační tým
Kostýmy: Marianna Stránská
Choreografie: Jan Adam
Video design: Valeriia Riazanova
Účinkující
Soprán 1: Anna Piroli
Soprán 2: Pavla Radostová
Mezzosoprán: Martiniana Antonie
Kontratenor: Logan Lopez Gonzales
Baryton: Luke Terence Scott
Basbaryton: John Taylor Ward
Tenor: William Morgan
Orchestr Národního divadla
Dirigentka: Stephanie Childress
