Narozdíl od Německa a Itálie dává francouzský král měšťanům privilegium „provádět v Paříži a okolí po sobě jdoucích dvanáct let zpěvoherní a operní představení“ až v roce 1669 . Vzniká tedy Académie de l’Opéra, která pro svoji činnost potřebovala odpovídající budovu. Z bývalé míčovny v ulici Mazzarin tedy na rychlo vznikla Académie Royale de Musique. Tato prozatímní budova byla slavnostně otevřena 19. března 1671 operou Pierre Perrina Joe de Paume, což byla první opravdu francouzská opera. Začala tak fungovat instituce, která měla dalších nejméně třista let významný vliv na vývoj opery jako žánru.
Académie de l’Opéra vystřídala celkem dvanáct působišť, až se jí na dlouho definitivním domovem stala 5. ledna 1875 otevřená budova na tehdejší poměry nevídaného operního divadla – Palais Garnier. Projekt budovy byl ve své době absolutně velkolepý. Jeho provedení stálo nevídanou částku 36 milionů francouzských franků. Charles Garnier – hlavní architekt budovy – musel zhotovit 30 tisíc návrhů. Budova (do stavby Opery Bastille) zabírala z evropských operních divadel největší plochu – 11 235 metrů čtverečních. Exteriér budovy je pojat novorenesančně. Nádhera interiérů je stejně pověstná, jako jejich rozlehlost.
Zajímavostí je obrovská prostornost foyerů, vstupních částí, chodeb a schodišť, která v době svého vzniku neměla u operních divadel obdoby a uchvátí návštěvníka dodnes. Chodby a foyery působí vzdušně, světle a velkolepě. Budova korunuje náměstí Opéra a její silueta je vidět z až více než kilometr vzdáleného náměstí Republiky. Charakteristická je střešní kopule, v jejímž vrcholu je umístěn obrovský křišťálový lustr, vážící 7 tun. Majestátnost budovy je ohromující, ale ještě zajímavější je pohled na budovu z výšky. Její začlenění do okolní zastávby, dokonalá dispoziční vyváženost (zejména poměr provozních prostor k poměru prostor hlediště, jeviště a proscénia – včetně dnes používaného zadního jeviště, které však v době svého vzniku fungovalo jako tzv. perspektivní pohled, kdy po stranách byly umístěny prospekty a otevřením opony umocňovaly dojem hloubky prostoru).
Při rekonstrukci interiérů v padesátých letech 20. století byl původní malovaný strop kupole hlediště, který ztvárnil Leveupnet, nahrazen stropní malbou s výjevy z oper Romeo a Julie, Kouzelná flétna, Boris Godunov a baletu Dafnis a Chloe, vytvořenou Marcem Chagallem. Plocha stropní kupole zabírá 220 metrů čtverečních, proto jde o jednu z největších stropních maleb na světě.
V současnosti je v Palais Garnier uváděn baletní repertoár Opéra national de Paris a také některé operní produkce především barokních nebo renesančních autorů. Nehraje se zde každý den, ale denně se konají komentované prohlídky budovy. V levém bočním křídle foyeru (bývalé soukromé vstupní části k panovnickým lóžím) je zřízen volně přístupný archiv a divadelní knihovna, včetně galerie portrétů osobností souvisejích s tímto divadlem a obrazů s divadelními náměty. Také je zde umístěna výstava dobových scénických modelů (v mnoha případech unikátních exponátů z původních premiér).
Palais Garnier byl jedním ze svatostánků opery, ve kterém se tvořily operní dějiny – nezměrně oper mělo právě v této budově svoji původní premiéru: Thais, Sicilské nešpory, Don Carlos, Vilém Tell, Favoritka… Při slavnostním otevření 5. ledna 1875 se hlediště pro 2 156 osob rozezněla Halévyho Židovka.
Při svých cestách do Paříže právě tohle divadlo určitě nesmíte zapomenout navštívit!
Foto autor a Opera National de Paris
Narozdíl od Německa a Itálie dává francouzský král měšťanům privilegium „provádět v Paříži a okolí po sobě jdoucích dvanáct let zpěvoherní a operní představení“ až v roce 1669 . Vzniká tedy Académie de l’Opéra, která pro svoji činnost potřebovala odpovídající budovu. Z bývalé míčovny v ulici Mazzarin tedy na rychlo vznikla Académie Royale de Musique. Tato prozatímní budova byla slavnostně otevřena 19. března 1671 operou Pierre Perrina Joe de Paume, což byla první opravdu francouzská opera. Začala tak fungovat instituce, která měla dalších nejméně třista let významný vliv na vývoj opery jako žánru.