Film a hudba ve vzácném souznění
Snaha nevyšla naprázdno, večer se nadmíru vydařil. Digitálně zrestaurovaná verze filmu Metropolis je působivá, obnažuje detaily, které se dříve z opotřebovaných filmových kotoučů vytrácely. Ano, zub času je i v obnovené kopii vidět, ale možná je sledování a vyznění myšlenek snímku o to působivější. Uvědomme si, že film slaví sté výročí svého vzniku. Premiéru měl v roce 1927, ale pracovalo se na něm samozřejmě mnohem dřív.
Nová hudba k Metropolisu je o poznání mladší – soundtrack Jeffa Beala měl v Praze světovou premiéru. Přesto s filmem ladí, je promyšlený, v jednotlivých sekvencích vystihuje děj, ať už se skladatel náladou hudby strefuje do dění na plátně nebo jde záměrně v protisměru. Jde o moderní, současnou a posluchačsky vstřícnou hudbu. Je to pochopitelně programní hudba, a svému určení dokonale slouží, ale současně ji lze považovat za symfonii, byť s jasným podtextem. Řekněme filmovou symfonii.
Sci-fi pohádka o tom, že bez vzájemného porozumění to nejde
Stručně z děje snímku. Režisér Lang spolu se scenáristkou Theou von Harbou (po určitý čas byli tihle dva manželé) zasadili příběh přibližně do doby, ve které dnes žijeme my, tedy kolem roku 2000. Divák se ocitá ve futuristickém městě Metropolis, které je rozdělené na dvě části: nahoře, tedy nad zemí, žije privilegovaná elita v přepychu, hluboko pod chodníky, silnicemi, okázalými stavbami a parky pracují dělníci v nelidských podmínkách, a udržují město v chodu. Hlavní postavou snímku je Freder, syn despotického šéfa města Johhana „Joha“ Fredersena. Freder žije bezstarostný život, dokud nepotká Marii – mladou ženu z podzemí, která přivede skupinu dělnických dětí do zahrad elity, aby jim ukázala kontrast mezi „dolním“ a „horním“ světem. Freder se do ní zamiluje, a když se ji snaží v podzemí najít, poznává nelidské podmínky, ve kterých jsou nuceni dělníci žít a pracovat. Dá se na jejich stranu, a hodlá jim pomoci, stejně jako Marii, která v podzemní katedrále káže o lepších zítřcích a o nutnosti propojení dělníků s elitami ve vzájemném pochopení a spolupráci. Toho se má docílit skrze takzvaného mediátora, který spojí „hlavu“ (vládce) a „ruce“ (dělníky). Jak jinak, tím mediátorem má být právě Freder.
Jenže pro Joha Fredersena je Marie hrozbou. U vyšinutého vynálezce Rotwanga si objedná humanoidní robotku, falešnou Marii, aby vnesla mezi dělníky zmatek a současně aby odvedla jeho syna od pravé Marie. Rotwang sice humanoidku vytvoří, ale naprogramuje ji tak, aby rozpoutala dělnické bouře, skrze které by sám město ovládl. V pozadí je, jak to bývá, zhrzená láska k ženě, která před časem dala přednost Fredersenovi.
Zfanatizovaní dělníci skutečně povstanou a začnou ničit všechno, co jim přijde pod ruku. Přitom málem zemřou všechny jejich děti a podzemní město je krok od zkázy – jeho velká část je zničena v přívalech velké vody.
Přijde ale utopistický happy end (Metropolis je krásným příkladem takzvané anti-utopistické sci-fi). Falešná Marie je odhalena a upálena, naopak život té pravé je zachráněn, dělnický předák si skrze mediátora Fredera podá ruku s Fredersenem. Je tím stvrzeno poselství snímku, totiž že prostředníkem mezi hlavou a rukama (rozumem a prací) musí být srdce. Krásné, že? I když k dělníkům pořád ještě nespravedlivé.
Snímek měl bombastickou reklamu už během natáčení, přitom práci na něm provázely těžkosti, spory herců s režisérem i astronomicky se navyšující rozpočet. Divácký ohlas po premiéře byl ale spíše záporný, a tak výrobce, filmová společnost UFA, film střihem asi o čtvrtinu zkrátila. Pro americkou distribuci bylo krácení ještě razantnější. A ani kritika, alespoň ve velké míře, film Metropolis nikterak neadorovala.
Vizuální stránka versus herecké výkony – a přínos Bealovy hudby
Dnes je film Fritze Langa považován za jeden ze základních stavebních kamenů světové kinematografické historie, za mistrovské dílo s ohromující vizuální strukturou a přitom humanistickým (i když ne zcela dotaženým) poselstvím. Ukazuje střet technologií s vírou a rozumem (u některých scén mě napadlo srovnání s Chaplinovou Moderní dobou) a nutnost komunikace všech složek jakéhokoliv systému. Odkaz na Babylonskou věž je tu jasný: nedostatek komunikace a porozumění vede k chaosu a destrukci.
Tohle poznání měli lidem skrze stříbrné plátno přinést herci filmu. Rozhodně neměli jednoduchou úlohu, navíc k nim byl prý režisér Lang neobyčejně tvrdý. Možná proto se nám dnes některé herecké výkony mohou zdát křečovité, herci často přehrávají. Němý film samozřejmě vyžadoval jiné umělecké prostředky než zvuková kinematografie, a samozřejmě byla i jiná doba, tudíž i divácký vkus; my se ale na snímek díváme dnes, a v tomto kontextu se zdá, že méně by při některých hereckých akcích bylo více.
Ale: tohle všechno do velké míry eliminuje hudba Jeffa Beala. Proslulý komponista filmové hudby (Dům z karet, Můj přítel Monk: Poslední případ, Pollock, Most do života) k tvorbě soundtracku přistoupil s porozuměním, až to vypadá, že s Fritzem Langem nějakým způsobem spiritisticky komunikoval. Práci na hudbě pro němý film si už před Metropolisem vyzkoušel u dalšího legendárního snímku, opusu režiséra Roberta Wieneho Kabinet doktora Caligariho z roku 1920, jak se ale sám vyjádřil, hudební ozvučení Metropolisu považuje za své životní dílo. I proto je pro nás velkou ctí, že jeho světovou premiéru uvedl (a oddirigoval) právě v Praze v rámci Composers Summit Prague.
Herecké akce Bealova hudba, možná paradoxně, zcivilňuje, a tudíž dostává blíž dnešnímu divákovi. A spolu s vývojem děje snímku i náležitě graduje. Jakkoliv je Langova práce se světlem skvělá, opravdu strhující je snímek až v závěrečné čtvrtině, kdy nabere na akčnosti, a děj se dere dopředu jako dravá řeka. Ruku v ruce s ním jde i Bealova partitura.
Soundtrack se vším všudy, efekty nevyjímaje
Hudba Jeffa Beala je skutečně velkolepá, v tom nejlepším slova smyslu, a barevně, melodicky, dynamicky i rytmicky pestrá – divák (posluchač) se ani vteřinu nenudí. Přitom Metropolis trvá skoro tři hodiny, a stejnou stopáž má hudební plocha, která ho doprovází. V tomto případě spíše spoluúčinkuje, je součástí děje a ex post pomáhá i hercům.
Beal pro různé scény mění nástrojové obsazení, instrumentace ale po celou dobu trvání kompozice drží linku, která filmu sluší. Žádné excesy, žádné velké experimenty, ovšem sem tam velmi příhodně vytváří skrze hudební nástroje i scénické ruchy. Dělá to nenápadně, ale účinně.
Trocha srovnání. Orchestrální základ Bealova soundtracku do značné míry navazuje na klasickou kompozici Gottfrieda Huppertze vytvořenou k premiéře Metropolisu v roce 1927. Beal je ale méně romantický, vystačí si s minimalističtějšími hudebními prostředky, je atmosféričtější a viditelněji se noří do psychologie jednotlivých postav. Pochopitelně v jeho partituře slyšíme i modernější harmonii a odvážnější rytmickou práci. Přitom všem ale Beal sympaticky ctí historickou patinu snímku. Citlivě, s pietou a láskou k Langově dílu.
Skladatelovi a dirigentovi byl při ztvárnění jeho hudebních představ spolehlivým partnerem Český národní symfonický orchestr. V takovém případě, jakým je nutná přesná synchronizace hudební produkce s dějem souběžně promítaného filmu, je ona spolehlivost důležitá, a orchestr nezklamal, podal velmi solidní výkon. Jeff Beal pak všechno s přehledem řídil od speciálního dirigentského pultu – jakési placaté televize, na jejíž obrazovce pod filmovým obrazem běžel notový záznam hudby té které scény.
Samotná kompozice je rozdělena do tří hlavních částí: Prologue, Intermission a Intermezzo + Furioso, dohromady to dává sto čtyřiasedmdesát minut působivé hudby. Jak tedy obstála spolu s filmem, a na druhé straně vedle filmu? Během večera jsem udělal dva pokusy. Poslouchal jsem nějakou dobu hudbu bez toho, že bych sledoval film, a naopak po určitý čas jsem na sebe nechal působit film bez hudby. V prvním případě hudba obstála i samostatně, bez filmu; ve druhém případě to bylo horší, sledovat snímek jenom jako němý, bez hudebního obalu, bylo složitější. V tomhle, přiznávám, dost divném klání tedy Bealova hudba vítězí 2:0. Ale popravdě: nejlépe se poslouchá spolu s Langovým Metropolisem. Pro něj totiž byla zkomponována. A diváci/posluchači ji po (celkem dlouhém) večeru v Hudebním divadle Karlín náležitě ocenili. Právem.
Composers Summit Prague: Metropolis Concert
27. dubna 2026, 19:30 hodin
Hudební divadlo Karlín
Program
Jeff Beal: hudba k filmu Metropolis
Účinkující
Český národní symfonický orchestr
Jeff Beal – dirigent
