Světová premiéra ve Velkém Meziříčí na festivalu Concentus Moraviae

Prostora zámecké jídelny není velká, pojala asi sto posluchačů, kteří si mohli užít krásného zámeckého prostředí. Hostitelem byl sám majitel, hrabě Jan Nepomuk Podstatzký-Lichtenstein, který se zúčastnil koncertu.

Program koncertu konvenoval prostředí, účinkovala Barbara Maria Willi, cembalistka a dramaturgyně festivalu, která si přizvala jako své hosty flétnistu Jana Ostrého a violoncellistku Petru Machkovou Čadovou. Přesto, že nešlo o uskupení na historické nástroje, zvukový výsledek byl velmi příjemný. Měkký tón flétny a sladký témbr violoncella dobře ladily spolu, i s cembalem.

Na programu byli na jedné straně skladatelé prověření staletími. Johann Sebastian Bach, jehož Sonáta A dur pro flétnu a obligátní cembalo, BWV 1032 zahájila večer. Třívětá skladba zaujala melodičností a radostným tématem i soupeřením obou nástrojů. Jiří Antonín Benda, český hudebník na dvoře pruského krále, byl zastoupen hned dvěma skladbami. Nejprve Tři sonatiny pro cembalo solo, výběr ze sbírky 34 sonatin. Sonatina C dur č. 4 (Mezzo Allegro), Sonatina h moll č. 5 (Allegretto) a Sonatina d moll č. 6 (Allegretto). V podání Barbary Marie Willi zněly odlehčeně a radostně, což bylo zjevně jejich poslání. Dalším číslem v programu byla opět skladba Jiřího Antonína Bendy, ač byla původně avizována skladba jeho staršího bratra Františka. Místo Sonáty F dur pro flétnu a basso continuo, byla ohlášena a zahrána Sonáta G dur pro flétnu a obligátní cembalo, která byla objevena v Moravském zemském archivu. Třívětá skladba je prodchnuta melodičností a laškováním nástrojů, které si tématy odpovídají a soupeří spolu v brilantnosti běhů a opakováním melodií.

Vrcholem večera bylo uvedení skladby brněnského skladatele Milana Slimáčka, který byl večeru přítomen. Divertimento pro flétnu, cembalo a violoncello napsal na objednávku paní Willi pro tento festival. První část Con moto začíná disonantně, přesto je tu tušení melodie, která se prosazuje ve druhé části, Largeto. Violoncello zde přednáší bolestnou melodii, kterou uklidňuje flétna a vše vede nekompromisním rytmem cembalo. Poslední část, Allegro ma non troppo, je společné muzicírování tří nástrojů, jejichž hlasy se proplétají v příjemném barevném souzvuku a skladba graduje do závěru. Publikum přijalo dílo velmi vřele a odměnilo i výkony účinkujících.

Na závěr zazněla Sonáta h moll pro flétnu a obligátní cembalo, BWV 1030 Johanna Sebastiana Bacha. Ve všech tří částech je vůdčím hlasem flétna, kterou sólista mistrně ovládal. Na rozdíl od úvodní sonáty, která je radostným muzicírováním, byla tato závěrečná skladba již závažnějším posláním. První část Andante je ve stylu concerto grosso, kde soupeří oba nástroje, druhá část Largo e dolce je taneční v galantním stylu a poslední část Presto začíná fugou, aby následně přešla do energického závěru. Dost efektního, aby nadchlo publikum a přimělo ho k ovacím. Koncert příjemný a přitom zajímavý svojí dramaturgií, na které se podepsala cembalistka Barbara Maria Willi, stejně jako na celém festivalu Concentus Moraviae.