Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (24)

Deníky o hudbě (5)

6. října 1972, Moskva. Nahrávka.
Bartók: 2. klavírní koncert. Orchestre de Paris, dirigent Lorin Maazel, S. R.
Prokofjev: 5. klavírní koncert. London Symphony Orchestra, dirigent Lorin Maazel, S. R.
Bartók, který nám dal při natáčení tolik práce, se samozřejmě nepovedl. Orchestr byl tak příšerný, že je mi špatně, když si na to jen vzpomenu. Byl to následek článku ve francouzském tisku, kde byl tento orchestr označen za „nejlepší“ na světě. Nešťastný Lorin s ním nemohl nic dělat. Dvakrát dokonce zlomil taktovku. První hráč na bicí nemá ani špetku temperamentu (a to při Bartókovi!) a celé nahrávání probíhalo v líné a ledabylé atmosféře; nikoho to nezajímalo. Tak to vypadá po jednom hloupém novinovém článku. Je to nahrávka pro ostudu.
Prokofjev s Londýnskými. Tam je to něco docela jiného. Čistá práce a snaha o co nejvyšší kvalitu. Výsledek je víc než slušný… Je zajímavé zjistit, že se nám spolu s Maazelem hraje perfektně (dokonce by se dalo říci ideálně), zatímco při poslechu má člověk pocit, že on by dal přednost zdrženlivějšímu tempu. Je to zvláštní.

25. listopadu, Tbilisi
Bach: Dobře temperovaný klavír, 1. díl, Preludia a fugy C dur, c moll, Cis dur, cis moll, S. R.
Neškodí, čas od času si poslechnout Bacha; je to dokonce dobré z hygienických důvodů.

27. a 28. prosince
Nahrávka. Bach: Vánoční oratorium
Naše každoroční tradice. Zase jsou tady Bach a všichni přátelé, kteří s námi tráví sváteční večery. Tónina D dur, která v tomto oratoriu převládá, zaplavuje takové večery blažeností v odstínech modré a zelené.

29. a 30. prosince
Nahrávka. Bach: Partita č. 1 B dur, č. 2 c moll, č. 3 a moll, č. 4 D dur. Glen Gould
Glenn Gould, „největší bachovský interpret“. Gould si našel svého Bacha a potud si svou slávu zaslouží.
Mně se zdá, že jeho hlavní ctnost je v oblasti zvuku, který je pro Bacha ten jediný správný. Jinak však podle mého názoru vyžaduje Bachova hudba větší hloubku a vážnost; u Goulda je všechno trochu příliš brilantní a vnějškové. Především však nerespektuje všechny repetice a to mu nemohu odpustit. Znamená to, že Bacha dost nemiluje.

31. prosince
Nahrávka. Beethoven: Missa solemnis. Schwarzkopf, Ludwig, Gedda, Saccaria, dirigent Karajan
K začátku nového roku opět Missa solemnis, kterou málokdo opravdu zná (i mezi hudebníky). Proto jsem zvolil tuto nahrávku a donutil všechny naše hosty, aby si ji poslechli. A teprve potom přišlo „vše nejlepší k Novému roku!“, cinkání skleniček a šampaňské.

7. ledna 1973
Nahrávka. Pro děti i dospělé. Humperdinck: Perníková chaloupka
Dnes je svátek. Uprostřed našeho velkého pokoje stojí obrovský vánoční strom, podle nejlepší tradice. Celý byt je svátečně vyzdoben (možná trochu nemoderně). Mezi jednotlivými obrazy vypráví Nataša Žuravlevová děj opery, tak, aby tomu přítomné děti rozuměly. Ve druhém obraze, kdy se po duetu modlitby objeví anděl, který bdí nad spícími dětmi, zapálím na jedličce svíčky a celý stromek se rozzáří. Po téhle rozkošné opeře (která není vůbec tak jednoduchá, jak dokládá už naivní předehra ve stylu Mistrů pěvců) se prostře stůl a ozdobí ho perníčky a další zákusky. Pravý Štědrý večer.

9.února
Nahrávka. Mahler: 6. symfonie, dirigent Eduard Flipse
Pro tuto symfonii mám opravdovou vášeň. Pokaždé, když ji slyším, jsem jako zasažen bleskem. Flipse bohužel na její pravé jádro nedosáhne, ale nevadí to, takový hudební masiv nemůže nechat nikoho chladným. Jen, prosím, žadoním: Po první větě Andante, a ne Scherzo!! Je to tak lepší!

10. února
Nahrávka. Britten: Koncert pro housle a orchestr op. 15, sólista Mark Lubockij, dirigent autor
U tohoto díla jsem pro Brittena ztratil své srdce. Je v něm nesrovnatelný půvab a mnoho úplně nových a dosud neslýchaných hudebních obratů. Je ho ovšem potřeba slyšet častěji, aby člověk všechny jeho kvality pojmul. Přitom je to dílo docela mladého muže.

17. února
Nahrávka. Vjačeslav Ovčinnikov: Předehra k ruské slavnosti, dirigent: Gennadij Provatorov, a Suita č. 1, dirigent Algis Žuraitis.
Tenhle výlet do sovětské hudby mě nijak nenadchl. Ovčinnikovy skladby ve mně zanechávají pachuť čehosi přeslazeného.

Bez data
Vídeň, nahrávka. Bach: Dobře temperovaný klavír, 2. díl, S. R.
Druhý díl Dobře temperovaného klavíru jsem se naučil v Tbilisi roku 1943 a tehdy ho také poprvé hrál. Bylo to riskantní a sportovní dobrodružství, ale… přečkal jsem to, a – pokud se nemýlím – naučil jsem se druhý díl za měsíc (pochopitelně zpaměti); teprve později jsem se naučil první díl, a to v Moskvě.
Ve Tbilisi mě v tomhle „maratonu“ velmi podporovala Valentina Konstantinovna Kuftinová. Byla to zcela zvláštní žena, klavíristka a profesorka na tamní konzervatoři. Hrál jsem Dobře temperovaný klavír nejprve před studenty, než jsem jej zařadil na koncert (spolu s Appassionatou, kterou jsem tehdy také hrál poprvé). To byl skutečný začátek mé kariéry, a ne koncerty v New Yorku, jak si celý svět myslí.

19. března
Budapešť, Divadlo marionet, hudba z nahrávky.
Bartók: Dřevěný princ, Podivuhodný mandarin. Stravinskij: Petruška. Dirigent Stravinskij
Tohle budapešťské Divadlo marionet je zvláštní zařízení; pro Bartókovy a Stravinského balety to není to pravé místo. Vidí-li člověk na jevišti takové nicneříkající věci (myslím inscenaci a choreografii), nemá ani chuť naslouchat té vynikající hudbě (ačkoli ty nahrávky jsou skvělé). Ten večer mě úplně deprimoval a ani můj přítel Pál Féjér [tehdy šéf Maďarské státní opery] mě nedokázal rozveselit, což se mu obvykle daří. I město se mi proto se všemi těmi neony a barevnými reklamami  jevilo velmi nesympaticky. A při večeři na závěr byla ve všem paprika…

4. dubna
Moskva. Nahrávka. Bach: Partita č. 1 B dur.  Dinu Lipatti
V takové interptretaci je tato Partita skutečně úžasná. Bachovská krása a půvab; vynikající klavírní zvuk a vynikající klavírista!

7. dubna
Nahrávka. Šostakovič: Symfonie č. 9 Es dur, dirigent Sergej Kusevickij
Jaké skvělé provedení! Myslím, že právě tak musí tato symfonie vypadat. Bravo Kusevickij!

12. dubna
Čajkovského sál, Annie Fischerová
Mozart: Sonáta c moll; Schumann: Sonáta fis moll č. 1; Beethoven: Sonáty g moll č. 19 a f moll č. 23 (Appassionata); Chopin: Nokturno F dur op. 15, Valčík As dur; Debussy: Potopená katedrála
Skvělá hudebnice a pianistka, „velká dáma klavíru“. Zajímavým, i když trochu nesourodým programem i svobodnou a ne vždy úplně důslednou interpretací ve mně vyvolala trochu pochybnosti. Ale jí se dá přirozeně všechno odpustit. Až na vynechanou repetici v závěrečné větě Appassionaty – bez toho je sonáta trochu chatrná. Nakonec přídavky: Chopin, Debussy, nejsem si jist, zda se to k tomu hodilo.
(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová