Deníky o hudbě (11)
12. 10. 1975. Moskva, Velký sál konzervatoře
Večer na památku Šostakovičovu: Suita Michelangelovy sonety op. 145 (orchestrální verze), Jevgenij Nestěrenko – bas, dirigent Maxim Šostakovič
Nestěrenko a Maxim Šostakovič to velkolepé dílo nádherně interpretovali. V moskevském hudebním životě to byla velká událost. Maxim Šostakovič skutečně duchu hudby svého otce rozumí. Nestěrenko se nachází v zenitu své plně zasloužené slávy. Udělalo to na mě velký dojem, jako ostatně na celou moskevskou inteligenci.
14. 10. Vzpomínka na Žofii Pelcovou
Dvořák: Stabat mater, dirigent Václav Talich. Mendelssohn: Barkarola Fis dur. Schumann: Papillons op. 2, S. R.
Stabat mater je mistrovské dílo. Za Talichova řízení to byl skutečný zážitek. Připravil jsem s Karlem spoustu fotografií a krásně je uspořádal. Šly z ruky do ruky a pro hosty jsme je komentovali. Nakonec jsem zahrál Mendelssohnovu Barkarolu Fis dur, a potom svou schumannovskou nahrávku, kterou měla Žofie tak ráda. Partitura s podpisy Žofiiných přátel (pro ni to byla relikvie) kolovala právě tak. Byl to melancholický večer.
15. 10. Německý konzulát. Stuttgartský komorní orchestr
Vivaldi: Concerto grosso op. 3 č. 11 d moll. Händel: Musette z Concerta grossa op. 6 č. 6 g moll. Grieg: Za časů Holbergových, suita G dur op. 40. Gluck: Chaconna z opery Paris a Helena. Bach: Fuga g moll. Boccherini: Menuett A dur. Britten: Aria italiana, dirigent Karl Münchinger
Nenávidím tyhle koncerty, organizované politiky. Všechny ty věty jako „Kultura sbližuje národy“, „Hudba přispívá k porozumění mezi národy“ atd. znějí falešně a pokrytecky. Proklínám takové oficiální slávy jako mor. Tentokrát dirigoval Münchinger (hrál jsem s ním jen jednou jedinkrát – a velmi špatně – Mozartův 22. koncert v Aix en Provence). Opětovné shledání nás potěšilo. Vyslechl jsem koncert trpělivě a bez velkého potěšení. Nutno říci, že důvodem bylo místo, politické prostředí. To všechno působí negativně. Amen.
17. 10. Komorní opera.
Šostakovič: Nos, dirigent Gennadij Rožděstvenskij
Konečně zase jednou vyhrabali tuhle operu, tak dlouho zakázanou, díky tvrdohlavosti Rožděstvenského a Pokrovského (režiséra). Sláva jim! Dokázali to. Je to opravdová umělecká událost. Gratuluji dokonce (trochu na nátlak Niny a Natálie Rožděstvenské, jeho matky) Gennadiji Rožděstvenskému, k němuž mě jinak nic nepoutá.
19. 10. U Galiny Pisarenko, televizní přenos
Beethoven: Sonáta c moll op. 11, S. R.
Ani nevím, jestli tuhle sonátu (považovanou za Beethovenovo nejlepší dílo) hraju dobře nebo jen napůl dobře. V tomto případě je pro mně těžké si udělat úsudek a nejsem si vůbec jistý. Na televizní přenosy jsem alergický, zvláště když se jedná o mě.
29. 10.Hudební večírek u Iriny Šostakovičové
Mozart, písně a koncertní árie. Galina Pisarenko, Elizabet Leonskaja
Hosty jsou hudebníci a skladatelé. Pěkný program, Galinou Pisarenko pěkně zazpívaný a s Lizou Leonskou u klavíru. Něco komického: Skladatel Levitin po koncertě hořekoval, že Leonskaja příliš používala pedál (což nebyla vůbec pravda). Když jsem mu odporoval, odpověděl: „Já se díval a dobře jsem viděl, že ho šlapala nepřetržitě.“ Idiot!
5. 11. Nahrávka
Debussy: Etudy č. 1 až 7, Prokofjev: 4. klavírní koncert. Anatolij Vedernikov, dirigent Lev Ginsburg
Debussyho Etudy jsou jedním z největších výkonů Anatolije Vedernikova. Velmi si téhle desky cením a vždycky ji poslouchám s potěšením. Také Prokofjevův 4. koncert jsem ochoten slyšet často, mám ho moc rád. Nahrávka bohužel není technicky dobrá a tón mohl být lepší.
Listopad, nahrávka
Grieg: Koncert a moll, S. R., dirigent Lovro von Matačić
Poprosil jsem Andreje Gavrilova, aby mi vší silou zahrál akord a moll, první akord Griegova koncertu. Zjistil jsem, že ho můj vnitřní sluch slyší jinak. Je to velmi nepříjemné.
10. 11. Maminčiny narozeniny
Po mých vlastních skladbách nahrávka: Schumann, Koncert a moll, S. R., dirigent Lovro von Matačić. Vzpomínkový večer. Pamatuji si, že o takových večerech býval náš byt v Oděse plný nádherných, skvostných chryzantém; večery s hosty bývaly vždycky slavnostní.
25. 11. Brno, z rozhlasu
Dvořák: Árie z Jakobína, Symfonické scherzo.
Slyšel jsem ta díla náhodou a poskytla mi velké hudební potěšení. Tolik ryzosti a mistrovství je v tom. Proč mnozí pochybují, jestli je Dvořákova hudba opravdu dobrá? Především proto, že ho lidé mimo Československo málo znají. Nemá ve světě postavení, jaké si zaslouží – stejně jako Grieg. Cože o něm řekl Brahms? Aspoň že ten se nemýlil.
23. 12. Na památku Žofie a Antonína Pelcových
Nahrávka, Josef Suk: Symfonie Asrael, dirigent Václav Talich
Během posledních dní výstavy Antonína Pelce, kterou jsem u mně uspořádal, se sešli naši přátelé a zase jednou jsme vyslechli tuto smuteční symfonii v Talichově nesrovnatelné interpretaci. Vždycky je to, jako by ji člověk slyšel poprvé! A jaký zázrak je tenhle dirigent!
24. 12. Štědrý večer. Bach: Vánoční oratorium (1. a 2. díl), 25.12. Bach: Vánoční oratorium (3., 4., 5. a 6. díl)
Tradice pokračuje, k vánocům zase Bach. Zase tympány. Árie A dur s Fischerem-Dieskauem, Pastorále, které otevírá 2. díl. Ukolébavka věčnosti. Úchvatné fugové árie tenoru. Dětské sbory a konečně finále se sólem trubky. Jedlička (tentokrát malá, ale se skleněnými koulemi). Prostřený stůl, hosté… Zbytek přenechám vaší bujné fantazii.
31. 12. (17 hodin). Na památku Dmitrije Šostakoviče, nahrávky
Jevgenij Nestěrenko, Moskevský komorní orchestr, dirigent Rudolf Baršaj
Pět preludií a fug v nahrávce Supraphonu se mi zdá o mnoho lepší než francouzská nahrávka Chant du Monde (tam je jich šest). Říkali mi, že skladatel měl stejný názor. Rád jsem si poslechl Šest písní op. 62 na texty anglických básníků s Nestěrenkem a Baršajem.
Boston Symphony Orchestra, Sergej Kusevickij
9. symfonie s Kusevickým je skvělá. Všechen skladatelův sarkasmus, jeho výstřednost, živost, veselí jsou tu autentické. Úžasná nahrávka.
(Pokračování)
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
Foto archiv
