Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (45)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Deníky o hudbě (26)

4. 12. 1985 Moskva, Velké divadlo
Verdi: La traviata. Violetta – Julia Varady, dirigent Algis Žurajtis
Moskevský debut Julie Varady. Byla v té obtížné roli ohromná, i když není právě pro její hlas. Jako umělkyně a zpěvačka je dokonale jistá a absolutně přesvědčivá a své partnery daleko předčí. Bylo to překvapení a velká radost. A teď k Žurajtisovi. Stalo se z něj hudební (anti)monstrum. O rytmu nemá ani ponětí a zná jen metrum. Vykastrovaný suchar. Rychlé úseky hraje dvojnásob rychle, pomalé o polovinu pomaleji. Je to hrozné a dokážu si představit, jak těžké je pod jeho taktovkou zpívat. Byly tam obvyklé škrty – z Traviaty tak nezbylo nic než potpourri.

11. 12. televizní záznam z Prosincových večerů v Puškinově muzeu 1984
Britten: Lachrymae (2. část), Jurij Bašmet a S. R., Sonáta pro violoncello a klavír (4. a 5. věta), Natalia Gutmanová a S. R.; Stravinskij: Movements, S. R., dirigent Jurij Nikolajevskij; Šostakovič: Trio e moll op. 67, Oleg Kagan, Natalia Gutmanová, S. R.
Jako vždycky při takových přenosech vysílají jen úryvky (jako dneska u Brittena) a to je podle mě strašné. Stravinského zato vysílali celého a zdálo se mi to poměrně zdařilé, jak od Nikolajeva, tak ode mne. Šostakovičovo trio mi taky připadalo dobré. Je to jedno z jeho nejlepších děl a interpretovali jsme jeho stísněnou a tragickou náladu, která k němu patří. Ale… bylo skutečně utrpení se na to všechno dívat. Naše zkřivené obličeje (Olegův i můj, a dokonce ani Nataša nebyla výjimkou) tolik bránily soustředění na hudbu, že jsem proklínal fakt, že k tomu televizi pozvali. Je to nesnesitelné a mnohem lepší je hudbu jen poslouchat.

Svjatoslav Richter a Oleg Kagan
Svjatoslav Richter a Oleg Kagan

16. 12. Prosincový večer v Puškinově muzeu
Robert Holl (bas), Konrad Richter (klavír)
Vynikající zpěvák zpívá vynikající hudbu a vedle něj u klavíru sedí profesionální vrah a hrobař hudby, který posluchači (v tomto případě mně) uštědřuje smrtelné rány. Nechápu, jakým omylem se stalo, že tihle dva lidé vystupují spolu.

27. 12. Prosincový večer v Puškinově muzeu
Chopin: Impromptus As dur, Fis dur, Ges dur, Fantasie-Impromptu cis moll, Fantasie f moll, Ukolébavka, Barkarola, Sonáta h moll, Murray Perahia
Co se to stalo? Silná tréma, nedostatek sebedůvěry nebo vnější okolnosti, které neznám (že prý ho obtěžovala nějaká hloupá průvodkyně), každopádně hrál tenhle slavný umělec skoro všechno špatně a jeho Chopin mě vůbec nezaujal. Když jsem se ho ptal, proč neopakoval expozici Sonáty h moll, zatvářil se překvapeně a zvolal: „Ale to přece nikdo nedělá,“ a dodal, že to nedělá ani u Schubertových sonát?!?! Vypadal nešťastně.

6. 2. 1986 záznam z koncertu
Schnittke: Koncert pro violu a orchestr, Jurij Bašmet, dirigent Lucas Vis
Nové Šnitkeho dílo charakterizuje „zahalená tragičnost“. Bylo komponováno pro Bašmeta a by to jeho triumf. Nemohu říci, že by se mi to líbilo, je to velmi chorobné (skladatel byl opravdu velmi nemocný, když to psal) a lopotné. Ale pro mladé hudebníky je to událost, to přiznávám. Nevím, kdo v naší zemi by dneska vytvořil tak profesionální dílo… ale… to „ale“ zůstává.

20. 5. v autě cestou z Vídně do Mantovy
Hindemith: 1. klavírní sonáta, Glenn Gould
Poslouchám tu podle mého názoru velmi spornou nahrávku znovu, ale tentokrát celou. První čtyři věty se mi zase nelíbí, ale pátá je zahrána skvěle. Myslím, že je to proto, že je to šíleně virtuózní, těžká věta. Je to tak rychlé, že se člověk ani na nic nezmůže. Najednou slyší Hindemitha, a ne Goulda.

7. 5. Vídeň, v autě, rozhlas
Chopin, Nokturna H dur a E dur, Maurizio Pollini
Tenhle Chopin je svalnatý. Za prvé je všechno „silně“, za druhé v tom není poezie, ani kousek něžnosti (i když je všechno bezvadné a přesné) a ani sebemenší náznak improvizace. Heroismus, to ano, víc než dost, ale to byl „polský trend“ v době, v níž si Pollini odnesl cenu z varšavské soutěže. Tehdy musel být Chopin bezpodmínečně vlastenec a revolucionář. Špatné.

Maurizio Pollini
Maurizio Pollini

13. – 14. 6. v noci v autě cestou z Vídně do Kodaně
Telemann: Tafelmusik (Trio Es dur pro dvoje housle a basso continuo), němečtí interpreti
No ano, člověk si může nacpat břicho, pozorovat okny vozu noc a konverzovat s partnerem, který není moc zajímavý. Přesto je tahle hudba plná (a nemyslím to zle) ušlechtilé dokonalosti.

18. 8. Čeboksary [hlavní město Čuvašska]
Liszt: Sonáta h moll, S. R.
Konečně vyšla dlouho očekávaná deska a naše skupina se sešla v mém (strašně zaneřáděném) pokoji, aby si ji poslechla. Na stole zbytky jídla, lahve s kefírem, drobky černého chleba a podobně. Cesta do země Sovětů…

8. 11. Čita [město na jihu Sibiře], na hlavním náměstí v radiu (s echem)
Chopin: Polonéza As dur (kdože to hraje?)
Revoluční nadšení. Toulám se velkými veřejnými prostranstvími Čity. Ze všech stran zní Chopinova Polonéza As dur jako koláž ozvěn. Nevím, kdo ji hraje, ale hraje ji velmi hrubě a vojensky. Velmi neuspokojivé!

4. 12. Kustanaj [město v Kazachstánu], v Paláci pionýrů po mém koncertě, nahrávka
Liszt: Funérailles, Fantazie na maďarské lidové písně, dirigent János Ferencsik; Sonáta h moll, S. R.
Po odchodu publika, když se vyprázdnil sál, jsem ještě s Voloďou Čajkovským zůstal a poslechli jsme si nahrávku Liszta na plné pecky z reproduktorů v Paláci pionýrů. Udělil mi svůj naprostý souhlas (bez přehnané chvály), což jsem ostatně očekával. Nebylo by špatné, kdyby Voloďa zhubnul.

15. 12. Moskva. Prosincový večer v Puškinově muzeu
Čajkovskij: Velká sonáta G dur op. 37, Dětské album op. 39, Michail Pletněv
Tenhle mladý muž je velmi talentovaný. Ačkoli jeho interpretace neměla s „mojí“ sonátou nic společného, přesto se mi líbila (až na 3. a 4. větu); a Dětské album se mi líbilo celé. Proč vypadá Pletněv tak nešťastný? Dělá dojem, že je pro něj hra na klavír utrpením.

Michail Pletněv
Michail Pletněv
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář