Svjatoslav Richter o sobě a o hudbě (45)

Deníky o hudbě (26) 4. 12. 1985 Moskva, Velké divadlo Verdi: La traviata. Violetta – Julia Varady, dirigent Algis Žurajtis Moskevský debut Julie Varady. Byla v té obtížné roli ohromná, i když není právě pro její hlas. Jako umělkyně a zpěvačka je dokonale jistá a absolutně přesvědčivá a své partnery daleko předčí. Bylo to překvapení a velká radost. A teď k Žurajtisovi. Stalo se z něj hudební (anti)monstrum. O rytmu nemá ani ponětí a zná jen metrum. Vykastrovaný suchar. Rychlé úseky hraje dvojnásob rychle, pomalé o polovinu pomaleji. Je to hrozné a dokážu si představit, jak těžké je pod jeho taktovkou zpívat. Byly tam obvyklé &scaron;krty – z Traviaty tak nezbylo nic než potpourri. 11. 12. televizní záznam z Prosincových večerů v Pu&scaron;kinově muzeu 1984 Britten: Lachrymae (2. část), Jurij Ba&scaron;met a S. R., Sonáta pro violoncello a klavír (4. a 5. věta), Natalia Gutmanová a S. R.; Stravinskij: Movements, S. R., dirigent Jurij Nikolajevskij; &Scaron;ostakovič: Trio e moll op. 67, Oleg Kagan, Natalia Gutmanová, S. R. Jako vždycky při takových přenosech vysílají jen úryvky (jako dneska u Brittena) a to je podle mě stra&scaron;né. Stravinského zato vysílali celého a zdálo se mi to poměrně zdařilé, jak od Nikolajeva, tak ode mne. &Scaron;ostakovičovo trio mi taky připadalo dobré. Je to jedno z jeho nejlep&scaron;ích děl a interpretovali jsme jeho stísněnou a tragickou náladu, která k němu patří. Ale… bylo skutečně utrpení se na to v&scaron;echno dívat. Na&scaron;e zkřivené obličeje (Olegův i můj, a dokonce ani Nata&scaron;a nebyla výjimkou) tolik bránily soustředění na hudbu, že jsem proklínal fakt, že k tomu televizi pozvali. Je to nesnesitelné a mnohem lep&scaron;í je hudbu jen poslouchat. 16. 12. Prosincový večer v Pu&scaron;kinově muzeu Robert Holl (bas), Konrad Richter (klavír) Vynikající zpěvák zpívá vynikající hudbu a vedle něj u klavíru sedí profesionální vrah a hrobař hudby, který posluchači (v tomto případě mně) u&scaron;tědřuje smrtelné rány. Nechápu, jakým omylem se stalo, že tihle dva lidé vystupují spolu. 27. 12. Prosincový večer v Pu&scaron;kinově muzeu Chopin: Impromptus As dur, Fis dur, Ges dur, Fantasie-Impromptu cis moll, Fantasie f moll, Ukolébavka, Barkarola, Sonáta h moll, Murray Perahia Co se to stalo? Silná tréma, nedostatek sebedůvěry nebo vněj&scaron;í okolnosti, které neznám (že prý ho obtěžovala nějaká hloupá průvodkyně), každopádně hrál tenhle slavný umělec skoro v&scaron;echno &scaron;patně a jeho Chopin mě vůbec nezaujal. Když jsem se ho ptal, proč neopakoval expozici Sonáty h moll, zatvářil se překvapeně a zvolal: &bdquo;Ale to přece nikdo nedělá,“ a dodal, že to nedělá ani u Schubertových sonát?!?! Vypadal ne&scaron;ťastně. 6. 2. 1986 záznam z koncertu Schnittke: Koncert pro violu a orchestr, Jurij Ba&scaron;met, dirigent Lucas Vis Nové &Scaron;nitkeho dílo charakterizuje &bdquo;zahalená tragičnost“. Bylo komponováno pro Ba&scaron;meta a by to jeho triumf. Nemohu říci, že by se mi to líbilo, je to velmi chorobné (skladatel byl opravdu velmi nemocný, když to psal) a lopotné. Ale pro mladé hudebníky je to událost, to přiznávám. Nevím, kdo v na&scaron;í zemi by dneska vytvořil tak profesionální dílo… ale… to &bdquo;ale“ zůstává. 20. 5. v autě cestou z Vídně do Mantovy Hindemith: 1. klavírní sonáta, Glenn Gould Poslouchám tu podle mého názoru velmi spornou nahrávku znovu, ale tentokrát celou. První čtyři věty se mi zase nelíbí, ale pátá je zahrána skvěle. Myslím, že je to proto, že je to &scaron;íleně virtuózní, těžká věta. Je to tak rychlé, že se člověk ani na nic nezmůže. Najednou sly&scaron;í Hindemitha, a ne Goulda. 7. 5. Vídeň, v autě, rozhlas Chopin, Nokturna H dur a E dur, Maurizio Pollini Tenhle Chopin je svalnatý. Za prvé je v&scaron;echno &bdquo;silně“, za druhé v tom není poezie, ani kousek něžnosti (i když je v&scaron;echno bezvadné a přesné) a ani sebemen&scaron;í náznak improvizace. Heroismus, to ano, víc než dost, ale to byl &bdquo;polský trend“ v době, v níž si Pollini odnesl cenu z var&scaron;avské soutěže. Tehdy musel být Chopin bezpodmínečně vlastenec a revolucionář. &Scaron;patné. 13. – 14. 6. v noci v autě cestou z Vídně do Kodaně Telemann: Tafelmusik (Trio Es dur pro dvoje housle a basso continuo), němečtí interpreti No ano, člověk si může nacpat břicho, pozorovat okny vozu noc a konverzovat s partnerem, který není moc zajímavý. Přesto je tahle hudba plná (a nemyslím to zle) u&scaron;lechtilé dokonalosti. 18. 8. Čeboksary [hlavní město Čuva&scaron;ska] Liszt: Sonáta h moll, S. R. Konečně vy&scaron;la dlouho očekávaná deska a na&scaron;e skupina se se&scaron;la v mém (stra&scaron;ně zaneřáděném) pokoji, aby si ji poslechla. Na stole zbytky jídla, lahve s kefírem, drobky černého chleba a podobně. Cesta do země Sovětů… 8. 11. Čita [město na jihu Sibiře], na hlavním náměstí v radiu (s echem) Chopin: Polonéza As dur (kdože to hraje?) Revoluční nad&scaron;ení. Toulám se velkými veřejnými prostranstvími Čity. Ze v&scaron;ech stran zní Chopinova Polonéza As dur jako koláž ozvěn. Nevím, kdo ji hraje, ale hraje ji velmi hrubě a vojensky. Velmi neuspokojivé! 4. 12. Kustanaj [město v Kazachstánu], v Paláci pionýrů po mém koncertě, nahrávka Liszt: Funérailles, Fantazie na maďarské lidové písně, dirigent János Ferencsik; Sonáta h moll, S. R. Po odchodu publika, když se vyprázdnil sál, jsem je&scaron;tě s Voloďou Čajkovským zůstal a poslechli jsme si nahrávku Liszta na plné pecky z reproduktorů v Paláci pionýrů. Udělil mi svůj naprostý souhlas (bez přehnané chvály), což jsem ostatně očekával. Nebylo by &scaron;patné, kdyby Voloďa zhubnul. 15. 12. Moskva. Prosincový večer v Pu&scaron;kinově muzeu Čajkovskij: Velká sonáta G dur op. 37, Dětské album op. 39, Michail Pletněv Tenhle mladý muž je velmi talentovaný. Ačkoli jeho interpretace neměla s &bdquo;mojí“ sonátou nic společného, přesto se mi líbila (až na 3. a 4. větu); a Dětské album se mi líbilo celé. Proč vypadá Pletněv tak ne&scaron;ťastný? Dělá dojem, že je pro něj hra na klavír utrpením. 26. 12. Prokofjevova hudební &scaron;kola Čajkovskij: Serenáda pro smyčce, Orchestr Goskino [Státní komise pro kinematografii], dirigent Jurij Nikolajevskij Mrzutosti Jurije Nikolajevského s publikem a hudebníky nabývají epických rozměrů. Je to něco jako psychóza. Mohou za to vněj&scaron;í okolnosti i jeho pracovní zběsilost. Pobuřuje mě to. Vážím si ho a rád s ním pracuju, ale hráči orchestru, kteří jsou jako vždycky líní, toho výtečného muzikanta bojkotují. Leden 1987, Vídeň Brahms, Sonáta č. 3 f moll, Annie Fischer Annie Fischer je velká umělkyně s dlouhým dechem a skutečnou hloubkou. Brahmsova Sonáta f moll je jedním z jejích vrcholů. Na pár fale&scaron;ných not se můžeme (s prominutím) vyka&scaron;lat. Únor, Mantova u Girardiniových, gramofonová deska &Scaron;ostakovič: 8. symfonie, dirigent Bernard Haitink &Scaron;ostakovičova 8. symfonie se mi v Haitinkově interpretaci vůbec nelíbila, byla celá ztuhlá, s krásným tónem, který se k ní ale nehodil. Jediný dirigent, který mohl tuhle symfonii dirigovat, byl Jevgenij Alexandrovič Mravinskij. Duben, Bad Wiessee v Bavorsku, nahrávky koncertů z Amsterodamu, Heide a Prahy Beethoven: 33 variací na Diabelliho valčík, S. R. Zkou&scaron;el jsem, kde byly &bdquo;Diabellky“ nejlep&scaron;í. Je těžké rozhodnout při té neuvěřitelné rozhlehlosti a délce díla. Ale vydavatel čeká netrpělivě na mé rozhodnutí, aby mohl desku vydat. Nesnadná situace. Wels-Schusterberg, na cestě do Vídně v autě, magnetofonový pásek z Amsterodamu Beethoven: 33 variací na Diabelliho valčík, S. R. Auto řídí inženýr Otmar Drugowitsch; je mi velmi sympatický. Chtěl sly&scaron;et nahrávku z Amsterodamu a já s tím souhlasil. Tahle nahrávka je opravdu nejlep&scaron;í. Tu dovolím vydat. Duben, Vídeň, hotel Ambassador Beethoven: 33 variací na Diabelliho valčík, S. R. (nahrávka z Amsterodamu); Liszt: Pensées des Morts, Andante lagrimoso, Ave Maria; Franck: Preludium, chorál a fuga, S. R. (nahrávka z tyrolského Pollingu) Je&scaron;tě jednou &bdquo;Diabellky“, už po kolikáté. A pořád stejné a rozčilující pochyby. Liszta jsem si poslechl s potě&scaron;ením. To by se vydat mohlo. Ale momentálně o to nikdo nestojí, protože to na jednu desku není dost dlouhé (pořád tyhle technické problémy). A Franck – nevzpomínám si, jak jsem to hrál… Je to zvlá&scaron;tní dílo, směs nedůtklivé přísnosti a krásy. 11. 5. Moskva, stará nahrávka z koncertu ve Velkém sále konzervatoře Liszt: Mefistův valčík, Rej skřítků, S. R. Nahrávka Mefistova valčíku je někdy z roku 1949. Určitě ne úplně &scaron;patná, ale s několika pochybnými tóny. Jako vždycky! Rej skřítků je docela dobrý. Určitě jsem to hrál jako přídavek. Je to ve správném tempu. Jen si neumím představit ty skřítky. Spí&scaron; jsou to elfové, jak si vesele hrají. 21. 5. nahrávka Rachmaninov: 1. klavírní koncert, S. R., dirigent Stanisław Wisłocki Teď mám pocit, že je to opravdu dobrá nahrávka. Wisłockého &bdquo;krotký“ doprovod nepřekáží vnímání celku. I když se moje pojetí tohoto koncertu může zdát neobvyklé, nepovažuji ho přesto za neodůvodněné. Koneckonců jsem jen napodobil skladatelův styl. 3. 5. Velký sál konzervatoře Debussy: Pelléas a Mélisanda, mladí francouz&scaron;tí pěvci, dirigent: Manuel Rosenthal Ach, ten ubohý Rosenthal! Podařilo se mu zkrátit Pelléa (bez &scaron;krtů) o dvacet minut, tak to hnal. U&scaron;krtit je málo. Tenhle zločinec řádící v umění si dovolil vložit ruku na mistrovské dílo. Francouz&scaron;tí zpěváci mají úroveň dobrých žáků (jen taktak), ale on, který publikum sprostě podvedl, bude tak jako tak považován za nejlep&scaron;ího interpreta téhle opery! 18. 7. gramofonová deska Beethoven: Sonáta D dur op. 28 (Pastorální), Sonáta Es dur op. 81a (Les Adieux), Ivan Moravec Už je to dávno, co mi Ivan Moravec tuhle desku daroval. Konečně jsem na&scaron;el čas a dostal chuť si ji poslechnout. Nechtěl bych na jeho interpretaci hledat mouchy, ve skutečnosti ani žádné nemá. Tyhle sonáty nemám v repertoáru, a tak si dovolím si je poslechnout pro své potě&scaron;ení (zárukou potě&scaron;ení je pochopitelně skladatel). Moravec je profesionální pianista, plně zaslouží úctu. Rozumí tomu, co hraje. Televizní přenos z Glinkova sálu v Leningradě Szymanowski: Zamilovaný muezzin (písňový cyklus), Galina Pisarenko a S. R. Galja roztomile vypráví o na&scaron;í práci na &bdquo;Muezzinovi“. Samozřejmě zase skládá dithyramby na mě… Vypadá moc hezky v červených &scaron;atech a atmosféra Glinkova sálu se k tomu hodí. Ale nahrávka vlastně nezprostředkovává ten pravý dojem z těchto písní. Částečně za...

Mohlo by vás zajímat