Slavnostní večer v pražském Rudolfinu zahájil krátkým proslovem generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Poté se již do plné pozornosti publika dostala hudba. Podstatný podíl na mimořádně úspěšném vyznění večera je třeba přičíst vystupujícímu Symfonickému orchestru Českého rozhlasu a uměleckému vedení Tomáše Hanuse. Zvuk tělesa po celé trvání produkce vytvářel pestrobarevné témbry. Byl apartní i tam, kde se barevnost orchestrální informace plánovitě nevnímá, tedy v místech, kde spíše dominuje sledování tematické či polyfonní práce, výkon sólisty a podobně. To se nestává na každém koncertě a nepřináší to vždy ani ta nejlepší tělesa. Popsaný benefit se plně projevil v provedení orchestrálních skladeb, jejichž instrumentace promlouvala k jejich obsahu. Dirigent Tomáš Hanus pak skladatelem zamýšlenou zvukovost jednotlivých děl dále zpřesnil a přiostřil její podstatu.
Již v první skladbě večera, Čajkovského symfonické fantazii Romeo a Julie se projevila dirigentova nebývalá schopnost proniknout k podstatě partitury, když dynamicky diferencoval jednotlivé aktuálně znějící nástroje v rámci celého orchestru a pracoval podobně i detailisticky, tedy v rámci jednotlivých nástrojových skupin. Tímto způsobem poté vykrystalizovala reálná plasticita skladby, přehledně odrážející její tematický průběh. K němu se vázala pavučina doprovodných linií. Z tematické roviny pak vystoupil též mámivý harmonický detail, ke kterému se skladatel několikrát vracel – vztah BDesFesAs vůči f moll. Tento harmonický spoj dává celému ztvárnění Shakespearova příběhu hluboce tragický podtext. Tomáš Hanus v Čajkovského partituře vystihl i její ilustrativnost soubojových scén, a z nich se vyvinuvší závěrečnou katarzi příběhu. V interpretaci SOČRu s Tomášem Hanusem jsme si opět uvědomili, jak silný a stále aktuální je příběh veronských milenců a jak stále živý je například verš „podívej se kolem sebe, jak nešťastný to den, jak zmáhá nás zášť a smutek jen“ (ve volném překladu). Hloubka interpretace i skladatelovo poselství podnítily publikum k bouřlivému potlesku.
První polovina večera dále pokračovala Koncertem pro housle a orchestr č. 2 g moll Sergeje Prokofjeva, u něhož se sólového partu chopil mladý Inmo Yang. Ani zde nebyl hudební prožitek posluchačů zředěn. Ve spolupráci houslisty a dirigenta Tomáše Hanuse vyrostlo poutavé dílo, měkké ve své tónové náplni a noblesní ve své obsažnosti. V době jeho vzniku v roce 1935 se stalo předzvěstí výrazného zlomu kompoziční řeči, ke kterému došlo po návratu autora ze Západu do stalinského Sovětského svazu v roce 1936. Obrátil se totiž do sféry konsonantnějších a více tonálně ukotvených kompozičních kreací. Ani v provedeném Koncertu pro housle a orchestr č. 2, stejně jako ve skladbách, které po něm v Prokofjevově tvorbě následovaly, však autor nepřijímá beze zbytku romantickou tradici, ale obohacuje své partitury moderním kořením.
Je dobré si uvědomit, že inovace přicházejí nejenom ve výběru souzvuků či tónových řad, ale i v zásazích do klasických forem či do koncertantní stylizace. V provedeném koncertě je znát novátorský autorův neklid v první větě Allegro moderato, který neurotizuje zpěvnou páteřní myšlenku. Tento neklid naplnil houslista brilantními, akordicky strukturovanými pasážemi. Ve figurativním průběhu zřetelně vysvítaly tóny stěžejní linie a doprovázely je tóny ostatní. Houslistova umělecká výpověď, stejně tak sekundování orchestru přinesly neopakovatelnou hudební poezii. Druhá věta Andante assai připomněla svým doprovodem Air z Bachovy Svity č. 3 D dur BWV 1068. Melodika v Prokofjevově skladbě se díky přednesu virtuosa vznesla do výšin niterné poezie. Vývoj Prokofjevovy hudby přinesl bohatá náladová vlnění. Závěrečná věta nabízí v partituře halasnou prezentaci španělských lidových názvuků, styl interpretace sólisty i orchestru však zůstaly v uměřené eleganci. Publikum odměnilo všechny protagonisty srdečným potleskem a jeho přání připojit přídavek sólista vyslyšel. Zahrál výňatek ze skladby Amusent, op. 18 od Louise Gabriela Guillemaina (1705–1770).
V druhé polovině večera zazněly dvě efektní symfonické básně Richarda Strausse – Don Juan a Enšpíglova šibalství. Skladby svým vznikem zasahují především závěrečnou dekádu 19. století, tedy dobu přerodu romantiky do stylů první poloviny 20. století. Hudební mluva zařazených Straussových kompozic však ještě romantismus neopouští. Obě symfonické básně jsou nabité impulzívními myšlenkami, které strhnou i posluchače, kteří hudbu Richarda Strausse obvykle nevyhledávají. Jsou zde zpracovány známé literární náměty, což publiku usnadnilo cestu se ve skladbách orientovat. Symfonická báseň Don Juan popisuje příběh známého svůdce žen, hledajícího a stále nenacházejícího tu pravou. Enšpíglova šibalství oživují obraz šibala a šprýmaře, příběhu, který se stále vrací v nejrůznějších osobách i prostředích. Hlavní hrdina ve Straussově hudebním vyprávění končí v rukách kata.
Dirigent Tomáš Hanus mohl tedy dát v obou symfonických básních prostor pro předvedení brilance hráčů orchestru a nabídnout zvuk tělesa v plném lesku. Jako celek se orchestr prezentoval v symfonické básni Don Juan, kterou podal ve vysoce jednotné formě. Symfonická báseň o šprýmaři Tillu Enšpíglovi byla pak protkána mnoha efektními sóly, kde se zaskvělo mistrovství koncertního mistra Jaroslava Kobrleho, hornistky Jany Švadlenkové, flétnistky Andrey Rysové, hobojisty Zdeňka Rysa a mnoha dalších. Přesto, že se uvedená symfonická věta skládá z kratších epizod, dirigent Tomáš Hanus ji zcelil tempově i dynamicky. Straussovská druhá polovina večera byla přijata publikem s velkým nadšením a interpreti nástrojových sól i celé skupiny byly dlouho vyvoláváni.
Slavnostní zahájení sezóny SOČR se tedy neslo v těch nejlepších barvách. Přejme uměleckému tělesu do nové sezony mnoho úspěchů a vždy početné publikum.
Zahajovací koncert s Tomášem Hanusem
6. října 2025, 19:30 hodin
Rudolfinum, Praha
Program:
Petr Iljič Čajkovskij: Romeo a Julie. Fantazie pro velký orchestr
Sergej Prokofjev: Koncert pro housle a orchestr č. 2 g moll
Richard Strauss: Don Juan, op. 20. Symfonická báseň pro velký orchestr
Richard Strauss: Enšpíglova šibalství, op. 28. Symfonická báseň ve formě rondeau
Účinkující:
Inmo Yang – housle
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Tomáš Hanus – dirigent
