Szabolcs Zempléni – globalizace se projevuje i v hudbě, začínají se stírat národní specifika

  1. 1
  2. 2

Na kurzech v Broumově se sešli účastníci z různých zemí, vy sám v různých zemích vyučujete a koncertujete. Můžete porovnat zájem o hru na lesní roh v Evropě a ve světě?
V zásadě to nelze jasně specifikovat, ale ať hovoříme o jakékoliv zemi, v každé je potřeba pěstovat zájem o hru a podněcovat ji. Nejde jen o to začít, ale vytrvat, pokračovat a dovednosti a schopnosti rozvíjet. Je to velmi důležité. A k tomu pomáhají právě takové kurzy, jako jsou ty broumovské. Navíc taková akce může inspirovat i řadu dalších lidí. Uslyší například halali, zalíbí se jim to a přivede k poslechu a postupně třeba i skutečnému zájmu o hraní na hornu. Tím spíš, když vidí, že spolu hrají kluci i dívky různých věkových kategorií. Takovou inspirací pak mohou být samozřejmě i jednotlivci díky svým výkonům a přístupu. Například čínský klavírista Lang Lang je velký příkladem pro ostatní, kvůli němu začalo v Číně hrát na klavír spoustu dětí. A podobným fenoménem je mezi hornisty Sarah Willis, členka Berlínské filharmonie a velká propagátorka klasické hudby. 

Co je pro malé a mladé hráče na lesní roh podle vašich zkušeností nejdůležitější?
Motivace. Na hornu může hrát každý, my jako učitelé můžeme naučit techniku a všechno. Ale nikoliv motivaci. Ta je nesmírně důležitá. Pro malé děti je důležité, aby byla hra skutečně zábavou, aby si chtěli zahrát samy od sebe. A když je budete pořád jen kritizovat, poučovat a hledat chyby, motivovat je to nebude. Opravovat je musíte citlivě, pozitivně. Potřebují povzbuzovat a chválit.

Coronavirová krize přinesla v loňském roce uzavřené školy, on-line výuku a zrušené koncerty. Jaký dopad měla právě na motivaci malých a mladých hráčů?
Obrovský! Znamenala a znamená po všech stránkách stále obrovský problém! Nejen pro děti, ale i pro dospělé. Umělcům zakázali hrát, vystupovat, pracovat. Byli jsme na tom stejně jako sportovci – ti také nemohli závodit, tedy dělat svoji práci. Navíc děti tak docela situaci nerozumějí jako dospělí, je pro ně obtížné si to všechno v sobě zpracovat, vyrovnat se se situací. Cvičit dál i za tak obtížných podmínek bez jasné perspektivy. To je těžké pro dospělého, natož pro dítě a mladého člověka, navíc v krizi izolovaného od kolektivu jeho kamarádů. A pak je tu další praktická stránka věci. Děti také potřebují zkušenost – hrát na koncertech, vystupovat na veřejnosti. Když nejsou koncerty, zkušenost nemohou získat a je těžké se posouvat dál.

Szabolcz Zempléni, Letní hornové kurzy 2021 (zdroj Tomáš Valášek)
Szabolcz Zempléni, Letní hornové kurzy 2021 (zdroj Tomáš Valášek)

Myslíte si, že mladí ztratili elán?
Nemyslím si, že by ho docela ztratili. Ale jsou spíše dezorientovaní, roztěkaní, nesoustředění. A tady jim rodiče a učitelé musejí poradit, pomoci jim, dát jim směr a cíl, aby se v tom dnešním světě neztratili. Aby si udrželi si svůj zájem, svou linii, své hodnoty a priority. Je a bude to ještě hodně těžké.

Název vašeho prvního CD z roku 2011 je Colours of the French Horn s díly Richarda Strausse, Roberta Schumanna, Gioacchina Rossiniho, Jeana Françaixe, Francise Poulenca a Volkera Davida Kirchnera. Jaké barvy tedy má lesní roh?
Je jich strašně moc! Robert Schumann řekl, že horna je duší orchestru. Tento nástroj má neuvěřitelnou škálu možností. Když hraji komorní hru s klavírem nebo smyčcovými nástroji, musím hrát jinak, než když hraji v dechovém souboru a v orchestru. Zvuk a jeho intenzita musí být jiná, taková, aby odpovídala ostatním nástrojům. To jsou barvy lesního rohu a hráč se musí je naučit ovládat. A to jsem chtěl tím cédéčkem říci. V této velké škále výrazových možností je fascinující jedinečnost a krása lesního rohu, kterou mám tak rád.  
Děkujeme za rozhovor!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments