Tady zpívat chci, tady je to opravdu dobrý!

Mrazivá neděle 8. února. New York. S Adamem Plachetkou jsme si dali schůzku před vodotryskem v Lincolnově centru, nejbližší „meeting point“ všech, kdo chtějí spolu vyrazit do Metropolitní opery nebo Avery Fisher Hall, kde sídlí Newyorská filharmonie, či do New York City Ballet. Tři výrazné budovy, které pojmou hrubým odhadem asi devět tisíc návštěvníků.Jsou dvě odpoledne. Každý slušný Newyorčan, který zrovna nepracuje, má popolední siestu. Adam ji přenechal své manželce Kateřině Kněžíkové a devítiměsíční dceři Adélce. „Jinak bych Vás pozval k nám, bydlíme kvůli té zimě jen o dvě ulice dál,“  říká mi díky své výšce už z dálky rozpoznatelný Adam Plachetka (bez čepice a šály v tom mrazivém větru!). Měla jsem už vyhlédnuté klidné místo, kde budeme točit rozhovor pro Český rozhlas Vltava. Volba padla na blízkou Broadway mezi 62. a 63. street. Doporučuji všem: David Rubinstein Atrium, kde se dá sedět, pracovat, diskutovat od brzkého rána do pozdního večera, můžete zde koupit vstupenky na představení všech institucí Lincolnova centra od jazzu po operu až film, vystačíte hodiny s kávou nebo čajem, nikdo vás nevyhání, velkorysý veřejný prostor, kde je k dispozici zdarma i internetové připojení. Obsadili jsme poslední stolek, hrál nám k tomu jazz a rozhlasovému mikrofonu se nikdo naštěstí nepodivoval. (V New Yorku se nikdo ničemu nepodivuje. Není to příliš slušné, řekla bych, a navíc, každý se stará sám o sebe.)Nejdříve jsem složila Adamovi poklonu, protože v představení, které jsem den předem viděla, byl v roli Masetta jednoduše výborný. Suverénně zapadl do společnosti metropolitních stálic, jakými jsou například Peter Mattei (Don Giovanni), Luca Pisaroni (Leporelo), James Morris (Komtur) nebo Kate Lindsey (Zerlina, Masettova nevěsta). Adam má v New Yorku nasmlouvaných celkem deset představení, poslední se koná 6. března, pak odlétá zpět do Evropy. Zkoušky před premiérou inscenace v novém obsazení (už v roce 2011 ji v Met velmi tradičně pojal režisér Michael Grandage) se konaly od poloviny ledna. Začaly hned ansámblovými zkouškami, a jak Adam upřesnil, ve srovnání s Vídeňskou státní operou, kde má stálé angažmá, jich bylo více než dost. Ve srovnání například s Teatro alla Scala, kde debutoval vloni, bylo zkoušek málo. Všech se s nebývalou pílí účastnil dirigent Alan Gilbert (šéf Newyorské filharmonie), který v Met dirigoval teprve druhou operu. Jistá preciznost, řekněme rovnou až upracovanost, byla znát i z jeho vedení orchestru, ale Adam si spolupráci s ním pochvaloval.Samotnou premiéru v Met (4. února) prožil Adam Plachetka opravdu kuriózně – hlídal během představení své dítě. Když šel na jeviště, tak jej svěřil kolegovi, když měl pauzu, tak krmil, přebaloval a dítě nakonec také uspal. Je tedy jasné, že roli Masetta má dokonale zažitou a v Met by potřeboval roli s pořádnou dávkou adrenalinu. Ale napoprvé byl tým Met samozřejmě opatrný, zvlášť když pro něj Adam poprvé předzpívával v roce 2009, kdy mu bylo kolem čtyřiadvaceti let. Pro New York byl ještě tenkrát mlád, ale už ho měli v hledáčku a jednu z rolí, kterou mohl z časových důvodů přijmout, byl právě Masetto (obsazení se plánuje na několik let dopředu). Pro Met ale musel Adam předzpívat ještě jednou. Ředitel opery Peter Gelb jej chtěl pro stvrzení dalšího angažmá slyšet zpívat přímo na jevišti. A to také rozhodlo nakonec o tom, že má Adam s Met podepsán kontrakt už na několik let dopředu. Jenže málem k tomu nedošlo, protože jak mi Adam prozradil, měl chuť to ráno předzpívání zrušit, nějak nebyl v kondici. Nakonec se podvolil osudu a na jeviště vstoupil. Akustika divadla rozhodla. „Tady zpívat chci, tady je to opravdu dobrý, hlásil okamžitě agentovi do Evropy. Do Ameriky se chce Adam s ohledem na svou rodinu vracet sporadicky, ale Metropolitní operu rozhodně nemíní ze svých plánů vynechat.Co mě překvapilo, byla skutečnost, že v představení Dona Giovanniho, tady v New Yorku, je Adam Plachetka také „cover“, tedy někdo, kdo je bleskurychle schopen nahradit indisponovaného kolegu. Tedy – kdyby Luca Pisaroni nedej bože onemocněl, nastupuje Plachetka a za něj zas jeho cover. Jak mi Adam se smíchem potvrdil, klidně by naskočil i do titulní role – Dona Giovanniho zpívá ve Vídeňské státní opeře. Ale jedním dechem dodal, že je to jen hypotetická možnost, protože vyprodat téměř čtyřtisícové divadlo mohou v New Yorku jen velmi známá jména, a hned mi vyjmenoval tři místní pěvce, kteří by to jistě dokázali.Velmi pozitivní v tom ohledu byla kritika od Jamese Jordana na místním serveru Observer, který ocenil Plachetkův „vřelý“ hlas a jednoznačně poznamenává, že takový výkon je hodný jiné role než té „venkovského křupana“ Masetta.  A Adam Plachetka to moc dobře ví. A chytře odmítá i velmi lákavé role, nemá zapotřebí pospíchat za rychlou slávou. I když v Evropě už slavný asi bude – například letošní Salzburský festival, na kterém vystoupí v roli Figara v Mozartově opeře Figarova svatba (společně s Martinou Jankovou), to vůbec není špatná adresa.V dnešním přímém rozhlasovém přenosu Dona Giovanniho (21. února) – zlomte vaz, Adame!

Z New Yorku pro Operu Plus
Renáta Spisarová

Autorka je redaktorkou Českého rozhlasu
Foto archiv, Ilona Sochorová

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na