Tomáš Netopil

Tomáš Netopil, narozený 18. července 1975 v Přerově, je český dirigent a houslista. Je šéfdirigentem a hudebním ředitelem operního divadla Aalto-Musiktheater v Essenu, v letech 2009 až 2012 byl šéfdirigentem orchestru Národního divadla.

Život a vzdělání

Tomáš Netopil se narodil v přerovské nemocnici, ale za své rodné město považuje Kroměříž. Hře na housle začal věnovat již ve svých šesti letech, cvičil zejména díky důslednosti svých rodičů, amatérským hudebníkům. Nejdříve studoval hru na housle na Základní umělecké škole v Kroměříži a pak na Konzervatoři P. J. Vejvanovského tamtéž.

Na konzervatoři se ve druhém ročníku dostal k profesoru Jaroslavu Krátkému, který byl pro Netopila velkou inspirací. O dirigentské profesi začal uvažovat právě během středoškolských studií, a tak Poté nastoupil na AMU v Praze, kde se pod vedením Jiřího Bělohlávka, Radomila Elišky a Františka Vajnara věnoval studiu dirigování.

Operní dirigování studoval u Josefa Kuchinky a Pavla Pokorného, sbormistrovství pak pod vedením Lubomíra Mátla. Vždy chtěl poznat obor dirigentství z co nejširšího spektra a studovat v zahraničí, proto po absolutoriu nastoupil na Královskou akademii ve Stockholmu, kde studoval pod vedením finského dirigenta a skladatele Jormy Panuly. Kromě toho studoval i housle u amerického pedagoga Paula Kantora.

Se svým prvním symfonickým orchestrem získal zkušenosti během dirigentských kurzů v Olomouci, když mu bylo osmnáct let.

Rodina

Tomáš Netopil je ženatý, jeho manželka je psycholožka, mají spolu dvě děti.

Kariéra

Kariéru Tomáše Netopila odstartovaly jeho úspěchy v řadě prestižních mezinárodních soutěží. V roce 2002 vyhrál první ročník dirigentské soutěže Sira George Soltiho v německém Frankfurtu nad Mohanem pro dirigenty do 35 let, čímž na sebe upoutal světovou pozornost.

V dalším roce byl jedním z vybraných účastníků téměř tříměsíčních mistrovských dirigentských kurzů v Aspenu, jejich ředitelem byl David Zinman. Na konci byl Netopil vybrán k účinkování s Clevelandským orchestrem.

Jak sám říká, každý z dirigentů, od kterého se učil, ho něčím obohatil, zejména Jiří Bělohlávek, František Vajnar, Jin Wang nebo Jorma Panula.

V České republice pak od roku 2007 pravidelně spolupracuje především s Českou filharmonií, dále pak se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, s Pražskou komorní filharmonií a Filharmonií Brno.

V roce 2009 se v pouhých 34 letech stal šéfdirigentem orchestru Národního divadla a byl jím do roku 2012. Mezi jeho nejvýznamnější počiny v ND patří nastudování Mozartovy opery La finta giardiniera, Straussovy Salome, Mozartova Idomenea a Janáčkovy Káťi Kabanové.

Na podzim roku 2013 byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem operního divadla Aalto-Musiktheater v Essenu a Essenské filharmonie. Zde se věnoval jak koncertnímu dirigování, tak operním inscenacím, jako byly např. Verdiho Macbeth, Mozartovy opery Don Giovanni a La clemenza di Tito, Wagnerovy opery Lohengrin a Bludný Holanďan nebo Straussova Elektra a Růžový kavalír.

Zahraniční publikum rád seznamuje s tvorbou českých skladatelů, v Německu a v Rakousku řídil např. inscenace A. Dvořáka nebo L. Janáčka.

Za svou dosavadní kariéru dirigoval Netopil přes více než třicet světových orchestrálních těles, za všechny jmenujme alespoň tyto: Vídeňští symfonikové, Londýnský filharmonický orchestr, Sydneyský symfonický orchestr, Královská stockholmská filharmonie, Izraelský filharmonický orchestr, NHK Symphony Orchestra Tokyo, Filharmonický orchestr milánské La Scaly aj.

Je zakladatelem a uměleckým ředitelem Hudební Akademie v Kroměříži, mezinárodního projektu, který nabízí mladým studentům rozvíjet svůj talent pod vedením předních hudebníků. Do roku 2023 má uzavřenou smlouvu s essenským divadlem.

Diskografie

Mahler Symphony No. 9: Essener Philharmoniker (Oehms Classics, 2018).

Martinů – Bouquet of flowers: Prague Radio Symphony Orchestra, Kněžíková, Kapustová, Březina, Plachetka (Supraphon, 2017).

Suk – Asrael: Essener Philharmoniker (Oehms Classics, 2017).

Janáček – Orchestral Suites Jenůfa, Káťa Kabanová, Fate: Prage Radio Symphony Orchestra (Supraphon, 2016).

Martinů – Ariane, Double Concerto: Essener Philharmoniker, Simona Šaturová, Zoltán Nagy (Supraphon, 2016).

Leoš Janáček- Glagolitic Mass, The Eternal Gospel: Prague Philharmonic Choir, Prague Radio Symphony Orchestra (Supraphon, 2014).

Leoš Janáček-Sinfonietta, Taras Bulba, The Ballad of Blaník, The Fiddler’s Child: Prague Radio Symphony Orchestra (Supraphon, 2013).

Josef Suk-Symphony in E major, Antonín Dvořák-In Nature’s Realm, Carnival: Prague Symphony Orchestra (Supraphon, 2008).

Bedřich Smetana-Má vlast: Prague Symphony Orchestra, FOK (ArcoDiva,  2009).

Antonín Dvořák-Complete Cello Works: Tomáš Jamník cello, Prague Radio Symphony Orchestra (Supraphon, 2010).

Ernest Bloch- Violin Works: František Novotný-violin, Brno Philharmonic Orchestra (Radioservis, 2009).

Wolfgang Amadeus Mozart-Lucio Silla: Roberto Sacca, Annick Massis, Monica Bacelli, Veronica Cangemi, Julia Kleiter, Stefano Ferrari, Orchestra e Coro del Teatro La Fenice (Dynamic, 2007).

Ferruccio Busoni-Doktor Faust: Bayerische Staatsoper, Wolfgang Koch, Catherine Naglestad, John Daszak (Oehms, 2013).

Ocenění

2002 První cena dirigentské soutěže Sira George Soltiho ve Frankfurtu nad Mohanem

2003 Hlavní cena americké dirigentské Akademie na letní hudební škole v Aspenu

Literatura

Sovová, Eva. Hudební osobnosti Kroměřížska. Brno, 2008, 44 s. bakalářská. Masarykova Univerzita, Pedagogická Fakulta, Katedra Hudební výchovy. Vedoucí práce Petr Hala. Dostupné online.

Odkazy

Archiv umělce na Opeře Plus.

Tomáš Netopil v pořadu Generace “0”.

Tomáš Netopil v pořadu Před půlnocí.

Tomáš Netopil na Televizi Seznam.

Tomáš Netopil na stránkách Českého rozhlasu.

Profil na webu Operabase.

Osobní stránky umělce.

Umělcův profil na Facebooku.

 

(Autorkou textu je Karolina Babíčková.)