Rodovou muzikologickou a hudební tradici stále rozvíjejí členové rodiny – prof. Miloš Štědroň, muzikolog a skladatel, synovec Vladimíra a Bohumíra, syn jejich bratra violisty Miloše, jeho syn Miloš Orson Štědroň, uznávaný hudební skladatel, a muzikoložka, dlouholetá redaktorka Českého rozhlasu Stanislava Střelcová, dcera muzikologa Bohumíra, která se spolu se svými dcerami Alexandrou a Andreou zasloužila o důstojné připomenutí odkazu svého otce a strýce. Setkání na vernisáži v prostorách přilehlých Sálu Martinů mělo srdečnou až rodinnou atmosféru. Sešli se tu členové rodiny, pamětníci, přátelé, hudebníci, muzikologové… Výstava, která je výsledkem ročního rodinného bádání a seznamuje s osudy rodiny a obou bratrů v textech i na fotografiích, setrvá v Praze do konce října, poté budou originály převezeny do Moravského zemského muzea v Brně.
Uchování hudební i rodinné paměti
Stanislava Střelcová stručně popsala život obou bratrů a zejména jejich přínos pro český (event. moravský, brněnský) hudební život a hovořila o „paměti, v níž bychom měli pokračovat“. Na svém otci nejvíce oceňuje sepětí vědecké a pedagogické práce s interpretačním působením. Bohumír byl žákem známého muzikologa Vladimíra Helferta na brněnské filozofické fakultě, kde vedle hudební vědy studoval i zeměpis a dějepis. Po válce působil na brněnské pedagogické fakultě, odkud byl z ideových důvodů v roce 1949 propuštěn, pod politickým tlakem se ocitl i na filozofické fakultě, kde získal profesuru až v roce 1963. V druhé polovině padesátých let učil také na pražské filozofické fakultě. Po celý život věnoval soustavnou pozornost Leoši Janáčkovi a svými zásadními pracemi o něm se trvale zapsal do dějin české muzikologie. Jeho janáčkovské monografie ovlivnily například dirigenta Charlese Mackerrase nebo muzikologa Johna Tyrrella. A nepominutelný je i jeho podíl na Československém hudebním slovníku osob a institucí, jehož byl hlavním redaktorem. Bohumír se vedle své vědecké a pedagogické činnosti věnoval i aktivnímu provádění hudby – ať už jako klavírista, dirigent nebo sbormistr. Muzikoložka Anna Šerých, která v Brně studovala u Bohumíra Štědroně, na něj zavzpomínala takto: „Sálala z něho mravní etika a noblesa, nikdy nepodlehl žádnému tlaku. To byl základ jeho osobnosti, a to předal svým studentům do života.“
Hudební jazyk skladatele Vladimíra Štědroně formovala jeho studia u Josefa Suka, který mu byl po umělecké i lidské stránce nejbližší. Předtím patřili k jeho pedagogům Jaroslav Křička, Josef Bohuslav Foerster a Vítězslav Novák. Jeho díla zaznívala v podání České filharmonie i Rudolfa Firkušného, vycházela na deskách. Osobitý tvůrčí projev byl v mnohém ovlivněn moravskými harmoniemi, psal méně rozsáhlé vokální, komorní i orchestrální skladby. Hrál na violu, varhany a na klavír. Vedle hudby vystudoval práva. „V naší rodině byl Josef Suk velmi preferovaný, což způsobil právě strýc Vladimír. Měl některé písemnosti ze Sukovy pozůstalosti, korespondenci, notové ukázky, úlomky z partitur. Vladimír byl sekretářem Vrchního soudu v Brně, jako okresní soudce působil v Klatovech a Kolíně. V roce 1950 neprošel prověrkou soudců, protože se politicky správně neangažoval, a tak se na stará kolena živil jako profesor na konzervatoři v Praze,“ zprostředkoval na pražské vernisáži slova Miloše Štědroně jeho syn Miloš Orsoň.
Koncertní dialog Vladimíra Štědroně a jeho blízkých skladatelů
Součástí projektu byly i dva koncerty z děl Vladimíra Štědroně, která korespondovala s díly Josefa Suka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, skladatelů jemu obzvláště blízkých. První se uskutečnil na brněnské filozofické fakultě v pátek 3. října 2025, druhý v Praze následující pondělí. Sál Martinů Akademie múzických umění byl svědkem skvělých vystoupení Wihanova kvarteta, Iva Kahánka, Leoše Čepického, Belly Adamové a Anny Paulové.
Wihanovo kvarteto odevzdalo úvodní Variační fantazii na lidovou píseň Z Kunovic Byla jedna stará žena maximum svého umu – technických fines, souhry, výrazu, citu pro hudební obsah. Pánové Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jakub Čepický a Michal Kaňka přiblížili obecenstvu uměleckou zdatnost, invenci a hloubku skladatele. Tak přesné vyjádření líbeznosti a tesknoty, dramatičnosti, zajímavých zvukových souzvuků, úzkosti vyjádřené violoncellem a závěrečné katarze v podobě citace lidové písně, jakési záchranné kotvy, sledovalo publikum s úžasem. Kontrastně vyzněla Burleska v podání Iva Kahánka. Virtuózní plochy se střídaly se zamyšlenými, i v této skladbě byly patrné moravské kořeny autora. Písňový cyklus Svítání přednesla Bella Adamova úchvatně. Pěvecké miniatury, ozvláštněné interpretčiným tmavým hlasem, který obsáhne vysoké i velmi nízké polohy, vnímali posluchači i přičiněním citlivého klavírního doprovodu Iva Kahánka jako další hudební skvost večera. Adamova dokáže díky své pěvecké technice vyjádřit jakoukoli emoci – jímavost, lkavost, něhu, naléhavost i dramatičnost. To vše objevila ve třech písních cyklu Ukolébavka, Květy a Sonet o tvůrčí síle, v němž dostal velký prostor i klavírista. Ivo Kahánek poté zahrál až starosvětsky znějící valčík Babička tančí, v němž vystihl jeho příjemnou uklidňující atmosféru. První polovinu koncertu zakončily Tři nápady jako stvořené pro klarinetistku Annu Paulovou a klavíristu Iva Kahánka. V prvním, melancholickém s nádechem hravosti, autor klarinetistu nijak nešetřil, ale bravurní interpretka se s tím vyrovnala hladce. Druhá část oplývala něžnou lyrikou, ve třetí zněl veselý, radostný pochodový rytmus. Oba umělci byli za svou hru upřímně aplaudováni.
Druhá polovina programu byla věnována třem autorům, kteří byli Vladimíru Štědroňovi (ale i jeho bratru Bohumírovi) zejména blízcí. Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty v podání Wihanova kvarteta, které by mohlo sloužit jako referenční interpretace s bezchybnou intonací, technikou, dynamickým odstíněním, souhrou i výrazem, obecenstvo poslouchalo se zatajeným dechem. V Sonatině pro klarinet a klavír Bohuslava Martinů ukázala Anna Paulová mnoho ze svého rejstříku – obdivuhodnou techniku, svěží tóny, sytost zvuku i zasmušilost nebo hravost výrazu. Klavírista zase měl mnoho příležitostí ukázat na malé ploše svou virtuozitu. Čtyři skladby Josefa Suka, které zahráli Leoš Čepický a Ivo Kahánek, pro mě byly vrcholem celého večera. Sílu zážitku umocnila vášnivost, s níž interpreti gradovali melodické fráze, cituplnost jejich hry i závěrečná tempová a dynamická smršť obou nástrojů. Není divu, že posluchači nadšeným potleskem i hlasitými projevy uznání ocenili umění interpretace, která dokonale postihla podstatu všech děl. Několik lidí v sále jen povzdechlo: „Takhle to zní, když hrajou páni profesoři!“
Variační fantazie: Štědroň 2025
6. října 2025, 18:30 hodin
Sál Martinů, Akademie múzických umění, Praha
Program:
Vladimír Štědroň: Variační fantazie (smyčcový kvartet) na lidovou píseň Z Kunovic Byla jedna stará matka Burleska
Svítání (písňový cyklus)
Babička tančí
Tři nápady
Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty
Bohuslav Martinů: Sonatina pro klarinet a klavír
Josef Suk: Čtyři skladby
Účinkující:
Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, 1. housle, Jan Schulmeister, 2. housle, Jakub Čepický, viola, Michal Kaňka, violoncello)
Ivo Kahánek – klavír
Bella Adamova – alt
Anna Paulová – klarinet
