Zora Snake nepředával problematiku dokumentárním či doslovným způsobem, ukázal ji prostřednictvím spirituální cesty, živelnosti samotné přírody, a především radosti tančících těl. Životem a rytmem naplnil také srdce obecenstva, které na konci odtančilo ze sálu. Prostor Jatek se na jeden večer proměnil, aby přiblížil život Baka komunit žijících v pralesech především z Kamerunu. Ve vstupní hale prostoru se nacházely fotografie obyvatel a vyšitý nápis Nous sommes la forêt (My jsme les). Za inscenací stojí kromě pohybu a hudby také rozsáhlá rešerše, konzultace s antropology, vědci, a především samotný pobyt s komunitami Baka v jejich prostředí. Jeden týden na západě a další na východě Kamerunu nestrávil pouze tvůrce, ale také interpreti. Ti si tak podle Zory Snake mohli odpočinout od kapitalismu a globalizace, ale jejich dopady vnímali ještě tvrději přes životy domorodců a mizející stromy.
Vnímání prostoru a tradice se promítlo již do samotného začátku představení. Hlediště bylo přikryto lehkou plachtou a obecenstvo tak začalo objevovat a hmatem se seznamovat se scénografií na jevišti. Na jeho ploše diváci nacházeli špalky dřeva, odřezky, ostrůvky pro bubenici Christiane Prince a hudebníka Pawela Wnuczynskiho. Ve středu scény se nacházel duch lesa Edjengui. Velká hlava s korunou seděla na kruhových šatech z provázků. Z reproduktorů se rozléhala píseň Baka žen, které vítaly nové příchozí do jejich prostoru. S hudebníky na scéně přišel i zvuk pralesa a větru, ten podpořilo pomalé rolování plachty a publikum se mohlo usadit.
Jako kořeny se dva tanečníci spolu se dvěma tanečnicemi prodírali zpod sukně ducha lesa Edjengui a postupně se jako živé liány dostávali blíže ke světlu. Obrazotvornost přírody se prolínala s tradicemi a spirituálním životem komunit Baka, když se tanečníci dostali do stavu transu. Atmosféru nesla silná hudba opřená o polyfonní a polyrytmické africké bubny, které byly dokresleny elektronickou hudbou a ta stále rostla na intenzitě. Energie tanečníků prýštila sálem a drala se ven i z jejich hrdel ve formě křiku či plivání vody. Vydávali ze sebe vše, co jim pohyb dovolil, až docílili vrcholu. Samotný Edjengui se začal otřásat a nakonec z jeho čtyřmetrové sukně vyskočil Zora Snake.
Na scéně neprobíhala fúze jen hudební, ale také taneční, kdy se pohyby afrických kultur mísily s prvky současného tance a streetových technik, především poppingu, který se napojil na polyrytmické bubny. Projev každého z tanečníků byl jiný – jeho vlastní. Přestože interpreti sdíleli společný rytmus, jejich pohyb si zachovával individuální charakter. Místo precizního unisona vznikala struktura, v níž každý zůstával sám sebou, aniž by narušoval celek.
V inscenaci však přeci jen nešlo pouze o energii tance, ale také o odvrácenou stranu života v pralesích – jejich ničení. V jednu chvíli se z živelných zvířat stali lovci a zkázotvůrci. Špalíky stromů padaly a smutek, který následně skupina pěti interpretů prožívala v objetí, prostoupil až k obecenstvu, poté byli všichni vyzváni k chvíli ticha pro lesy a jejich ducha Edjengui. Snahu vyvolat v divácích reakci podpořila i participativní pasáž, v níž bylo publikum vyzváno k zapojení do nové stavby lesa přímo na jevišti. Spojily se síly a špalky byly znovu postaveny a přesunuty.
Následovala nejrituálnější část, ztělesněná tancem s tenkými bambusy s maskami, kolem nichž při točení vířily jejich dlouhé spletené vlasy a jejichž oči na obecenstvo ve tmě svítily ze všech stran. Předvedení tradic vystřídalo přednesení poslání celého projektu. Slova, která byla připsána duchu lesa Edjengui, vysvětlovala, co se děje ve střední Africe a dalších domorodých komunitách po světě, jak platí za kapitalistickou společnost. Zmiňoval, jak mohou západní environmentální společnosti navzdory dobrým úmyslům ničit přírodu a lidi v ní. Tuto pasáž lze číst jako odkaz na dlouhodobě kritizovanou roli WWF (World Wide Fund for Nature) ve vztahu ke komunitám Baka a nebezpečí „přírodních rezervací.“ Poslání bylo především jedno: když umírají pralesy – umírá země a my všichni proti tomu musíme něco udělat. Naléhavost celé této zprávy a potřeba, aby vše zaznělo přímo během představení, byla zřejmá.
Již od klasicismu a debaty Jeana Goerge Nouverra a Gaspara Angioliniho se taneční svět dohadoval, jak dalece má být samostatný a pochopitelný sám za sebe. Beze slov, bez písně, bez textu. Právě Combat des lianes je pro mě případ, kdy volbu slov chápu. Tvůrce potřeboval mít jistotu, že každý v sále pochopí jeho pohled a záměr, jelikož jde o volání o pomoc. Nejde o dílo, ve kterém si divák má primárně nalézt kousek sebe sama a obohatit tím svou duši. Je to aktivismus a ten se musí ujistit, že byl pochopen, a ne se spoléhat, že dvacet procent publika si přečte doprovodný text k programu. Nehledě na pochopitelnost takového kroku, mohlo toto rozhodnutí někomu z obecenstva narušit plynulost performance a napojení na pohyb.
Dramaturgie se ovšem nezastavila u naléhavé zprávy a snažila se navrátit k tanci. Změna neproběhla pouze v náladě, ale také v kostýmech. Do této chvíle byli interpreti oblečeni do triček a kalhot ze syntetické látky potištěné obrazy lesa. Nepřírodní materiál působil na jinak organické scéně trochu nepatřičně. Výměna za různobarevné bavlněné oblečení tak najednou působila mnohem přirozeněji. Prostřednictvím tleskání a úderů do vlastního těla (body percussion) rozproudili hlediště i sebe a každý tanečník i tanečnice předvedl postupně svůj tanec, který mu proudí v žilách, s podporou ostatních, která je typická právě pro streetdance battly. K tomuhle živelnému a hlasitému okamžiku bylo přizváno i obecenstvo a jeviště se brzy zaplnilo vlnícími těly. Rozesmáté publikum s rytmy lesa stále v srdci postupně opouštělo sál a úvodní motto Nous sommes la forêt se nakonec naplnilo.
Tanec Praha 2026 – Zora Snake: Combat des Lianes
4. června 2026, 19:30 hodin
Jatka78, Praha
Realizační tým
Koncept a choreografie: Zora Snake
Hudební skladba: Christiane Prince, Rokia Bamba
Živá hudba: Christiane Prince, Pawel Wnuczynski
Dramaturgie: Youness Anzane
Scénografie: Jean Michel Dissake
Světelný design: Emily Brassier
Kostýmy: Lamyne M
Text: Dénètem Touam Bona
Produkce: Compagnie Zora Snake, Théâtre National Wallonie-Bruxelles
Premiéra: 23. září 2025, Théâtre National Wallonie-Bruxelles
Účinkující
Zora Snake, Tamae Yoneda, Jessica Chiye Warshal, Zadi Landry Kipre, Gandir Prudence
Celý text ducha lesa včetně QR kódu pro zapojení se k pomoci komunitám Baka je k dispozici přes stránky festivalu Tanec Praha.
