Libor Vaculík pracuje s plzeňským baletem již po několikáté a jeho inscenace se zapsalyk divácky nejoblíbenějším titulům, za všechny připomeňme alespoň Edith – vrabčák z předměstí, Čachtická paní, Anna Karenina, Freddie – The King of Queen, Zvoník od Matky Boží, Romeo a Julie a další. Na libretu nového tanečního dramatu pracoval společně se Zdeňkem Prokešem. „Musím přiznat, že obrovskou inspirací byl pro mě film Lady Macbeth režiséra Williama Oldroyda,“ uvádí choreograf, „tento britský snímek mě naprosto uchvátil svou zvláštní atmosférou a verbálním minimalismem.“ Film z roku 2016 vychází z novely Nikolaje Semjonoviče Leskova Lady Macbeth Mcenského újezdu stejně jako slavná stejnojmenná opera Dmitrije Šostakoviče. Pro taneční adaptaci krvavého příběhu si Vaculík zvolil kromě Šostakovičovy symfonické a komorní hudby také hudbu estonského skladatele Arvo Pärta a svého dlouholetého spolupracovníka, klavíristy a skladatele Petra Maláska. Autorem scény a projekcí je grafický designer a animátor Petr Hloušek, kostýmy Roman Šolc.
Autoři libreta Lady Macbeth – 1865 zachovávají původní charaktery postav, děj však přenáší do viktoriánské Anglie. Katherine snažíc se vymanit z údělu své doby, a i přes nechtěné manželství naplnit svou touhu, která ji dovede až ke krvavým zločinům, alternují Andronika Tarkošová a Jarmila Hruškociová, držitelka Umělecké ceny města Plzně za titulní roli v baletu Carmen s přihlédnutím k výkonu právě ve Vaculíkově baletu Slečna Julie. „Role Katherine je náročná především po stránce herecké. Je toho tolik, co se v této mladé, utlačované ženě odehrává a co ji následně vede k oněm krutým činům. Ozvláštněním je pak využití znakového jazyka, který je zakomponovaný do tance. Jsem šťastná a vděčná panu Vaculíkovi, že mi dal příležitost tančit takovou dramatickou roli, kterou mi ušil takříkajíc přímo na tělo,“ svěřuje se Jarmila Hruškociová. Manžela Katherine tančí Karel Audy nebo Richard Ševčík, mladého Bastiena alternují Joshua Lee, Gaëtan Pires a Justin Rimke.
Zajímavostí nového titulu je zmíněný znakový jazyk. „O použití znakového jazyka jsem už několikrát uvažoval a nyní nastal správný čas zkusit něco nového. Už po prvních zkouškách jsem viděl, že znakový jazyk skvěle doplňuje taneční pohyb a vznikají nové, zajímavé pohyby rukou,“ vysvětluje Vaculík. Choreograf ke spolupráci přizval tlumočnici Kristýnu Voříškovou, dle jejich slov bylo toto propojení obrovskou výzvou: „Mám sice zkušenosti s tlumočením činoher, ale toto bylo něco naprosto jiného. Během zkoušek bylo znaky nutné několikrát měnit, slova nahrazovat opisem, aniž by došlo k posunu nebo ke ztrátě významu, a zároveň, aby jejich podoba podtrhovala choreografii.“
