Taneční konzervatoř hl.m. Prahy: Suite en blanc a Carmina Burana

Absolventský koncert 2013/2014 

Červen je měsícem absolventských koncertů a ani letos tomu nebylo jinak. V neděli 22. června 2014 se na prknech Státní opery v Praze předvedli (nejen) letošní absolventi Taneční konzervatoře hlavního města Prahy. Tento koncert byl zároveň jejich poslední praktickou zkouškou.

Vedení Taneční konzervatoře večer dramaturgicky uspořádalo tak, že uvedlo dva velké celky odlišného charakteru. Na rozdíl tedy od jiných absolventských představení ostatních konzervatoří, večer nebyl složen z početných ukázek a krátkých variací, ale ze dvou poměrně dlouhých, ucelených děl.

Absolventů nebylo mnoho. Osm studentů: Balogová Laura, Brabcová Nikol, Knollová Anna, Maříková Lenka, Varaeva Karina, Zelenková Kamila, Holeček Patrik a Jakub Rašek reprezentující hlavní obor klasický tanec. Chládková Klára má jako jediná hlavní obor moderní tanec. Úvodním slovem zahájil představení Jaroslav Slavický, ředitel konzervatoře.

První choreografií byla Suite en blanc neboli Svita v bílém. Choreografii vytvořil francouzský choreograf Serge Lifar v roce 1943. Na nastudování s konzervatoří spolupracoval danseur étoile Pařížské opery Cyril Atanassoff, žák Serge Lifara, který byl i tento večer přítomen. Svita v bílém se skládá z osmi částí a závěrečné códy. Představili se zde všichni absolventi v sólových rolích, kromě „modernistky“ Kláry Chládkové. Spolupracovali tanečníci Bohemia Baletu (soubor tvořen absolventy a studenty Taneční konzervatoře), i mladší studenti ze školy, kteří tvořili většinou sborové scény a plnili funkci jakési výplně jeviště.Svita v bílém se nesla v zasněném baletním duchu, střídaly se různé charaktery tance, od čistě klasické techniky po komičtější pohyby čítající paralelní pozice. Absolventky často zápasily s četnými piruetami a fouettés, jejichž provedení bylo velmi nejisté a těžkopádné. Taktéž synchronizace dvou a více lidí byla oříškem. Nastaly ovšem i světlé okamihy ve variacích pánských, které byly technicky velmi slušně provedeny. Zaujal mě taktéž adagiový duet Laury Balogové a Patrika Holečka, v části s názvem L’Adage, který byl ladně, něžně a velmi vyspěle zatančen.

Závěrečná část Le Coda se pak stala směsicí všech předešlých dílů. Divák nevěděl, kam se dívat dřív, na jevišti se najednou předváděly minimálně tři choreografické celky. Počin velmi rizikový se díky dobré přípravě vydařil a místo cirkusového chaosu nabídl efektní a velmi pěkně synchronizovaný závěr první části večera.

Absolventi, budoucí tanečníci, v klasickém tanci mírně bojovali s některými technickými prvky, ať už šlo i o výše zmíněné piruety, povadlé nárty či nečisté pozice nohou. Svitou se ale protančili statečně a bylo vidět, že baletem opravdu žijí. K technické dokonalosti jim ještě chybí léta praxe, kterou doufejme, získají.

Druhou částí večera byla choreografie Ivanky Kubicové Carmina Burana. Hudba velmi dobře známá, pochází od německého skladatele Carla Orffa z roku 1937. Jde o zhudebnění středověkých náboženských, moralistických, milostných, satirických a jiných písní a básní. Dílo Ivanky Kubicové vychází právě z charakteru písní (když zpívají muži – tančí muži, když zpívá jedna žena – tančí sólistka). Tuto choreografii má Bohemia Balet na repertoáru od října 2013.

Atmosféra byla ponurá, scéna tmavá, první na jevišti se objevila Smrt. Poté se rozezněla dramatická, hlasitá a uchvacující hudba. Carmina Burana je celek malých úseků a zápletek, na první pohled na sebe příliš nenavazujících. U tanečníků nešlo velmi hodnotit nějakou taneční techniku, jelikož jí zde nebylo mnoho potřeba. Jednalo se o krokové sekvence, inspirované lidovými tanci (poskoky, točení, obkročáky v páru), s občasnými prvky moderního tance. Více než tanec, zde lze hodnotit výraz tanečníků a herecká akce, to vše bylo přesvědčivé.Jednoznačně musím ocenit postavu Smrtky tančenou Lenkou Maříkovou, která dílo jak začínala, tak i uzavírala. Měla opravdu mrazivý výraz, sršelo z ní napětí a přinášela strach. Když se objevila na scéně, dokázala strhnout pozornost všech k ní. Samozřejmě tomu napomáhalo důmyslné nasvícení a kostým. Tato role choreografii dodala na dramatičnosti a zajímavosti.

Další postavy byli vesničané, trhovci, staré ženy, sbory mladých dívek a chlapců v jakémsi středověkém charakteru. Tito všichni se na scéně postupně střídali, přibíhali a odbíhali, podle stylu hudby měnili situace vážné a komické. Zajímavými figurami byli dva mniši, Miroslav Hajn a Patrik Holeček, kteří se několikrát objevili, neustále žehnali všem ostatním postavám, pili pivo v hospodě či žebrali o chleba.

U této choreografie jsem postrádala nějakou dějovou linku a nemohla jsem se zbavit pocitu nekomplexnosti a pouhých po sobě nahozených hereckých scének.

Tento večer ovšem nebyl tolik o choreografiích, ale o absolventech, a tak zde musím ocenit herecké výkony účinkujících, flexibilitu v různých druzích tance, nadšení a přístup k dílu. Je samozřejmé, že naplnit tanečně tak velmi výraznou hudbu, jako je Carmina Burana, není snadné, tanečníci to ale zvládli důstojně.

Absolventský koncert Taneční konzervatoře hl. m. Prahy byl příjemným zážitkem. Studenti mohli prokázat svoji připravenost a vyspělost v tanci, která by jim teď měla zajistit další působení na tomto poli. Bylo jen škoda, že diváci nemohli vidět i nějakou moderní, současnou choreografii. Podle zaměření studentů ve většině na klasický tanec je vidět, že tato škola produkuje spíše lyrické, baletní tanečníky, a tak není divu, že chtěla své studenty předvést v tom, co jim jde nejlépe. Absolventi mají před sebou ještě nemalou cestu za úplnou technickou dokonalostí, přejeme jim tedy pevné nervy, odhodlání a úspěchy!

Abolventský koncert Taneční konzervatoře hl.m. Prahy
Édouard Lalo:
Suite en blanc
Choreografie: Serge Lifar
Nastudování: Cyril Attanasoff
Carl Orff:
Carmina Burana
Choreografie: Ivanka Kubicová
22. června 2014 Státní opera Praha

www.tkpraha.cz

Foto archiv TK