Taneční zápisník Hany Polanské Turečkové (3)

Jérôme Bel je čelným představitelem hnutí non-dance, které vzniklo v devadesátých letech ve Francii. Non-dance má velmi blízko ke konceptuálnímu umění, pokud lze v tanci tyto dva směry vůbec odlišit.Ač se nám tvorba Jérôma Bela a dalších konceptualistů v tanci může zdát převratná a jistě posouvá chápání toho, co je tanec, choreografie či práce interpreta, v západní tradici vývoje tanečního umění o hodný kus dál, kořeny konceptualismu můžeme hledat již v první čtvrtině dvacátého století. Marcel Duchamp svým gestem vystavení pisoáru v galerii v New Yorku v roce 1917 zpochybnil veškeré zavedené myšlení o tom, co umění, jeho funkce a hodnota je. Navždy tak zvrátil vývoj umění, které od té doby začíná kriticky analyzovat samo sebe a zabývat se filozofickou otázkou „co je to umění”. Ve druhé polovině dvacátého století se pak odklání od práce, řemesla a aury umění i génia a místo toho umělci preferují myšlenky (koncepty) jako hlavní umělecký počin, který je zapojen do tvorby uměleckého díla. Tato změna se pak projevila v Americe, kam z Evropy emigrovaly před a během druhé světové války výrazné umělecké osobnosti předválečné evropské avantgardy. Popsaný vývoj vyústil v šedesátých letech ve směr, který se přímo nazývá konceptuální umění a jehož hlavními osobnostmi jsou Sol LeWitt či Joseph Kosuth.

O třicet let později upouští Jérôme Bel od choreografie jako objevování překvapivých vztahů mezi pohyby a soustřeďuje se na objevování překvapivých vztahů mezi myšlenkami reprezentovanými na jevišti jednoduchými znaky. Vytváří zdánlivě banální, ve skutečnosti ovšem velkorysá a mnohovrstevnatá představení na pomezí performance a klasického divadelního představení, na pomezí tance a herectví. Zpracováním individuálního osudu zachycuje historickou epochu jedné taneční generace. Provádí výzkum sociální a kulturní situace určité doby očima interpreta, dává divákovi nahlédnout do nitra taneční profese.

Představení Jérôme Bela Cédric Andrieux má shodný koncept jako představení Véronique Doisneau, které si od něj v roce 2004 objednala Pařížská opera. V něm divák nahlíží do mikrosvěta dlouhodobé sboristky baletu Pařížské opery, instituce, která představuje ikonu západní tradice klasického tance. V díle Cédric Andrieux je pak položen důraz na osobnost a choreografickou tvorbu Merce Cunninghama, legendárního tanečníka a moderního choreografa, působícího od poloviny dvacátého století v partnerském spojení se skladatelem Johnem Cagem. Právě v souboru Merce Cunninghama Cédric Andrieux, který je tématem i interpretem představení nazvaného jeho jménem, dlouho působil.V duchu uvedeného konceptu Jérôme Bel na základě života různých interpretů s odlišným kariérním růstem a z jiného tanečního prostředí staví příběh, který se nás dotýká jak lidsky, tak intelektuálně. Skrze životní a profesní cestu jedince otevírá laikovi i odborníkovi naprosto nové a neotřelé pohledy do světa tanečního umění a zasazuje ho do širších kulturních a historických souvislostí.Představení Cédric Andrieux je konstruováno čistě intelektuálně a s velkým vtipem i nadhledem. Zároveň ale působí silně emotivně a provokuje řadu otázek. Má jednolité pomalé tempo – mluvené slovo. Vyprávění osobního příběhu tanečníka střídají ukázky z jednotlivých choreografických kusů kariéry interpreta. To dává divákovi prostor pro řadu asociací a podněcuje intelektuální i emoční aktivitu, která navíc silně propojuje vztah interpreta i diváka a navozuje stav empatie, což není u tanečních představení obvyklé.Představení Cédric Andrieux je zajímavým vhledem do práce Merce Cunninghama z pohledu jednoho z jeho mnoha tanečníků, je poctou jeho převratné tvorbě, ale zároveň i odmytizováním jeho osobnosti a tím také ve skutečné shodě s myšlenkou jeho díla. Představení Cédric Andrieux bylo pro mne událostí sezony a nevšedním zážitkem. Obohacením a možností více proniknout do historie tance druhé poloviny dvacátého století byl také doprovodný program – mistrovská lekce cunningham techniky, vedená Cédricem Andrieux a přednáška a diskuse na téma Merce Cunningham a Jérôme Bel, kterou vedli taneční teoretička profesorka Dorota Gremlicová, choreograf Petr Tyc a tanečník Cédric Andrieux.

Tanec Praha 2014
Cédric Andrieux
Koncept: Jérôme Bel
Námět a spolupráce: Cédric Andrieux
S použitím úryvků z děl: Trisha Brown (Newark), Merce Cunningham (Biped, Suite for 5), Philippe Tréhet (Nuit fragile), Jérôme Bel (The show must go on)
Koučing: Jeanne Steele (Merce Cunningham) a Lance Gries (Trisha Brown)
(koprodukce Théâtre de la ville Paris / Festival d’Automne Paris / R.B. Jerôme Bel Paris)
Premiéra 14. prosince 2009 Théâtre de la Ville Paříž 
(psáno z reprízy 5. 6. 2014 Divadlo Ponec Praha)

www.tanecpraha.cz
www.jeromebel.fr

Autorka je uměleckou vedoucí Pražského komorního baletu
Foto Herman Sorgeloos, Marco Caselli Nirmal