Taneční zápisník Hany Polanské Turečkové (3)

Jérôme Bel je čelným představitelem hnutí non-dance, které vzniklo v devadesátých letech ve Francii. Non-dance má velmi blízko ke konceptuálnímu umění, pokud lze v tanci tyto dva směry vůbec odlišit.Ač se nám tvorba Jérôma Bela a dalších konceptualistů v tanci může zdát převratná a jistě posouvá chápání toho, co je tanec, choreografie či práce interpreta, v západní tradici vývoje tanečního umění o hodný kus dál, kořeny konceptualismu můžeme hledat již v první čtvrtině dvacátého století. Marcel Duchamp svým gestem vystavení pisoáru v galerii v New Yorku v roce 1917 zpochybnil veškeré zavedené myšlení o tom, co umění, jeho funkce a hodnota je. Navždy tak zvrátil vývoj umění, které od té doby začíná kriticky analyzovat samo sebe a zabývat se filozofickou otázkou „co je to umění“. Ve druhé polovině dvacátého století se pak odklání od práce, řemesla a aury umění i génia a místo toho umělci preferují myšlenky (koncepty) jako hlavní umělecký počin, který je zapojen do tvorby uměleckého díla. Tato změna se pak projevila v Americe, kam z Evropy emigrovaly před a během druhé světové války výrazné umělecké osobnosti předválečné evropské avantgardy. Popsaný vývoj vyústil v šedesátých letech ve směr, který se přímo nazývá konceptuální umění a jehož hlavními osobnostmi jsou Sol LeWitt či Joseph Kosuth.

O třicet let později upouští Jérôme Bel od choreografie jako objevování překvapivých vztahů mezi pohyby a soustřeďuje se na objevování překvapivých vztahů mezi myšlenkami reprezentovanými na jevišti jednoduchými znaky. Vytváří zdánlivě banální, ve skutečnosti ovšem velkorysá a mnohovrstevnatá představení na pomezí performance a klasického divadelního představení, na pomezí tance a herectví. Zpracováním individuálního osudu zachycuje historickou epochu jedné taneční generace. Provádí výzkum sociální a kulturní situace určité doby očima interpreta, dává divákovi nahlédnout do nitra taneční profese.

Představení Jérôme Bela Cédric Andrieux má shodný koncept jako představení Véronique Doisneau, které si od něj v roce 2004 objednala Pařížská opera. V něm divák nahlíží do mikrosvěta dlouhodobé sboristky baletu Pařížské opery, instituce, která představuje ikonu západní tradice klasického tance. V díle Cédric Andrieux je pak položen důraz na osobnost a choreografickou tvorbu Merce Cunninghama, legendárního tanečníka a moderního choreografa, působícího od poloviny dvacátého století v partnerském spojení se skladatelem Johnem Cagem. Právě v souboru Merce Cunninghama Cédric Andrieux, který je tématem i interpretem představení nazvaného jeho jménem, dlouho působil.V duchu uvedeného konceptu Jérôme Bel na základě života různých interpretů s odlišným kariérním růstem a z jiného tanečního prostředí staví příběh, který se nás dotýká jak lidsky, tak intelektuálně. Skrze životní a profesní cestu jedince otevírá laikovi i odborníkovi naprosto nové a neotřelé pohledy do světa tanečního umění a zasazuje ho do širších kulturních a historických souvislostí.Představení Cédric Andrieux je konstruováno čistě intelektuálně a s velkým vtipem i nadhledem. Zároveň ale působí silně emotivně a provokuje řadu otázek. Má jednolité pomalé tempo – mluvené slovo. Vyprávění osobního příběhu tanečníka střídají ukázky z jednotlivých choreografických kusů kariéry interpreta. To dává divákovi prostor pro řadu asociací a podněcuje intelektuální i emoční aktivitu, která navíc silně propojuje vztah interpreta i diváka a navozuje stav empatie, což není u tanečních představení obvyklé.Představení Cédric Andrieux je zajímavým vhledem do práce Merce Cunninghama z pohledu jednoho z jeho mnoha tanečníků, je poctou jeho převratné tvorbě, ale zároveň i odmytizováním jeho osobnosti a tím také ve skutečné shodě s myšlenkou jeho díla. Představení Cédric Andrieux bylo pro mne událostí sezony a nevšedním zážitkem. Obohacením a možností více proniknout do historie tance druhé poloviny dvacátého století byl také doprovodný program – mistrovská lekce cunningham techniky, vedená Cédricem Andrieux a přednáška a diskuse na téma Merce Cunningham a Jérôme Bel, kterou vedli taneční teoretička profesorka Dorota Gremlicová, choreograf Petr Tyc a tanečník Cédric Andrieux.

Tanec Praha 2014
Cédric Andrieux
Koncept: Jérôme Bel
Námět a spolupráce: Cédric Andrieux
S použitím úryvků z děl: Trisha Brown (Newark), Merce Cunningham (Biped, Suite for 5), Philippe Tréhet (Nuit fragile), Jérôme Bel (The show must go on)
Koučing: Jeanne Steele (Merce Cunningham) a Lance Gries (Trisha Brown)
(koprodukce Théâtre de la ville Paris / Festival d’Automne Paris / R.B. Jerôme Bel Paris)
Premiéra 14. prosince 2009 Théâtre de la Ville Paříž 
(psáno z reprízy 5. 6. 2014 Divadlo Ponec Praha)

www.tanecpraha.cz
www.jeromebel.fr

Autorka je uměleckou vedoucí Pražského komorního baletu
Foto
Herman Sorgeloos, Marco Caselli Nirmal

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bel: Cédric Andrieux (Tanec Praha 2014)

[yasr_visitor_votes postid="111552" size="small"]

Mohlo by vás zajímat