Tanhäuser, ale ne od Wagnera

  1. 1
  2. 2

Tématika středověkých minesengrů není v operní literatuře až tak častá. Pochopitelně nejznámější je Tannhäuser Richarda Wagnera. Carl Binder, rakouský skladatel a kapelník,  napsal na libreto slavného Johanna Nestroye operetu Tannhäuser oder die Keilerei auf der Wartburg. Je to v podstatě parodie na dané téma. A dalším komponistou, který ztvárnil stejný příběh v operním díle, byl Carl Amand Mangold (1813-1889).Mangold vyrůstal v hudebnické rodině v Darmstadtu, kde v dvorní  Hofkapelle  hessenského velkovévody působil jak jeho otec, tak jeho bratr. Mangold zde hrál jako violista a po hudebních studiích v Paříži u Luigi Cherubiniho se vrátil zpět a později působil jako kapelník a ředitel zdejšího dvorního divadla. Jeho skladatelské dílo zahrnuje sedm oper, balet a několik oratorií, z nichž Abrahám dosáhl ve své době velkého úspěchu. Toto oratorium bylo jako jediné z jeho skladeb nahráno. Velmi často bylo hrané za jeho života dramatické dílo Die Hermannsschlacht.

V Darmstadtu se nacházelo velké dvorní divadlo, které bylo postaveno na místě původního, rekonstrukcí jízdárny stavitelem Luisem Remy de la Fosse na popud velkovévody Ludwiga I. Nová klasicistní budova vznikla podle plánů dvorního architekta Georga Mollera. Divadlo bylo otevřeno bylo 7. listopadu 1819 operou Gasparea Spontiniho Fernando Cortez aneb Podrobení Mexika.Právě v tomto velkém dvorním divadle rodina Mangoldů působila. Zde mělo také v roce 1843 premiéru jeho dílo Das Köhler, Mädchen, oder Das Turnier zu Linz. Zmiňovaný Tanhäuser (Mangoldův Tanhäuser se píše pouze s jedním n, na rozdíl od Tannhäusera Wagnerova) pak vstoupil na jeviště roku 1846 a s úspěchem se hrál do roku 1851, kdy jej vystřídala další Mangoldova opera Gudrun. Mezitím, roku 1848 měl v dvorním divadle premiéru jeho jediný balet Dornröschen (Šípková Růženka). Tanhäuser se již později prakticky vůbec nehrál (na celé čáře zvítězila opera Richarda Wagnera), až v roce 2006 byl koncertně proveden v rámci Darmstadského rezidenčního festivalu. Je třeba podotknout, že Mangoldův Tanhäuser je dějově poněkud jiný, než ten Wagnerův a navíc končí šťastným závěrem. Oba skladatelé pracovali na svých dílech současně a Richard Wagner dokončil svoji operu jen o týden dříve, než Mangold. Wagner měl v Drážďanech premiéru svého díla rovněž o šest měsíců dříve, než jeho konkurent v Darmstadtu. Mangoldova hudba je pochopitelně poplatná své době, je v ní sice obsažena řada pěkných melodií, ale vcelku působí spíše hřmotnějším dojmem a obsahuje hodně sborového zpěvu. Těžko pak mohla být v budoucnu konkurencí osobitému a naprosto odlišnému stylu hudby Richarda Wagnera.Divadlo Eduarda von Wintersteina v Annabergu-Buchholzu, ležící na německé straně Krušných hor, předvedlo Mangoldovu operu o čtyřech dějstvích jako lidovou hru odehrávající se na náměstí ve středověkém Eisenachu. Početný sbor prakticky provází celý děj opery. Tomuto pojetí výrazně slouží světlá dřevěná dekorace (výtvarník Tilo Staudte) umístěná na otáčivém jevišti do tří segmentů, z nichž vždy jeden je obrácen k divákovi a slouží jako hrací plocha. Tak se můžeme jednoduše ocitnout na rynku města, v lázních, kde se koupe Venuše obklopená vnadnými dívkami, nebo v sídle jeruzalémského patriarchy. Zdánlivě jednoduchá, ale řadou detailů působivá dekorace, připomíná poněkud shakespearovské divadlo Globe.Režisér představení a také ředitel divadla v Annabergu Ingolf Huhn pojal inscenaci jako hru provozovanou v městském prostoru, kde část účinkujících v pěkných dobových kostýmech divadlo hraje a další přihlíží třeba vsedě jako diváci. Často se však všichni promísí dohromady. Sbor, který někdy dělá dojem, že se na malé jeviště nevejde, je vůbec téměř hlavní hybnou představení. Choreograficky s extra baletem postavila představení Sigrun Kressmann.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mangold: Tanhäuser (Annaberg)

[yasr_visitor_votes postid="106635" size="small"]

Mohlo by vás zajímat