Před deseti lety, 8. července 2007, zemřel hudební skladatel Jindřich Feld. Dlouholetý profesor skladby na pražské konzervatoři přednášel od osmdesátých let dvacátého století na univerzitách v USA, Dánsku, Německu, Francii, Anglii či v Japonsku.
Jeho osobitý styl vychází z tradice evropské a české hudby, velkou inspirací mu byla například tvorba Bohuslava Martinů. Zajímavá je kupříkladu dramatická fantazie pro symfonický orchestr Srpnové dny, vytvořená na přelomu let 1968-69 jako protest proti vojenské invazi do Československa v srpnu 1968. Premiéra tohoto díla se konala v jihoaustralském Adelaide v provedení Adelaidského symfonického orchestru za řízení dirigenta Henryho Kripse v srpnu 1969 k prvnímu výročí této události.
Jindřich Feld postupně od šedesátých let obohacoval svůj jazyk moderními technikami (aleatorika, serielní technika, dodekafonie). Ke známým skladbám patří třeba Koncert pro flétnu a orchestr (1954), opera Pošťácká pohádka, 4. smyčcový kvartet, často hraný Smetanovým kvartetem, 1. symfonie (1967) či kantáta-oratorium Kosmova kronika česká (1988). Z pozdního období je vyzdvihována jeho 3. symfonie „Fin de siecle“ (1998) či Sinfonietta „Pour les temps d’harmonie“ (2001), vytvořená na objednávku francouzského rozhlasu.
Jindřich Feld se narodil 19. února 1925 v Praze, vyrůstal v muzikantském prostředí, jeho otec byl profesorem houslí a matka houslistkou. Vystudoval skladbu nejprve na konzervatoři ve třídě Emila Hlobila. V roce 1952 pak absolvoval na katedře skladby Akademii múzických umění pod vedením Jaroslava Řídkého a současně získal doktorát filozofie na Univerzitě Karlově v Praze v oboru hudební vědy, estetiky a filozofie.
