Tenorista Iván Ayón-Rivas vystoupil poprvé v Praze

  1. 1
  2. 2
Interpretačně i dramaturgicky mimořádný umělecký zážitek přinesl večer s vynikajícím peruánským tenoristou Ivánem Ayón-Rivasem (narozen 1993) v Novoměstské radnici v Praze, který uspořádal v úterý 10. května 2022 Spolek přátel hudebních talentů.

Iván Ayón-Rivas, 10. května 2022 (foto Petr Dyrc)
Iván Ayón-Rivas, 10. května 2022 (foto Petr Dyrc)

Iván Ayón-Rivas, který získal první cenu v prestižní soutěži Francesca Viñase v Barceloně 2019 a zvítězil v soutěži Plácida Dominga Operalia 2021, je považován za novou vycházející hvězdu operního nebe. V této sezóně debutoval v milánské La Scale jako Malcolm ve Verdiho Macbethovi po boku Anny Netrebko a Ildara Abdrazakova, zpívá Vévodu mantovského (Rigoletto) v Lutychu, v Terstu a Tokiu, Fausta v La Fenice v Benátkách, hostoval v řadě dalších významných scén. V červenci vystoupí jako Rodolfo (Bohéma) v Santiago de Chile. V České republice se představil vůbec poprvé. Za doprovodu renomovaného italského klavíristy Michele d´Elia přednesl výběr písní a árií italských mistrů, závěr koncertu patřil hudbě jeho domoviny – španělským rytmům dvacátého století.

Iván Ayón-Rivas disponuje nádherným, sytým, „italsky“ barevným lyrickým tenorem plně vyrovnaným a znělým ve všech polohách. Obdiv zasluhují jeho bravurní výšky, které jako by zpíval zcela mimochodem a s bezprostřední samozřejmostí. Během večera zaznělo nejen několik kvalitních „vysokých“ c, ale v přídavkovém O sole mio i dvakrát suverénní tříčárkované cis. Výtečná byla srozumitelnost zpívaného textu v písních i áriích. K tomuto pěveckému výkonu je třeba přičíst nezpochybnitelné charisma, sympatickou schopnost navázat přímý kontakt s publikem a je zřejmé, že úspěch má tento mladý muž zaručen.

Nevšednost večera byla dána i výběrem děl. Ayón-Rivas volil repertoár promyšleně a pro tuzemského posluchače bylo inspirativní zařazení árií z děl Vincenza Belliniho, Gaetana Donizettiho či Giuseppe Verdiho, která se prakticky vůbec neinscenují a ani ukázky z nich není možné běžně slyšet. Písně se vhodně střídaly s áriemi a večer i po této stránce gradoval. Zahájily jej tři písně italských barokních komponistů: Alessandra Scarlattiho (1660–1725) Gia il sole dal gange, Francesca Durante (1684–1755) Danza, danza, fanciulla gentile a Giacoma Carissimiho (1605–1674) Vittoria, mio core. Blok uzavřely dvě působivé písně Vincenza Belliniho (1801–1835) Malinconia, ninfa gentile a Per pietà, bell´idol mio, čímž byl předznamenán repertoár devatenáctého století. V odlišných charakterech těchto skladeb prokázal tenorista pochopení pro interpretaci písní a jejich specifikum.

Michele d´Elia, Iván Ayón-Rivas, 10. května 2022 (foto Petr Dyrc)
Michele d´Elia, Iván Ayón-Rivas, 10. května 2022 (foto Petr Dyrc)

Pěvecké výstupy celého koncertu byly dvakrát proloženy sólovým klavírem se zřídka slýchanými skladbami. První z nich odděloval úvodní písňový blok od následujícího bloku operního – Michele d´Elia přednesl Rossiniho Marche et Réminiscences pour mon dernier voyage (Pochod a vzpomínky pro mou poslední cestu), skladbu č. 7 z cyklu Hříchy stáří IX, který Rossini složil ve Francii na konci svého života v letech 1855–1868. Autor zde spojil s příznačným humorem smuteční pochod a nejrůznější krátké výňatky ze svého díla.

První operní árií, kterou Ayón-Rivas v Praze přednesl, byla Tebaldova O di Capellio…È serbata… L´amo tanto e m´è si cara z Kapuletů a Monteků Vincenza Belliniho. Dílo Gaetana Donizettiho reprezentovaly dvě árie: dobře známá Nemorinova Una furtiva lagrimaNápoje lásky a nesmírně působivý a dramatický výstup Marcella di Bruges Angelo casto e bel z u nás neznámé opery Vévoda z Alby. Po velmi procítěně, až dojímavě zazpívaném Donizettim přineslo odlehčení další sólo Michele d´Elia, vtipná neoklasicistní třívětá Sonatina Bureaucratique – Byrokratická sonatina Erica Satie (1866–1925).

Podobně jako v případě Donizettiho, i dílo Giuseppe Verdiho (1813–1902) reprezentovaly árie z oper, které se řadí mezi rarity. Z Verdiho Lombarďanů na první křížové výpravě patří ke známějším částem snad orchestrální Preludio ve třetím dějství s působivým virtuózním houslovým sólem či Salve Maria Giseldy. Árii Oronta La mia letizia infondere zařazoval do svých koncertů i Luciano Pavarotti a přesvědčivě ji nyní provedl i Iván Ayón-Rivas. Další bod programu už byl naprostým objevem – árie Corrada z u nás zcela neznámého a i ve světě opomíjeného Korzára. Oba výstupy v pěvcově precizním provedení ukázaly, že by se dramaturgie operních domů nemusela omezovat jen na několik nejznámějších Verdiho titulů.

Iván Ayón-Rivas, 10. května 2022 (foto Petr Dyrc)
Iván Ayón-Rivas, 10. května 2022 (foto Petr Dyrc)

Po operním repertoáru uzavíral večer druhý písňový blok, který se nesl v uvolněném duchu a v němž svou interpretační přízeň rozdělil tenorista mezi italské a jihoamerické skladatele. Známá píseň Francesca Paola Tostiho (1846–916) L´alba separa dalla luce l´ombra zapůsobila svým romantickým vzletem, závratně rychlé tempo Rossiniho La danza mělo u publika velký úspěch, i když zcela změnilo charakter této půvabné neapolské tarantely směrem k šarmantní revui, kdy pěvec odložil motýlka a posléze i sako. Pro tuzemské publikum byly působivým oživením a netradičním zakončením dvě závěrečná čísla. První bylo ze zarzuely španělského skladatele a dirigenta baskického původu Pabla Sorozábala (1897–1988) La tabernera del puerto (Přístavní taverna), z níž přednesl Ayón-Rivas nakažlivě melodickou píseň Leandra No puede ser. Druhým číslem pak byla působivá píseň La flor de la canela z roku 1950 peruánské skladatelky a zpěvačky Chabucy Grandy (1920–1983).

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments