Čtenáři Opery Plus blogují
Příznivci operního umění zažili ve dnech 18. a 20. února letošního roku velký svátek. V Národním divadle v Praze vystoupili v Dvořákově Rusalce jako hosté operní umělci světové kvality – jeden z nejvýznamnějších současných lyrických tenoristů Piotr Beczała, sopranistka Jolana Fogašová a basista Štefan Kocán.
Premiéra současné inscenace této Dvořákovy opery se v Národním divadle v Praze konala v roce 2009. Režisér Jiří Heřman pojal její ztvárnění zcela v duchu skladatelova záměru. Toto dílo bylo totiž komponováno jako mystické podobenství lidských vlastností a neřestí. Operu Rusalka však většina diváků mylně vnímala a dosud vnímá jako pohádku, kterou nikdy nebyla a není jí ani nyní. Děj Heřmanovy inscenace obsahuje prvky mystiky i dekadence, které celkové vyznění posouvají do oblasti postmodernity. Režisérovi se podařilo s velikou graciézností a dávkou tajemné temnoty vyjádřit sílu nadčasového varování, kterým autor nabádal před následky negativního chování a myšlení lidstva, i samotný smysl díla – v závěru Princ dojde k poznání skutečné lásky jako hlubokého citu a Rusalka k prozření a odpuštění. Během uplynulých let se za dirigentským pultem a v jednotlivých rolích vystřídalo mnoho osobností, jejichž schopnosti přispěly k postupnému přijetí původně rozporuplně vnímané inscenace u publika.
Obě představení dirigoval Łukasz Borowicz. Orchestr pod jeho vedením zahrál Dvořákovu hudbu v plné šíři její specifické barevnosti – v jeho podání zejména vynikaly klarinetové fráze, na kterých je hudebně postavena většina scén Rusalky. Sopranistka Maria Kobielska (Rusalka), tenorista Piotr Beczała (Princ), sopranistka Jolana Fogašová (Ježibaba, Cizí kněžna) a basista Štefan Kocán (Vodník) plně využili možností, které jim skýtalo postavení v předním plánu jeviště. Zajímavé bylo sledovat jejich mimiku, propracovanou do nejmenších gest, která dala vyniknout všem citům a vášním. Jejich pěvecké a herecké výkony tak posouvaly představení do ještě vyšší dimenze. Tenorista Piotr Beczała (Princ) byl elegantním a přesvědčivým příslušníkem nejvyšší společenské vrstvy. Emočně silná byla v jeho podání zejména scéna, ve které je Princ sváděn Cizí kněžnou, a také okamžiky jeho pomalého umírání, během kterých přesvědčivě vyjádřil pozdní pocit poznání skutečné lásky. Piotr Beczała disponuje krásným hlasovým fondem – jeho pěvecký projev se vyznačoval jistotou ve všech polohách, zpíval čistě a intonačně se svým hlasem pracoval dokonale.
Z představitelek ženských rolí byla pěvecky a herecky výraznější sopranistka Jolana Fogašová (Ježibaba, Cizí kněžna). Na mimořádné kvalitě interpretace jí ztvárněné dvojrole se plně projevilo její dlouholeté účinkování v této inscenaci (zpívala v druhé premiéře dne 17. května 2009). Její hlasový projev byl syntézou barevnosti, oběma postavám kompaktně vtiskla autorem jim určené charakteristické rysy – její herecký výkon byl v tomto představení ze všech postav nejvýraznější. Sopranistka Maria Kobielska (Rusalka) odzpívala svoji roli bez nejmenšího zaváhání – ve slavné árii o měsíci niterně vyjádřila touhu vodní víly po lásce k člověku, ale její herecký rejstřík byl ve srovnání s jejími kolegy poněkud chudší. Basista Štefan Kocán (Vodník) ztvárnil roli vládce vodní říše s herecky úspornými, ale efektními výrazovými prostředky. Jeho pěvecký projev byl hlasově velmi kultivovaný, výborně intonoval a dokonalá výslovnost i intenzita jeho zpěvu umocňovala autorem daný respekt z této postavy.
V Národním divadle v Praze se po oba večery odehrála mimořádně kvalitní představení. Nestává se totiž příliš často, aby na jevišti české první scény společně zpívaly tři mimořádné osobnosti hudebního světa, které ve svém oboru dosahují absolutní světové špičky a účinkují v nejprestižnějších operních divadlech – tenorista Piotr Beczała (Met v New Yorku, Teatro alla Scala v Miláně), sopranistka Jolana Fogašová (Teatro alla Scala v Miláně) a basista Štefan Kocán (Teatro alla Scala v Miláně, Covent Garden v Londýně).
I váš text v této rubrice rádi uveřejníme. Naše adresa: [email protected]
