Otevřít koncert Dvořákovým Mazurkem e moll si nemůže dovolit každý. Od prvních terciových postupů musí houslista prokázat vysokou technickou brilanci a intonační čistotu. To však pro Jiřího Vodičku zjevně nepředstavuje problém: zahájil koncert s naprostým nadhledem a k tomu zjevnou chutí. Za přesného a spolehlivého klavírního doprovodu s křišťálovou čistotou energicky „vystřihl“ všechny efektní pasáže, lyrické kontrastní téma citlivě vyzpíval.
Poté nastoupil Václav Petr, aby spolu s Martinem Kasíkem provedl Dvořákovo proslulé Rondo g moll (mimochodem, napsané právě pro ono zmiňované Dvořákovo turné). Plný, nosný a barevný tón Petrova violoncella krásně souzněl s klavírem. Zřetelnou stavbu skladby obohatili interpreti i vtipně působícími agogickými finesami.
Pak už nastoupil soubor v kompletní sestavě, aby provedl pětivětý cyklus Bergerettes Bohuslava Martinů. Od prvních tónů z interpretů doslova čišela zjevná chuť a potěšení ze vzájemné souhry. Vtip a hravost první věty vystřídala přímo živelná radost z virtuosity ve druhé větě, přičemž její střední díl krásně rozkryl polyfonní předivo hlasů. Lyrika třetí věty vyzněla nesentimentálně, střední díl přinesl křehkou hravost a závěr věty se rozplynul do snového pianissima.
Čtvrtá věta získala doslova rozpustilou náladu – jakoby si tu při vší náročnosti jen tak pro potěchu hráli venkovští muzikanti, ovšem s naprostou technickou brilancí a noblesou. Závěrečná věta všechny strhla svou valící se motoričností, zdůrazněnou glissandově „najížděnými“ akcenty, zatímco střední část věty přinesla idylický kontrast. Není divu, že už na konci první půle koncertu se do potlesku ozvalo i volání „bravo“.
Ke klenotům české hudby patří Trio g moll Bedřicha Smetany, které vyplnilo druhou část koncertu. Závažnost a dramatičnost díla podtrhl už samotný vstup: houslové sólo zaplnilo zvukem celý sál a vzápětí už znělo hlavní téma první věty s mohutnou naléhavostí. Vedlejší téma oba smyčcové nástroje krásně odstínily: violoncellista je přednesl plným, zpěvným tónem, zatímco housle nejprve odpovídaly křehce a průzračně, aby se teprve pak téma v celém ansámblu ještě jednou naplno rozezpívalo. Uprostřed dramatické věty pak působivě vyznělo lyrické spočinutí. Neotřelá agogika svědčila o perfektním vzájemném porozumění interpretů.
To se zajímavě projevilo i v pojetí druhé věty: zvláštně váhavý, až trhaný výraz první části může docílit pouze dokonale sehraný ansámbl. V průběhu věty ovšem interpreti nešetřili kontrasty mezi bouřlivým patosem a křehkou lyrikou.
To vše korunovala třetí věta ve strhujícím tempu. Její vášnivý výraz podtrhly maximální kontrasty a před závěrem i dramatické zámlky.
Bouřlivé ovace byly odměněny přídavkem: Sukova Elegie vyzněla s něžnou nostalgií, ale i v ní zazněly tóny plné a dramatické. Když ani poté aplaus neutuchal, pobavili umělci publikum čardášovým přídavkem, v němž se neskrývaně „vyřádili“.
The Trio
27. ledna 2026, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha
Program
Antonín Dvořák: Mazurek e moll op. 49
Antonín Dvořák: Rondo g moll op. 94
Bohuslav Martinů: Bergerettes H 275
Bedřich Smetana: Trio g moll op. 15
Účinující
The Trio (Jiří Vodička – housle, Václav Petr – violoncello, Martin Kasík – klavír)
