Tomáš Hanus: Pár slov o Roccovi

Chtěl bych nabídnout trochu jiný pohled na Rocca, než ten, který je dostupný ve většině médií a částečně koluje mezi divadelníky. Znám jej velmi dobře, spolupracovali jsme v brněnské opeře a mohu se vyjádřit jedině pozitivně. Jeho odbornost, slušné vystupování, schopnost sdělit a obhájit vlastní názor, a také inspirativní umělecké vize ve mně zanechaly dojem, že se jedná o jednoho z nejtalentovanějších lidí své generace, který má schopnosti vést špičkové kulturní instituce. V době, kdy jsem se rozhodl pro odchod z brněnské opery, mě překvapil velmi charakterní nabídkou, odejít spolu se mnou. Byl jsem to já, kdo jej přesvědčil, aby neodcházel.

Poté se naše profesní cesty rozešly, ale zpovzdálí jsem sledoval jeho angažmá v Praze. Bylo mi smutno z řady reakcí a komentářů, které z něj již dopředu dělaly s odpuštěním úplného hlupáka. Nevím, čím byly motivovány, a jen doufám, že v tom kromě nedůvěry k jeho mládí (velmi relativnímu, v zahraničí jsou vůdčí osobnosti tohoto věku běžným jevem) nebyly ještě nižší pohnutky. Ale záměrně jsem mlčel, ať si koneckonců můj mladší kolega vydobude respekt svou prací. Teď však je vyhozen a opět se do něj veřejně kope. Už nemá šéfovskou pozici, může být tedy libovolně očerňován, každý si může plivnout, nejlépe anonymně… Právě proto jsem se rozhodl promluvit.

Do situace v Národním divadle nevidím, ale stěží si umím představit, že by Rocc měl nést zodpovědnost za kroky Ministerstva kultury, které by se zřejmě daly rozdělit jen na méně a více zpackané. Jistě je možné hodnotit to, jakým způsobem si i v této situaci vedl, avšak zdá se, že byla tak nestandardní, že by v ní kdokoli jiný nemohl  fungovat o mnoho jinak. Je jednoduché, najít si hromosvod, po kterém se sveze všeobecná nespokojenost a frustrace, jen aby to nedopadlo tak, že hromosvod je odstraněn, ale skutečná příčina problémů vyřešena není a dlouho nebude.

Novému řediteli Národního divadla panu Burianovi přeji upřímně hodně zdaru, bylo by krásné, kdyby tam byla zase radost pracovat, avšak při dnešní módě na hodinu vyhazovat vedoucí představitele Národního divadla a jiných institucí, si nejsem jist, zda jej pod budoucím ministrem či ministry nepotká něco podobného, vyhazov pod různými záminkami či rovnou bez vysvětlení… Jako by to, co bylo včera prohlášeno za bílé, bylo dnes označeno za černé a naopak. A toto bez uzardění vyslovují titíž lidé!

Náhlý vyhazov Rocca vnímám jako velmi nešťastný krok, který snad nechtěně potvrzuje právě tuto kulturu výpovědí, vzájemné hluboké nedůvěry, možná i strachu. Kdyby se nejednalo o tak náhlé odvolání, považoval bych to za běžnou agendu. Nový ředitel má právo vybrat si spolupracovníky podle svého úsudku. Má-li nést zodpovědnost, musí mít i tuto svobodu.

Bude-li  však Rocc stát o můj názor, řeknu mu, ať se napříště obloukem vyhne jakékoli vedoucí funkci v České republice. Minimálně do doby, než zde bude možné na těchto pozicích seriózně fungovat. Tedy, mít svobodu (bez politických a jiných tlaků) pro veškerá umělecká rozhodnutí a mít k dispozici odpovídající finanční prostředky, na prvním místě pro lidi, v divadle pracující.   Pak lze za takové šéfování nést i plnou zodpovědnost.
Autor je bývalým šéfem Janáčkovy opery v Brně
Foto archiv