„Soubor Collegium Colloredo jsem nazval podle jednoho z moravských arcibiskupů, jenž měl letní sídlo na kroměřížském zámku,“ říká Tomáš Netopil. „Náš repertoár vychází z velice bohatého archivu, který je v kroměřížském zámku a který nabízí opravdu nepřeberné množství skladeb nejenom z barokního období, na něž se nejvíce soustředíme, ale i z období klasicistního a raně romantického,“ vysvětluje.
Vybraná díla z kroměřížského hudebního archivu v tomto programu spojuje vysoká technická náročnost houslové hry, stylová vytříbenost a interpretační svoboda. Skladby představují hudební obraz doby největší slávy barokní Kroměříže a autorů s ní spojených, jako byl Heinrich Ignaz Franz Biber, a současně odráží lesk císařské Vídně i arcibiskupského Salcburku v podobě skladeb autorů, kteří z těchto míst zasílali svá díla moravskému arcibiskupovi. Skladatelé ve Vídni a Salcburku se stávali vzorem pro české hudebníky, kteří často pořizovali opisy jejich skladeb a některé z těchto opisů se dochovaly právě v kroměřížském archivu.
Slovo dramaturga Martina Rudovského: Není náhod! Přesně po roce vtrhne do naší Staré hudby další ansámbl s červenobílým znakem města Kroměříže na hrudi. Soubor pak nevede nikdo jiný než kroměřížský patriot a šéfdirigent Pražských symfoniků Tomáš Netopil, pěstující kromě taktovky i barokní housle. V minulé sezóně šlo o připomenutí hudební sbírky biskupa Karla Liechtensteina-Castelcorna, tentokrát o další významnou šlechtickou rodinu, která i hudebně zvelebovala Hanácké Athény, o Colloredy. Co se nemění, je znějící úžas nad poklady kroměřížského archivu, kde se ukrývá jedna z nejbohatších sbírek hudebnin ze 17. století ve střední Evropě.
