Trauma sluší Elektře aneb Dvojitá domácí zabíjačka o muzejní noci

  1. 1
  2. 2
Očekávaný a ohlašovaný vrchol pražské operní sezony spojovaný s nastudováním Elektry Richarda Strausse se naplnil jen z části. Záslužné uvedení operního titulu, které pražský posluchač naposledy slyšel ve dvou koncertních provedeních v roce 1995, je jistě repertoárovým přínosem. „Zásluhou“ plánované rekonstrukce budovy Státní opery se pak podařilo vedení Národního divadla uplatnit dosud zavrhovaný stagionový systém v praxi. Koprodukční inscenace se San Francisco Opera a Badisches Statstheater v Karlsruhe zmizí po dvou premiérách a dalších třech reprízách z repertoáru. Pro inscenaci se podařilo soustředit mezinárodní soubor tvůrců a interpretů a ambice inscenace i rozměry reklamních prohlášení tomu také odpovídají.
Richard Strauss: Elektra - Susan Bullock (Elektra) - Státní opera Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Richard Strauss: Elektra – Susan Bullock (Elektra) – Státní opera Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Elektra (1909) stejně jako Straussova předchozí opera Salome vznikla na základě prvotního impulsu, kterým bylo zhlédnutí činoherní inscenace látky. Na podzim (přelom října a listopadu) roku 1905 skladatel navštívil představení Elektry básníka Huga von Hofmannsthala v pozoruhodné inscenaci souboru Maxe Reinhardta v Deutsches Theater Berlin s vynikajícím výkonem herecké opory souboru, s Gertrud Eysoldt v titulní roli. Tehdy ještě netušil, že literát Hugo von Hofmannsthal se stane jeho libretistou a spolupracovníkem na dvě dekády a i některé pozdější opery vytvořené po básníkově smrti budou čerpat z Hofmannsthalových libretistických nápadů a plánů.

Hofmannsthalovo přepracování Sofoklovy tragédie není jen verzí pro soudobé secesní publikum, ale samostatným dramatem, které využívá z antického dramatu (cca 413 před Kristem) námět a postavy, ale mění dramatickou linii, scénosled, charaktery i dramatické situace včetně závěru. Na výsledném tvaru dramatu se zásadně projevil zájem o studium psychoanalýzy, neuróz a potlačovaných impulsů, publikovaný především Sigmundem Freudem a jeho psychiatrickou školou. Skladatel vycítil v Elektře mimořádný operní potenciál, i když se zpočátku poněkud obával její podobnosti se Salome (ta měla premiéru 9. prosince 1905 v Drážďanech, tedy až po Straussově návštěvě Reinhardtova představení).

Korespondence Hofmannsthal – Strauss dokumentuje velmi přesně vztah básníka a skladatele i množství úprav, kterým původní dramatický text prošel. Přes určitou odtažitost, se kterou premiérové drážďanské publikum (25. leden 1909) dílo přijalo, se opera rychle rozšířila na největší světové operní scény. Pro obtížný titulní part uvažoval skladatel určitý čas získat i Emu Destinnovou, jejíž Salome vzbudila senzaci. Ale na rozšíření díla měla zásluhu jiná česká pěvkyně. V mnichovské premiéře ještě roku 1909 excelovala česká dramatická sopranistka Zdenka Fassbender (1879–1954).

Obsazení tří hlavních ženských partů se jeví jako základní limita při nasazování Elektry do repertoáru, a to i když menší divadla volí skladatelskou redukovanou orchestrální verzi. Pro milovníky opery se part Elektry spojil s vokálním uměním Birgit Nilsson a za ideální Chrysothemis je považována Leonie Rysanek. Třetí part, Klytaimnestra, je považována často za takzvanou. Abschiedspartie, v níž vystupují zasloužilé pěvkyně za zenitem kariéry, ale s výraznými vokálními zkušenostmi a strhujícím hereckým projevem.

Pražská inscenace pro hlavní role získala tři velmi známé pěvkyně, a zdálo se po ohlášení jejich jmen, bude k ideálnímu ztvárnění velmi blízko. Britská sopranistka Susan Bullock, soustředící se na wagnerovské party a v poslední době i na Emilia Marty a Minnie v Pucciniho Děvčeti ze Zlatého západu, má roli dobře zažitou. Muzikální interpretce ale jednak chybí hlasová průraznost Nilsson nebo Deborah Polaski, tedy vlastnost, která je i mezi světovými představitelkami naprosto výjimečná, a jednak postrádá větší jevištní charisma, které by její interpretaci ozvláštnilo a učinilo jedinečnou. Výkon pěvkyně ale pěvecky a herecky rostl v průběhu představení a ožíval především v kontaktu s ostatními představiteli. Znamenitě například působily ironické pointace v rozhovoru s matkou nebo v trpkém poznání, že se sestrou nelze v plánu pomsty počítat. Vokální provedení je spolehlivé, ale materiál nevyniká ani dramatickou silou, ani výrazem, ale vykazuje standartní rezistenci vůči náporům obrovitého orchestru.

Richard Strauss: Elektra - Anna Gabler (Chrysothemis) a Susan Bullock (Elektra) - Státní opera Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Richard Strauss: Elektra – Anna Gabler (Chrysothemis) a Susan Bullock (Elektra) – Státní opera Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Naopak krásný hlasový materiál předvedla německá sopranistka Anna Gabler v roli její sestry Chrysothemis, již také pevně usazená v lehčím wagnerovském repertoáru (Gutrune, Freia, Senta, Elsa, Eva) a kterou čeká Salome na podzim v Klagenfurtu. Chrysothemis zpívala loňského roku v Itálii. Je to přesná kreace trochu lehkomyslné bytosti, která vytěsňuje závažné myšlenky raději péči o krásný vzhled. Pěvecky to byl pro mě nejlepší výkon večera, přes určité problémy se slyšitelností, což ale bylo dáno i skutečností, že postava byla umístěna vícekrát na vzdálený ochoz.

Richard Strauss: Elektra - Anna Gabler (Chrysothemis) - Státní opera Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Richard Strauss: Elektra – Anna Gabler (Chrysothemis) – Státní opera Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Velká představitelka světové opery Rosalind Plowright ztvárňuje neklidnou a neurotickou Klytaimnestru dokonalými hereckými prostředky a bytostně cítěným jevištním pohybem zpívající herečky i přehledem, kterým rázem získává okamžitou vizuální dominanci na scéně. Její hlas jsem ale zažil v lepší kondici na konci minulého roku v roli Mrs. Sedley v Brittenově Peteru Grimesovi v Theater an der Wien. V Straussově partu byly příliš slyšitelné nespojité rejstříky a místy malá znělost hloubek.

Richard Strauss: Elektra - Rosalind Plowright (Klytaimnestra) a Susan Bullock (Elektra) - Státní opera Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Richard Strauss: Elektra – Rosalind Plowright (Klytaimnestra) a Susan Bullock (Elektra) – Státní opera Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Mužský element je v opeře značně omezen. Přesto maďarský basbarytonista Károly Szemerédy (Orest) přináší do poslední třetiny opery výrazný testosteronový náboj, který výborně vytváří kontrast k systému ženských hlasů. Takřka profondní materiál s výraznou barvou i uměřený herecký projev velmi dobře formovaly postavu, která je vlastně jen sekerou kata v rukách Elektry.

Richard Strauss: Elektra - Károly Szemerédy (Orestes) - Státní opera Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Richard Strauss: Elektra – Károly Szemerédy (Orestes) – Státní opera Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss R.: Elektra (ND Praha)

[yasr_visitor_votes postid="215049" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments