Tři čeští tenoři: Beno Blachut, Ivo Žídek a Oldřich Kovář

  1. 1
  2. 2
  3. 3

V cenné řadě reedicí archivních rozhlasových snímků operních árií, které vydává Radioservis, vyšlo moc zajímavé CD s názvem Tři čeští tenoři. CD bylo zřejmě inspirováno galakoncerty tří světových tenoristů ještě nikterak vzdálené doby – Pavarottiho, Dominga a Carrerase. Radioservis připravil osobitou variaci na dané téma v české retrospektivě tenoristů takzvané zlaté éry Národního divadla v Praze. Čímž se myslí doba od roku 1945 po konec šedesátých let. Jména Beno Blachut, Ivo Žídek a Oldřich Kovář s touto slavnou érou plně rezonují. Zároveň patřili ve své době k nejpopulárnějším osobnostem uměleckého světa, nejen opery! Znali je kupodivu i ti, kteří na operu ani nezavítali. A právě Český rozhlas, tehdy ovšem Československý rozhlas, měl na řečeném faktu velmi podstatnou zásluhu! Troufnul bych se vsadit, že počet nahrávek tolika různorodých oborů, jaké dokázal realizovat Beno Blachut (1913 – 1985), nemá vůbec obdobu! S úžasem se dívám na rozhlasové nahrávky a jen žasnu. Je vůbec možné nahrát tolik snímků? Snad na jakýkoliv titul si vzpomenu, tak jej nahrál Beno Blachut. Jak vůbec tohle stihnul při povinnostech divadla, koncertech, hostováních? Nenacházím na toto odpověď. Pěvec mimořádných kvalit věnoval shodou historických okolností své síly, zřejmě i neuvěřitelnou píli, české operní interpretaci, a to na světové úrovni. Což ostatně dokládalo jeho hostování ve Vídni a nadšení světového dirigenta Ericha Kleibera, který o Blachuta poté usiloval na Ministerstvu kultury ČSR. Neuspěl… Pro českou operu naštěstí neuspěl! Blachut se stal legendou celé historie naší opery, nejen oné zlaté éry. Jeho neobyčejně měkký, sametový tenor zajímavé, tmavší hlasové barvy, od Boha ideálně rejstříkově scelený, s vřelým, oduševnělým výrazem ovlivnil celou generaci tenoristů. Ti se minimálně dvacet let po válce Blachutem poměřovali a jeho jméno tehdy doslova splynulo v širší veřejnosti s pojmem tenorista. V roce 1948 nadchnul v Krombholcově premiéře Smetanova Dalibora v titulní roli (tehdy úžasné obsazení s Podvalovou, Bednářem, Kalašem). Blachut, ač strukturou hlasu lyrický tenor, splynul s postavou Dalibora ideálně a dík nahrávce Supraphonu z roku 1950 je vzorem dodnes nepřekonaným. Pro rozhlas Blachut nahrál ale i spousty árií z oborů, které zpíval ještě v Olomouci, ne však již v Národním divadle, kam byl Talichem angažován v roce 1941. K těmto patří hned první snímek na CD – árie Rudolfa z Pucciniho Bohémy. Poeticky interpretovaná, s lehkostí a vroucností přirozené kantilény a dík vrozenému mixtu v hlasové struktuře i lehce tvořeným výškám. Hned vedle Rudolfa musím chtě nechtě (a je to pro mne překvapení) postavit pěvecky pružného, jemně tvořeného Mozartova Belmonta z Únosu ze serailu. Ta opojná lahodnost jeho Mozarta! Nebýt třech zbytečných nestylových glissand (zde stačilo jen a pouze upozornění dirigenta Františka Dyka), zeptal bych se, zda toto nebyla dokonce jeho parketa? Až nápadně se pružností i barvou dá srovnat s nahrávkou Petera Schreiera, který byl ovšem na Mozarta specializován!  A hned vedle Belmonta oborový protipól – hrdinný Wagnerův Walter Stolzing z Mistrů pěvců norimberských. U Blachuta vůbec nepřemýšlíte, zda je opravdu ten pravý wagnerovský typ, on totiž i zpěv Stolzinga přednáší krásně, což je jeho hlavní deviza! Jeho Canio ze slavných Komediantů Ruggiera Leoncavalla je též z rodu hrdinných tenorů. Je svrchovaný, pravdivý, vroucně předvedený. Bez hysterického „trhání kulis“, což bylo Blachutovi zcela cizí. Tak jako nikde nepřitlačí do tónu, vše mu zní lehce, přirozeně v naprosté jednotě barvy v celém rozsahu hlasu. Za vrchol tohoto výběru Radioservisu bych označil skvělého Kozinu z Psohlavců Karla Kovařovice (dříve hojně hrané dílo, škoda, dnes opomíjené). Vynikající frázování a nádherně lesklý závěr scény „by rostly děti k slávě svého rodu, pro Boha, pro vlast i svobodu „– ta tři vysoká Áčka na slově „svobodu“ skutečně až fyzicky navozují pocit svobody, z naprosté volnosti lesklého, ač sametového zvuku, ta se nevytratí ani na úzkých vokálech.Abych všechny snímky jen vysoce nechválil. Stretta Manrika z Verdiho Trobadoura je sice technicky jistá, jako vše, ale zde výšky ve falzetové funkci tolik nezáří, jako u barevně opojnějších předních italských tenorů a la di Steffano či Carlo Bergonzi, chci-li jmenovat současníky pěvce. Na CD je mu zřetelně bližší svět poety Rudolfa i lyrického Belmonta. Tato stručná retrospektiva Radioservisu je cenná. I pro mne, který ho ještě „stihnul“ v prvních oborech na jevišti. Naopak Skřivánek ze Smetanova v Tajemství dokresluje pozdní období pěvce již v šesté dekádě věku, což je ostatně znát.

Po padesátce zaměřilo vedení Národního divadla Blachuta na charakterní obory, pamatuji osobně, že lesk hlasu již chyběl, ale lehkost a měkkost zůstala. Ztvárnil báječně (škoda přeškoda, že již nenahrál) Janáčkova pana Broučka v roce 1967, roli pěvecky velmi obtížnou! Poté byl obsazen do role Bendy v Jakobínu, kterou nahrál, ale to je pěvecky nenáročná, tenorově v nižší poloze napsaná partie, tam Blachutův hlas již tolik nevynikl. Ostatně kdo zná Blachuta až z jeho pozdní éry, de facto ho nezná. Poctivě a pro sebe s tolik typickou kumštýřskou pokorou a opravdovostí solidně vytvářel postavy nižších druhooborových tenorů, ale co platno – jeho parketa na věky věků byla jinde. U klasického Dalibora, Lukáše, Prince, Dimitrije, Ctirada i Laci, čímž zcela nechtě vytvořil tzv. blachutovský obor, z rolí dramatičtější charakteristiky v české opeře. Díky cenným snímkům z Československého rozhlasu se však nezbavím dojmu, že jeho parketou byl i ten vysloveně lyrický obor, tedy Ladislav Podhájský či Vít. Dík radiu se zachovala i skvostná nahrávka Jiřího „Pojď, má krásná dámo“ z Bílé paní. Vřele doporučuji k poslechu! Dokládá citovaná slova Ericha Kleibera, že „Blachut je jeden z mála dnes opravdu světových tenorů“ (řečeno roku 1948). Snad ji pan Ivan Ruml ve svém pořadu Krásné hlasy opět brzy pustí. Doklad pěveckého mistrovství je zde zcela zřejmý.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Tři čeští tenoři -Blachut & Žídek & Kovář (CD)

[Total: 11    Average: 4.3/5]

Související články


Napsat komentář