Tři světy Anne Sofie von Otter

Festival Struny podzimu má mezi pražskými festivaly výjimečné postavení jak díky své široce rozkročené dramaturgii, tak i rozprostření koncertů do delšího časového období od září do listopadu. Letošní 15. ročník se přehoupl do své druhé poloviny koncertem podobně široce zaměřené operní zpěvačky Anne Sofie von Otter a jazzového klavíristy Brada Mehldaua.

Švédská rodačka Anne Sofie von Otter prokázala svou všestrannost až neuvěřitelným množstvím aktivit: zpívá opery od baroka po Wagnera, energicky zabrousila k operetě (offenbachovské album) a soustavně se věnuje písňovému repertoáru. Také v něm se pohybuje v široké škále stylů a období: v její diskografii nalezneme písně německých romantiků i Kurta Weilla (vynikající album Speak Low), švédské lidové písně(kouzelné CD Watercolours) i skladby terezínských autorů. Zde jedna zajímavost: její otec baron Göran von Otter byl za druhé světové války velvyslancem v Berlíně a pokusil se rozšířit zprávy o situaci v koncentračních táborech. Bohužel marně. Jeho dcera se však nevěnuje jen „vážnému“ umění, ale nahrála i album populárních písní s Elvisem Costellem nebo skupiny ABBA. Před nedávnem spojila své síly s Bradem Mehldauem, který je ve svém oboru také hvězdou – vydal již téměř dvě desítky alb, a výsledkem je sedm původních písní na slova Sary Teasdaleové, Philipa Larkina a e. e. cummingse. Love Songs, jak se cyklus jmenuje, vyšly na dvojcédéčku spolu s pestrým výběrem dalších písní o lásce. Mezi jejich autory nalezneme Joni Mitchell, Jacquese Brela, Johna Lennona nebo Leonarda Bernsteina.

Z těchto mnoha světů nám Anne Sofie von Otter tentokrát otevřela tři. V první polovině večera to byly písně německých a severských autorů. Zpěvačka v nich potvrdila svou pověst jedné z nejlepších mezzosopranistek světa. Její hlas byl lehounký, čistý (i když v několika prvních písních se mi zprvu zdálo, že nezpívá v úplné hlasové pohodě) a perfektně ovládaný, její projev procítěný – bohužel jen z krátkého popisku v programu a výrazů její tváře jsme si mohli domýšlet, o čem zpívá. Důležitost textů zdůraznila i sama zpěvačka, když po čtvrté písni vytáhla koncertní program (evidentně se tedy zajímala i o takové věci, jak vypadá program!), a protože texty přetištěny nebyly, jala se vyprávět stručný obsah písní, které měly zaznít. Čtveřice písní Jeana Sibelia jsou miniatury, na jejichž omezené ploše dokázala vystihnout zcela rozdílnou náladu, podobně ve Straussově Allerseelen dojetí a v následující Nichts humor. Nadhled, který se projevoval drobným žertováním s publikem, slovy, gesty a hlasem, je další ze sympatických rysů zpěvačky. Brad Mehldau v první části večera navíc temperamentně zahrál dvě sólové Brahmsovy skladby.
Ze společných Love Songs provedli účinkující pět písní. Cyklus vznikl na objednávku Carnegie Hall a původně Mehldau hrál jen v druhé půli večera – v té první von Otter doprovázel Bengt Forsberg. Pražský koncert byl premiérou nového koncertního turné – tentokrát jen ve dvou. Za pohotovost patří Strunám podzimu velký dík. Zasněné texty písní pojednávají o několika podobách lásky a hudba se příjemně poslouchá. Klavírista zde dostal větší prostor, ale nikdy na sebe nestrhl pozornost a nadále citlivě doprovázel. Zpěvačka mne v dobrém slova smyslu šokovala jak ponorem do písní, tak pianissimy, kdy spíše jen z chvění vzduchu bylo ještě možné usoudit, že zpívá. Nejsem si však jist, že podobný zážitek mělo i publikum v zadní části sálu.

Pokud by na tomto místě koncert skončil a následovaly dva tři přídavky, bylo by možné hovořit o velmi vydařeném večeru. Následovalo však ještě devět (!) populárních písní z druhého CD alba Love Songs. V zásadě jde o jednoduché písničky, von Otter si ale s každou dokázala vyhrát a proměnit ji v malý drahokam. Ze sentimentální Something Good učinila přemítání o životě, energii vložila do švédské verze jazzového standardu, naléhavost do Calling You a opět humor do Blackbird. Mehladau mohl znovu předvést své umění a zaimprovizovat si.
Smetanova síň byla téměř zaplněná, publikum velmi vnímavé a v první polovině nerušilo zbytečným potleskem po každé písní. O to více mne překvapil aplaus po třetí písni z Love Songs, jenž se opakoval i po čtvrté, ačkoliv se zpěvačka neděkovala. Mladého muže z 2. řady, sedadlo číslo 19, příště prosím, aby se pokusil vodu dopít o přestávce, případně se pokusil vydržet a nebrat si skleněnou láhev do sálu. Postavil si ji totiž na zem a uprostřed jedné velmi tiché písně do ní kopl. Zvukový efekt si dokážete představit.
Koncert, na který se rychle nezapomíná, ukončila autogramiáda v předsálí Smetanovy síně

Brad Mehldau – klavír
Anne Sophie von Otter – mezzosoprán

Milostné písně/ Love Songs

Struny podzimu 2010
Smetanova síň Obecního domu, Praha 26. října 2010

Program:
Edvard Grieg: Med en vannlilje, op. 25, č. 4
Wilhelm Stenhammar: I lönnens skymning, op. 37, č. 2
Lars Erik Larsson: Serenad, op. 35, č. 3
Edvard Grieg: Kveld-sang for Blakken, op. 61, č. 5
Jean Sibelius:
– Till kvällen, op. 17, č. 6
– Jag är ett träd, op. 57
– I systrar, I bröder, I alskande par, op. 86
– Vilse, op. 17
Johannes Brahms:
– Capriccio, op. 76, č. 1
– Fantasie, op. 116, č. 3
– Juchhe!
– Wir wandelten
– Unbewegte laue Luft
Richard Strauss
– Allerseelen, op. 10, č. 8
– Nichts, op. 10, č. 2
Brad Mehldau:
– Child, child
– Twilight
– Because
– Dreams
– Did you Never Know
Michel Legrand: Chanson de Maxence
Jacques Brel: Chanson des vieux amants
Michel Legrand: What Are You Doing the Rest of Your Life?
Lars Färnlöf: Att angöra en brygga
Fred E. Ahlert: Sakta vi gå genom stan
Joni Mitchell: Marcie
Bob Telson: Calling You
John Lennon/Paul McCartney: Blackbird
Richard Rodgers: Something Good

www.strunypodzimu.cz