Finalisté hráli v abecedním pořadí, takže jako první se představil Sebastian Cretan (rozhovor ze série Seznamte se si můžete přečíst zde). Už ve čtyřech letech hrál na klavír, v devíti si přibral trombón, později ještě baskřídlovku. Velmi brzy se dostavily i úspěchy. V roce 2022 se stal vítězem a laureátem mezinárodní soutěže Pro Bohemia (klavír, trombón). Na stejné nástroje hrál jako sólista na festivalu Zlatá Pecka. Zvítězil také na mezinárodní soutěži Žestě Brno Junior v roce 2024. Své úspěchy zopakoval o dva roky později na mezinárodní soutěži Pro Bohemia (trombón a baryton), zároveň se stal absolutním vítězem hlubokých žesťů. Poslední úspěch je z května tohoto roku – stal se vítězem Mezinárodní soutěže dechových nástrojů v Brně v oboru trombón. V současnosti studuje tento obor na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Josefa Šimka.
Pro letošní finále si vybral Concertino op. 45, č. 7 Larse-Erika Larssona. Skladba není dlouhá, ale nástrojově náročná (kadence v 1. větě). Sebastian se s tím vyrovnal skvěle. Hrál krásným, plným, nosným zvukem ve všech polohách nástroje. Plně prokázal nástrojové i muzikantské mistrovství.
Druhá finalistka, hobojistka Alina Lamziuk z Ukrajiny, si vybrala pro své soutěžní vystoupení třívětý Koncert D dur pro hoboj a orchestr Frigyese Hidase. Alina se narodila na Ukrajině, ale od roku 2022 žije a studuje na Slovensku. Je držitelkou prvních cen soutěže konzervatoří v Košicích a Mezinárodní interpretační soutěže Pro Bohemia v Ostravě. Jako sólistka vystoupila se Studentským orchestrem Státní konzervatoře v Bratislavě v koncertní síni Slovenské filharmonie. V této sezoně se chystá na vystoupení se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu.
Její projev na mě působil trochu nepřesvědčivě. Po technické stránce Hidasův Koncert zvládla bez problémů. Ale chybělo mi tam větší emoční zapojení. Celkový dojem byl pro mě po zvukové i výrazové stránce nevýrazný.
To trumpetista Vojtěch Stejskal dal do provedení Koncertu pro trubku As dur Alexandra Aruťunjana citovou vřelost a úžasnou lehkost. Byla radost poslouchat jeho jemná nasazení tónů v celém rozsahu nástroje, čistý a barevný zvuk i lehkost v technických pasážích. Vnímavý posluchač měl z jeho projevu pocit lehkosti a uvolněnosti – zkrátka, že hrát na trubku nic není…
I Vojtěch má za sebou bohatou hudební minulost. Od pěti let hrál na housle a klavír, v osmi letech ho nadchla trubka. V roce 2023 získal 1. cenu v krajské i celostátní soutěži ZUŠ. Ještě za studií na hudební škole Music Art Barrandov si díky jejímu řediteli Josefu Vondráčkovi dvakrát zahrál jako sólista se Smíchovskou komorní filharmonií. V letech 2023 a 2025 studoval ve třídě prof. Erica Aubiera, v roce 2024 ho pedagogicky vedl Marc Geujon. Nyní studuje na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Waltera Hofbauera.
Po dvacetiminutové přestávce přišla na pódium Elen Virabyan z Arménie. A nikoho nenechala na pochybách, že ona bude vítězkou tohoto finále. Na příčnou flétnu hraje od sedmi let, a ta se stala samozřejmou součástí jejího života. Dvakrát vyhrála Nizozemskou flétnovou soutěž. Zvítězila i na flétnové soutěži ve finském Tampere a na Mezinárodní soutěži mladých talentů v Arménii. V tomto roce se jí dostalo také pocty reprezentovat rodnou Arménii ve finále soutěže Eurovision Young Musicians. Elen se zúčastnila také kurzů a masterclassů s proslulými flétnisty (Felix Renggli, Andrea Lieberknecht, Mario Caroli, etc.). Je také spoluzakladatelkou Mezinárodního flétnového festivalu v Jerevanu. Kromě příčné flétny hraje i na starobylý arménský nástroj duduk.
Úprava Houslového koncertu d moll Arama Chačaturjana pro flétnu je dílem legendárního francouzského flétnisty Jeana-Pierra Rampala. A je to náročná skladba i pro zralého flétnistu. Elen se tohoto úkolu zhostila s naprostým nadhledem. Takových výkonů může slyšet i častý návštěvník koncertních síní nemnoho. Uvážíme-li, že koncert trvá přibližně 40 minut a byl napsán pro zcela odlišný nástroj, je jasné, že úloha flétnisty/flétnistky je zde nelehká. Nejen délka koncertu, ale i zásadní odlišnost obou nástrojů kladou na interprety nové požadavky. To, co zní u houslí bezproblémově (např. spodní poloha nástroje), je pro flétnisty skutečný oříšek. A rozlousknout ho není vůbec snadné. Nicméně Elen s tím zjevně neměla žádný problém. Hrála zpaměti a krásně. Znělý zvuk ve všech polohách flétny, technická brilance a přirozená muzikalita přesvědčily odbornou porotu i publikum o jejích mimořádných kvalitách.
Skvěle ji (a všechny předchozí finalisty) doprovázela Prague Philharmonia. Zvláště dechové nástroje (fagot, klarinet, lesní roh) byly ozdobou celého orchestru, který svým jistým gestem vedl Marko Ivanović.
Moje hodnocení čtyř finalistů se příliš neliší od hodnocení poroty. Jen bych přehodil pořadí na 3. a 4. místě. Tedy: Elen Virabyan, Vojtěch Stejskal, Sebastian Cretan a Alina Lamziuk.
