Trubky posledního soudu ve večeru zalitém podzimním sluncem

V Ostravě ještě nedozněly dozvuky pondělního zahajovacího koncertu Svatováclavského hudebního festivalu, na jehož programu bylo 4. září 2017 Brahmsovo Německé requiem v nastudování brněnských filharmoniků a česko-filharmonických sboristů řízených Ondřejem Vrabcem (naši recenzi najdete na našich stránkách), a do moravskoslezské metropole doslova vtrhlo další z hudebních requiem, tentokrát to patrně nejznámější z pera Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Xavera Süssmayra.
Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem – Svatováclavský hudební festival 6. 9. 2017 (zdroj SHF / foto Ivan Korč)

Provedení se ujali častí festivaloví hosté, ansámbly Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, které si za léta pravidelných ostravských návratů vybudovaly zástup věrných festivalových fanoušků. Ti do posledního místa vyprodali středeční koncert 6. září 2017 v kostele Panny Marie Královny v Ostravě – Mariánských Horách. Ke slovu se nejprve přihlásila smyčcová sekce Collegia 1704: zatímco zvěčnělé legendy scény poučené interpretace staré hudby Frans Brüggen nebo Nikolaus Harnoncourt často kombinovaly Mozartovo zhudebnění latinského mešního ordinária mše za zemřelé se skladatelovou Zednářskou smuteční hudbou KV 477 (1785), Václav Luks sáhl v úvodu podvečerního koncertu po smyčcovém, původně čtyřručně klavírním Adagiu a Fuze c moll KV 546 (1788), které drásavým provedením anticipovaly tempově velmi dravé a dynamicky vyhrocené nastudování Mozartova Requiem d moll KV 626 (1791).

Pečlivé frázování smyčcových figur bylo vzorně zřetelné v Adagiu a Fuze i v následujícím Requiem a publikum nemohlo přeslechnout ostře akcentované vstupy tympánů v počátcích několika vět a efektní decrescenda v pozounech, které bez sebemenších intonačních zakolísání vřískavě zvěstovaly blízkost posledního soudu. Václav Luks předložil Mozartovo Requiem ostravskému festivalovému publiku jako emocionální bouři, obrazivou hudební fresku, v níž nebylo odpočinku, ani míst ke kontrastnímu meditativnímu pozastavení, dokonce ani v pasážích, které by k tomu vybízely (Recordare). Subjektivní přemítání ustoupilo v Luksově nastudování objektivnímu líčení úzkosti a hrůz sekvence Dies irae, jejíž emocionálně vybičované podání upozadilo i fugové pasáže následujícího Offertoria. Čekal jsem swingovější podání fugy Quam olim Abrahae, ale v Luksově nastudování nebylo místa na úsměvy.

Spolehlivou oporou Luksova freskovitého líčení byl vedle instrumentálního ansámblu, který si vystačil se dvěma violoncelly a kontrabasem, i sbor Collegium Vocale 1704, jehož rovné hlasy a vysoká úroveň deklamace v měkké italské latině nenechaly přítomné na pochybách, že k Luksovým vzorovým barokním kreacím je už definitivně třeba připojit i jeho novější mozartovské projekty. Nad trvale vysokými kvalitami sborového ansámblu se nelze pozastavit, byly ostatně předpokladem Luksových vybičovaných temp.

Sólový kvartet středečního koncertu měl výhradně české obsazení, což v předcházejících festivalových hostováních souborů Collegium (Vocale) 1704 nebývalo vždy zvykem. Za detailně promyšleného a emocionálně extrémně vypjatého řízení Václava Lukse tak před publikum předstoupili sopranistka Olga Jelínková, altistka Aneta Petrasová, tenorista Václav Čížek a basista Jaromír Nosek. Z kvarteta sólistů mne tentokrát nejvíce zaujala sopranistka Olga Jelínková, a to sebevědomou průrazností stále mladého hlasu, a až italským, lehce nazálním témbrem disponující tenorista Václav Čížek. V jejich stínu zůstal basista příliš světlého témbru Jaromír Nosek a altistka Aneta Petrasová, jejíž ostravské hostování a životopis plný jmen fundovaných pedagogů skýtají mnoho nadějí ke slibné mezinárodní kariéře. Na stranu účinkujících se ve spontánně aplaudovaném nastudování nakonec přiklonily i živly, když při závěrečném Lux aeterna (Světlo věčné) zalilo presbytář mariánskohorského farního kostela plného výtvarných skvostů z Muchovy, Úprkovy a Ženíškovy dílny skrze vysoko prolomená okna levé chrámové lodi podvečerní slunce počínajícího babího léta. Ovace ve stoje na sebe nedaly čekat, a zaslouženě tak uzavřely příliš krátký a mimořádně zdařilý festivalový večer, který nasadil interpretační laťku čtrnáctého ročníku Svatováclavského hudebního festivalu velmi vysoko. A to jsou ostravské hudební slavnosti staré hudby teprve na počátku.

Hodnocení autora recenze: 95%


Svatováclavský hudební festival 2017
Wolfgang Amadeus Mozart:
Requiem
Dirigent: Václav Luks
Olga Jelínková (soprán)
Aneta Petrasová (alt)
Václav Čížek (tenor)
Jaromír Nosek (bas)
Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
6. září 2017 kostel Panny Marie Královny Ostrava – Mariánské Hory

program:
Wolfgang Amadeus Mozart: Adagio a Fuga c moll, KV 546
Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem d moll, KV 626

www.shf.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Requiem - Collegium 1704, V.Luks (Svatováclavský hudební festival 6.9.2017)

[Celkem: 4    Průměr: 5/5]

Související články


Napsat komentář