Týden s tancem
Losers Cirque Company připravují další premiéru
Losers Cirque Company přichází s novou akrobaticko-taneční inscenací Nespoutaní. „Jsme loutky nebo loutkovodiči?“ Na tuto otázku se budou snažit nalézt odpověď protagonisté této koláže o překonávání strachu, prolamování bariér a hledání vnitřní svobody. Scénář k představení plného nových triků, hudby i choreografie připravili Petr Horníček, Matěj Randár a Michaela Kadlčíková. Premiéra se odehraje 30. března 2023 v Divadle BRAVO!
„Cítili jste se někdy pod tlakem, ale nevěděli jste, odkud přichází? Měli jste pocit, že za sebou táhnete připoutaný vozík s různými problémy, které vás brzdí? A co na té káře vezete? Očekávání vašeho okolí? Nároky na výkon, které cítíte v práci? A nebojíte se, že celý život poběžíte jako o závod a až na konci si uvědomíte, že jste se nechali svést z vlastní cesty a spoustu věcí jste nestihli?“ Takovéto otázky klade divákům autor inscenace Nespoutaní Petr Horníček. Zakládající člen Losers Cirque Company se zamýšlí nad tím, co pro člověka znamená vnitřní svoboda: niterný prostor, kde se cítíme v bezpečí. Kde můžeme být čímkoliv a jediné, co nás omezuje, je naše vlastní představivost. Zároveň ale zkoumá i to, co náš vnitřní svět narušuje. Traumata a neuspořádané vztahy. Manipulace a společenské konvence. Strach z budoucnosti. Probírá se emocemi, které člověka připravují o tak důležitý nadhled. Ptá se, jestli si dokážeme sami v sobě uklidit, udržet si vnitřní svobodu a proměnit ji v činy.
„Pro mě samotného je téma svobody hodně aktuální,“ říká Petr Horníček. „Rád se zamýšlím nad tím, jak moc se necháváme ovlivňovat. Baví mě zkoumat, jestli jsme loutky, nebo naopak loutkovodiči. Jak moc dopouštíme, aby nám okolí vnitřní svobodu bralo.“ Ztvárnit takto abstraktní téma byla výzva i pro zkušené tvůrce Losers Cirque Company. Rozhodli se proto divákům poskytnout co největší prostor pro vlastní imaginaci, a postavili představení na pohybu, akrobacii, koláži hudebních žánrů a triků, které jim umožňuje moderní scéna domácího Divadla BRAVO! Děj je složen ze série obrazů, které podle autorů postupně gradují a směřují ke stavu, kdy se protagonisté i diváci mají odpoutat od pozemských věcí a všeho, co je svazuje, společně se vydat na jediné místo, kde každý z nás může být opravdu nespoutaný.
Velkým tématem Nespoutaných je vnímání vnitřní svobody v průběhu lidského života. „Když je člověk dítě, tak nic neřeší a je daleko svobodnější, než když stárne a přibývají mu povinnosti. S věkem se cítíme stále svázanější a na konci života mnozí z nás zjistí, že jim život protekl mezi prsty. Že nestihli, co chtěli, protože se drželi pravidel, které nastavilo jejich okolí,“ zamýšlí se Petr Horníček. Do ztvárnění různých etap lidského života se představení Nespoutaní mohlo pustit díky mladým posilám stálého ansámblu Losers Cirque Company. „V představení s námi vystoupí mladší parta Lůzrů,“ vysvětluje Petr Horníček. „Je s námi už tři roky, ale Nespoutaní jsou teprve druhý velký inscenační projekt, ve kterém je diváci mohou vidět.“
Premiéra inscenace Nespoutaní se odehraje 30. března 2023 v bývalém Branickém divadle s novým názvem Divadlo BRAVO!, kde mají Losers Cirque Company svou vlastní domovskou scénu. Je určena pro jakékoliv publikum bez omezení věku nebo sociální skupiny. Po premiéře se zařadí do stálého programu Losers Cirque Company, objeví se na divadelních festivalech a uvidí ho samozřejmě i diváci na Letní Letné. Vstupenky na premiéru jsou k dostání v síti GoOut.
Premiéra Spitfire Company už za několik dní
Připomínáme premiéru souboru SpitfireCompany v režii Petra Boháče F*ckingBeautifulSpring, která se koná v sobotu a v neděli v divadle Ponec. První část dvoudílného tanečně-rituálního cyklu o současných podobách spirituality připravil s tanečnicí a choreografku Markétou Jandovou. Inscenace oživuje mariánský příběh a duchovní pohled na narození dítěte dívce velmi mladého věku, odhaluje pocity a prožitky dívky, která se právě dozvěděla o svém těhotenství. Autentickému emočnímu představení se diváci přiblíží i díky binaurálnímu zvuku a pohyblivým světlům, která na scéně tančí spolu s performerkou. První premiéra je už teď vyprodaná, nedělní je součástí oslav desátého výročí audiovizuálního festivalu Spectaculare.
Vize tance zve na další seminář a avizuje konferenci
Současné pohybové umění a zdraví je název prvního semináře Vize tance z nového cyklu Umění ve zdraví, Zdraví v umění. Hostkami semináře budou britská producentka Lia Prentaki a choreografka, performerka a fyzioterapeutka Markéta Stránská, seminář se koná 22. března v 15:00 hodin online. Přihlášeným účastníkům bude zaslán link před začátkem akce.
Zájemci se mohou přihlásit ZDE.
Cílem projektu Umění ve zdraví, Zdraví v umění je rozvoj mezioborových kompetencí zúčastněných profesionálních uměleckých a odborných pracovníků kulturního a kreativního sektoru skrze vzdělávání, sdílení a rozšiřování know-how o možných dopadech umění na zdraví společnosti a wellbeing jedinců v kontextu mezinárodní mezioborové spolupráce současného tance, výtvarného umění a hudby.
Těmito kompetencemi jsou péče o sebe, regenerace psychického i fyzického stavu těla se zaměřením na krizové okamžiky spojené s nadměrnou fyzickou zátěží, zraněními (zejména u profesionálních tanečníků), vyrovnáváním se se stárnutím (ageing), či pandemií covid-19. Akce se koná díky podpoře Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury.
Oborová organizace Vize tance sdružující nezávislé profesionály působící v oblasti pohybového umění a nového cirkusu se bude v letošním roce zaměřovat na propojování tanečního oboru s dalšími uměleckými odvětvími a sektorem zdraví. Série vzdělávacích webinářů, která začíná v březnu, bude probíhat online.
Cílem aktivit Vize tance je rozvoj mezioborových kompetencí profesionálních uměleckých a odborných pracovníků kulturního a kreativního sektoru skrze vzdělávání, sdílení a rozšiřování know-how o možných dopadech umění na zdraví společnosti a wellbeing jedinců v kontextu mezinárodní mezioborové spolupráce současného tance, výtvarného umění a hudby. „Těmito kompetencemi jsou péče o sebe, regenerace psychického i fyzického zdraví se zaměřením na krizové okamžiky spojené s nadměrnou fyzickou zátěží a zraněními zejména u profesionálních tanečníků,“ přibližuje přínos aktivit Markéta Málková, nová předsedkyně Vize tance.
V rámci třech plánovaných mezinárodních seminářů a konference chce Vize tance propojit odbornou veřejnost a umělce z pohybového umění, výtvarného umění a hudby a vytvořit prostor pro zkoumání a výměnu znalostí v tématu dopadů umění na fyzické a psychické zdraví společnosti a jednotlivců. Každý seminář povedou 2 lektoři, přičemž vždy alespoň 1 bude ze zahraničí.
Mezinárodní interdisciplinární konference přinese na podzim mezi umělce a odbornou veřejnost znalosti a zkušenosti z terapeutické praxe, která může jednak rozvíjet praxi uměleckou, jednak přispět k vlastní regeneraci a péči o duševní a fyzické zdraví. Formát konference umožní reflexi zahraničních a českých přístupů v oblastech arteterapie, muzikoterapie a pohybové terapie (se zaměřením na práci s osobami trpícími Parkinsonovou chorobou a seniory) a zároveň nabídne profesionálním umělcům možnost seznámit se s metodami a postupy vodní terapie watsu pro fyzickou a mentální regeneraci a zavedení nových témat, přístupů a metod do vlastní umělecké tvorby. Konference se uskuteční v termínu 10.–12. října 2023 v prostorách zóny nezávislého umění CO.LABS v Brně, jednoho ze členů Vize tance.
Aktivity navazují na spolkem Vize tance uveřejněnou Oborovou strategii nezávislého tanečního a pohybového umění, která klade důraz na interdisciplinaritu a propojování tance s dalšími kulturními odvětvími i sektory mimo umění. Semináře i chystaná konference jsou součástí projektu Umění ve Zdraví, Zdraví v umění, který je podpořen Národním plánem obnovy. Pro bližší informace sledujte webové stránky a facebookový profil Vize tance.
ZE SÍTÍ A REDAKČNÍ POŠTY
Pozvánka z Brna – Robie Legros: Dear Shelter
Kdy: 15. 3. 19:30
Kde: Bývalý lihovar – Pekařská 78, Brno
*Rezervujte si vstupenky vopred: Brno Pekařská mailom na [email protected]
Predaj bude možný aj na mieste.
Tanečné predstavenie, v ktorom sú hudba a svetlo živými partnermi performérky. Všetci traja umelci tvoria vo svojom médiu čítajúc kompozíciu vznikajúcu v reálnom čase.
Dielo vypovedá o mieste našich predstáv, na ktorom môže náš Sen rásť v pokoji. Je zónou skutočností, ktoré môžu náš ochranný štít po čase zmeniť na nepriehľadný závoj a nás tak držať mimo našej vlastnej prítomnosti.
Umelecký tým: Amund Roe / hudba, Matthieu Legros / svetlo, Robie Legros / tanec, text
Produkcia: Martina Čeretková, Šimon Koleček
Dramaturgická spolupráca: Tomáš Janypka
Dielo vzniká v ko-produkcii CREAT STUDIO a ORBITA. Projekt z verejných zdrojov podporil Fond na Podporu Umenia. Projekt finančne podporilo Statutární město Brno, Ministerstvo Kultury ČR a Brno-střed.
OSOBNOSTI A VÝROČÍ
110 let Zory Šemberové
V pondělí 13. března jsme si mohli připomenout 110 let od narození jedné z nejvýznamnějších osobností českého tanečního umění a první Prokofjevovy Julie: Zory Šemberové.
Zora Šemberová absolvovala všestranné školení jak v technice klasického, tak novodobého tance. Základy klasického tance získala v Brně u J. Hladíka a T. Pavlovské, ve 30. letech se zdokonalovala u O. Preobraženské a Mme B. d´Alessandri-Valdine v Paříži, v sezoně 1930/1931 v taneční škole v Hellerau-Laxenburgu u Vídně a v roce 1941 u T. Gzovské v Berlíně. Současně se školila u R. Chladkové ve Vídni, zdravotní gymnastiku studovala u H. Vojáčkové v Praze, na kastaněty se učila hrát u M. de Séveracové v Paříži. V Paříži též absolvovala kurzy pantomimy u M. Marceaua a E. Jaroszewiczové. České a moravské tance studovala přímo v terénu.
Tančit začala jako elévka (1922–1924) a baletní sboristka (1924–1930) ve Státním divadle Brno. V sezoně 1931/1932 tančila v Gaumont Palace v Paříži. V letech 1932–1941 se stala sólistkou Státního divadla Brno. V sezoně 1941/1942 byla sólistkou baletu Německých divadel (Deutsche Theater) v Praze. Členkou baletu Národního divadla byla v letech 1943–1959 (1943–1945 členka baletního sboru, 1945–1949 sólistka). Poté odešla do důchodu.
V letech 1946–1969 působila jako pedagožka na Konzervatoři Praha, 1946–1949 učila lidový tanec, 1949–1969 klasický tanec. Vychovala a ovlivnila řadu osobností, např. P. Šmoka, L. Fialku, J. Kyliána, V. Harapese. Od roku 1959 byla krátce choreografkou Laterny magiky. Po odchodu do emigrace (1968) učila v Kambodži a poté trvale v Austrálii na Flanders University v Adelaide (docentka 1971, čestný doktorát 1979). V roce 1975 založila a vedla pantomimický soubor Australian Mime Theatre.
Jejími nejslavnějšími rolemi byly Viktorka a Julie. Za roli Viktorky ve Vostřákově baletu získala 1. cenu v Divadelní žatvě 1950. Do dějin baletu se ale zapsala jako první Julie v Prokofjevově baletu (premiéra 30. 12. 1938 v Brně) v choreografii I. V. Psoty. Aby mohla Šemberová pravdivěji vyjádřit charakter a lépe splynout s nekonvenční a dramatickou Prokofjevovou hudbou, požádala choreografa I. V. Psotu, aby netančila na špičkách: „Tančit bez špičkových střevíců jsem chtěla také proto, aby bylo možné v choreografii užít i jiných pohybových forem – tedy nejen těch výlučně a tradičně klasických.“
Svou bohatou a barvitou taneční kariéru zakončila v Národním divadle, kde se objevila v takřka 40 inscenacích a vytvořila zde řadu choreografií. V roce 1993 byla jmenována čestnou členkou Národního divadla, v roce 1998 obdržela Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Dožila se 99 let.
Zemřela britská primabalerína Lynn Seymour
Lynn Seymour, jedna z velkých dramatických primabalerín 20. století, zemřela 7. března 2023 ve věku 83 let. Kromě své kariéry v Royal Ballet a v baletu Berlínské opery tančila pohostinsky se soubory jako National Ballet of Canada, Alvin Ailey American Dance Theater, London Contemporary Dance Theatre ad.
Vlastní jméno Lynn Seymour bylo Berta Lynn Springbett, umělecký pseudonym přijala na radu Kennetha MacMillana. Pocházela z Kanady a pro dráhu baletky se rozhodla díky filmu Červené střevíčky, v roce 1953 si jí všiml F. Ashton a nabídl jí stipendium na baletní škole Sadler’s Wells. V roce 1956 se stala členkou Royal Ballet, kde brzy začala její sólová kariéra.
Jako interpretka byla známá jako múza Kennetha MacMillana, byla osobitou tanečnicí, nadaná velkou muzikalitou a plasticitou pohybu. Později vytvořila několik kratších baletů a byla uměleckou ředitelkou baletního souboru Bavorské státní opery v Mnichově (1978–80) a Řeckého národního baletu (2006–07). Byla proslulá svou otevřeností novým tanečním formám, Matthew Bourne prý o ní řekl, že je vzácná tím, že ji „zcela přijímá celý taneční svět“.
Nebyla představitelkou typicky romantické tanečnice, ztvárňovala především dramatické role. Už její první role byly psychologicky bohaté. Lynn Seymour vytvořila hlavní role ve třech MacMillanových proslulých baletech: Romeo a Julie (1965, 1971, premiéru ale tančila Margot Fonteyn s Rudolfem Nurejevem), Anastázie (jednoaktová verze 1967 v Berlíně, tříaktová 1971), Mayerling (1978). Jejím jevištním partnerem, když tančila Julii, byl Christopher Gable.
Frederick Ashton v choreografiích pro ni používal rychlé krokové variace, aby vynikla její technika i plasticita těla. Tančila Natalii Petrovnu v baletní adaptaci Roku na vsi a v Pěti Brahmsových valčících ve stylu Isadory Duncan se vtělila zcela věrohodně do slavné předchůdkyně moderního tance. Tančila však i hlavní role v klasických baletech, jako je Labutí jezero a Giselle, spřátelila se s Nurejevem, který byl také jejím tanečním partnerem. Tančila v choreografiích Glena Tetleyho (Voluntaries), Jeroma Robbinse (Dances at a Gathering, The Concert) ad. Po zranění a menším útlumu v 80. letech zazářila v roce 1988 jako Taťána v Crankovu Oněginovi v repertoáru London Festival Ballet a znovu vystupovala v celém repertoáru od Louskáčka po Anastasii. V roce 1996 ještě na svou žádost tančila Královnu v kontroverzním Labutím jezeru Matthew Bourneho a rok poté macechu v jeho Popelce.
(zdroj: theguardian.com)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
