Týden s tancem
Objal mě bůh a nic
Divadlo Vzlet uvádí 12. dubna premiéru nové inscenace režisérky Daniely Špinar Objal mě bůh a nic. Pohybově-obrazová inscenace vychází z nezveřejněných deníků výjimečného režiséra Petra Lébla, který byl jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností českého divadla devadesátých let. A to nejen profesionálního, ale i amatérského, kde v osmdesátých letech začínal.
Diváci se mohou těšit na jevištní zpracování naplněné vášně pro umění a nenaplněné vášeň pro jiného člověka. Nepopisné, ne-realistické obsazení hlavní role – Lébla v jedné z jeho mnoha podob ztvárňuje tanečnice Tereza Ondrová – vylučuje životopisný přístup: nabízíme vnitřní pocity převedené v jazyk těla, ale i hudební čísla, scény smutné i veselé, scénicky obrazivé i dialogické. Jak už to tak v postmoderním divadle bývá…
Večer pro Toyen
V sobotu 15. dubna proběhne v prostoru Nové Zbrojovky program Večer pro Toyen složený z choreografie Cadavre Exquis Daniely Hanelové a Z kasemat spánku, výběru básní Jindřicha Heislera.
Sólo Cadavre Exquis zkoumá paměť těla, proměnlivou touhu po bytí a nebytí. Taneční monolog zachycuje tělo mizející, chybějící, zraňované, tělo pulzující, i tělo pohlcované prázdnotou. Dílo se volně inspiruje surrealistickými vizemi Toyen. Prožitek tělesnosti a vnitřní napětí snových obrazů jsou výchozím bodem pro vytváření specifického pohybového slovníku, který převádí reference díla Toyen do abstraktní formy. Přezkoumává tělo, probouzí imaginaci, hledá nové významy. Nechává prostor interpretacím. Cadavre exquis se snaží vypořádat s tlaky současného světa. Po vzoru surrealistů navozuje stav, v němž realita a sen, přítomné a minulé, zjevné a tušené splývají v jednu skutečnost.
Z kasemat spánku připomíná surrealistického básníka Jindřicha Heislera, umělckého spolupracovníka Toyen a Jindřicha Štyrského. Heislerovy texty, plné neklidu, znovu se probouzející ve své mnohotvárnosti, zazní ve volné interpretační jízdě Petra Kubese a Tomáše Soldána.
Spielraum Kollektiv sděluje – Duše vítány
V pražském prostoru galerie DOX v sobotu 15. dubna proběhne fragment představení Spelraum Kollektiv Duše vítány/Bienvenida a las almas. Inscenace pro rodiny s dětmi je inspirována rozdílným vnímáním smrti v Čechách a Mexiku:
“Je možné, že smrtí všechno nekončí?
Může být setkání se zesnulými veselé a barevné?
Radostná oslava znovushledání po smrti místo truchlení a zapomenutí?
Můžeme něco pochytit z mexické tradice Día de los muertos?
Možná není třeba se smrti bát…”
Spielraum Kollektiv zkoumá český a mexický pohled na smrt
Česko-německý soubor Spielraum Kollektiv kolem autorky a performerky Lindy Straub a scénografa Mathiase Strauba tentokrát přizval ke spolupráci mexického režiséra dramaturga a producenta Juana Manuela Garciu Belmonte. V novém projektu s názvem O mrtvých se ne/mluví společně zkoumají rozdíly v přístupu ke smrti mezi Čechy a Mexičany.
„V inscenaci kombinujeme naše vlastní zkušenosti a srovnáváme český a mexický pohled na smrt skrz umělecké počiny a rešerše. Těžko najít větší kontrast. Ateistická Česká republika, vykořeněná z jakékoli kultury smrti, s často velmi morbidním humorem, a postšpanělské Mexiko, ve kterém žijí zvyky Aztéků v křesťanské kultuře. Zatímco Mexičani se smrtí žijí, Češi by slovo smrt nejraději vymazali ze slovníku. Zajímalo nás podívat se pod pokličku. Hledat příčiny, okolnosti i důsledky,“ říká autorka konceptu a performerka Linda Straub.
Smrt je téma, ke kterému se Spielraum Kollektiv ve své tvorbě opakovaně vrací. Tématu smrti se dotýkal i projekt Relax Now! (2016), se kterým Spielraum Kollektiv v roce 2017 hostoval v Mexiku na festivalu FIAC a díky kterému se také s Juanem Manuelem Garcia Belmonte seznámili. „Byli jsme v Mexiku zrovna v období Día de muertos a myslím, že to nepřímo ovlivnilo i naší budoucí spolupráci,” směje se Linda Straub.
Ve inscenaci O mrtvých se ne/mluví se Linda Straub alternuje se Zdenkou Josefi. Druhou performerkou je mexická interdisciplinární umělkyně a choreografka Valeria Oviedo z Tijuany v Mexiku, která v současné době působí v Berlíně.
V pohybové performance lecture se mluví česky i španělsky. Důležitou složkou je hudba, která pracuje se zdánlivě nepropojitelným střetem české a mexické tradice. Na inscenaci spolupracuje sound designer Myko, videoprojekci a scénografii vytvořil Mathias Straub a light design Michal Horáček. Autorka kostýmů, Barbora Burdová, vychází z mexické i české lidové kultury.
Work in progress inscenace O mrtvých se ne/mluví se koná v úterý 18. dubna v 19 hodin v Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí. Premiéra se uskuteční na podzim tohoto roku.
Lukas Bliss a jeho Still Waiting_Beckett 2050
Žonglér, tanečník a performer Lukas Bliss uvede v neděli 16. dubna v Paláci Akropolis premiéru autorského sólového představení Still Waiting_Beckett 2050. Dílo je volně inspirováno poetikou díla Samuela Becketta a tvorbou Johna Cage.
Minimalistická, výtvarně objektová performance se zabývá otázkou pomíjivosti, životnosti a uchovávání vzpomínek. “Představení je taková koláž obrazů, ve kterých se snažím komunikovat s předměty. A skrze ty předměty pak i sám se sebou. Protože to představení je mimo jiné také o samotě – o nějakém ponoření se do vlastních myšlenek a hledání jehly v kupce sena. Hledání a třídění vzpomínek. Je to o rozdílu mezi odpadem a tím, co nám může jaký předmět evokovat,” přibližuje svůj pohled autor inscenace Lukas Bliss.
V sólovém představení s prvky nového cirkusu diváci uvidí autora experimentovat s materiály a objekty, jako je magnetový přehrávač, audio pásky, vinylové desky a další ready made objekty. “Na audio páskách mi přijde zajímavé, že něco skrývají, jsou tajemné a zároveň smutné, když existují bez možností si je přehrát a poslechnout. Otázka lidského uchovávání vzpomínek mě fascinuje, což vedlo k tomu, že jsem si při tvorbě představení vytvořil svůj vlastní výzkum s pásky a vinyly, do kterého jsem se ponořil,” dodává autor k procesu tvorby.
Premiéra v Paláci Akropolis proběhne v neděli 16. dubna, první repríza hned o den později v pondělí 17. dubna.
Představení budou doprovázet ruchy a autorská hudba v režii hudebníka Davida Herziga, který s Lukasem spolupracoval už u prvního sólového představení. Dramaturgickou stránku performance autor konzultoval s Viktorem Černickým a veškerou manipulaci s předměty s žonglérem Alešem Hrdličkou. Scénografii představení se věnuje vizuální umělkyně a scénografka Natálie Rajnišová, které se ve své práci zajímá o divadlo na pomezí výtvarného umění.
Lukas Bliss v Paláci Akropolis již několikrát vystupoval, naposledy se souborem Tantehorse u příležitosti imerzní umělecko-edukativní události Art Casino. Nyní poprvé uvede na jevišti žižkovského paláce sólové představení. Autor je zároveň úzce spjatý s Centrem pro nový cirkus Cirqueon, kterého je rezidentem a kde představení vznikalo. Spolupracuje se Spitfire Company, Tantehorse, Farmou v jeskyni, je spoluzakladatelem souboru My Kluci, co spolu chodíme, zaměřeného na improvizaci a fyzické divadlo. V roce 2019 absolvoval na pražské HAMU se sólovým site specific představením Lavabo, které bylo mimo jiné uvedeno na mezinárodním festivalu nového cirkusu Cirkopolis. Inscenací Still Waiting navazuje na svou vlastní tvůrčí linii, ve které pracuje se spojením objektu, tance a prostoru.
Choreografka Ceren Oran v Ostravě
Mnichovská tvůrkyně Ceren Oran & Moving Borders se v pondělí 17. dubna představí v Ostravě. Uvedeno bude dílo The Urge, představení pro veřejný prostor.
Jaký pohyb se vejde mezi postel a skříň? Lze zatančit klasickou variaci u kuchyňské linky? Nebo si připomenout release techniku na balkoně? Lock-down. Nemožnost vyjít ven, na taneční sál, do divadla, potkat se s diváky či ostatními tanečníky, rodinou či přáteli….
Na jaře 2020 zaplavila sociální sítě home videa, která jsou svědectvím o touze tanečníků a choreografů tančit a zůstat v kontaktu, zůstat viditelní. Choreografka Ceren Oran několik z nich vybrala jako inspiraci ke svému projektu The Urge.
Blíží se Mezinárodní den tance
Tradiční oslava Mezinárodního dne tance, který připadá na 29. dubna, letos proběhne opět na pražském Střeleckém ostrově. Art 4 People připravilo pro návštěvníky buhatý program plný tanečních vystoupení, workshopů, veřejných tančíren, baletních tréninků, gala představení konzervatoří i profesionálních souborů. Chybět nemůže ani již tradiční flash mob, jehož autorkou je letos Sabina Daniela Bažantová.
„Oslava Mezinárodního dne tance pod taktovkou Art 4 People je již tradicí a jsme rádi, že se akce každým rokem účastní stále více tanečních subjektů, partnerů i diváků. Loni se do programu zapojilo 43 tanečních subjektů s více než 300 účastníky z 20 zemí celého světa (krom Evropy i např. USA, Korea, Japonsko, Nigérie atd.) a akci navštívilo přes 6000 lidí a na dálku se navíc s vlastním programem oslav či do flashmobu a propagace projektu zapojilo zhruba 900 účastníků z 30 různých subjektů z celé republiky. Věříme, že i letos bude účast vysoká – do tanečního flashmobu, který každoročně oznamuje přibližující se termín oslav tance a zároveň usiluje o zapojení co nejširší veřejnosti do programu, se může zapojit úplně kdokoliv.“ uvedl Martin Kolda, ředitel Art 4 People.
Letošní choreografii vytvořila tanečnice a choreografka Sabina Daniela Bažantová na píseň It´s Got a Power od kapely Funky Monx – na vzniku videoklipu, který nabádá diváky k zapojení se do flashmobu, se podílelo asi 40 tanečníků, kterým tímto patří velké díky. Fanoušci oslav tance se mohou choreografii naučit podle instruktážního videa ZDE už teď a přijít si ji se všemi účinkujícími zatančit 29. dubna na Střelecký ostrov, kde jim k tomu kapela Funky Monx zahraje naživo.
Účast na Mezinárodním dni tance 2023 přislíbila většina každoročních partnerů akce, mezi nimi např. baletní soubor Národního divadla v Praze, Jihočeské divadlo, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Divadlo J. K. Tyla, Pražská taneční konzervatoř, Taneční konzervatoř hl. m. Prahy, Bohemia Balet, Taneční centrum Praha a další. V programu vedle Gala profesionálních tanečních souborů nejen výše uvedených tanečních subjektů nebude chybět ani trénink u baletní tyče pod vedením jejich uměleckých vedoucích a baletních mistrů. Po slavnostním zakončení programu bude následovat afterparty a tančírny.
Letošní novinkou oslav jsou dvě Gala představení profesionálních tanečních souborů a tanečních konzervatoří, které se uskuteční v neděli 30. dubna 2023 na Nové scéně Národního divadla v Praze od 13:00 a 20:00 hodin Více informací o představeních a rezervaci vstupenek naleznete na webových stránkách Národního divadla.
Současný tance na Slovensku
Dne 12. dubna si pro své diváky Divadlo Štúdio tanca připravilo edukativní program přibližující fenomén současného tance. Členové DŠT návštěvníky seznámí s historií a hlavními principy tohoto tanečního umění, pomocí slova i pohybu přiblíží i své vlasní pohledy na neustále se vyvíjející fenomén. Současně díky ukázkám z inscenací a tréninků představí svou práci.
Zemřel Pierre Lacotte
Ve věku 91 let zemřel v pondělí 10. dubna francouzský tanečník a choregoraf Pierre Lacotte. Absolvent pařížské École de danse, bývalý danseur étoile Opéra national de Paris, a především autor řady historizujících baletních inscenací jako La Sylphide, Paquita, Coppélia, Dcera faraona ad.
Lacotte byl jedním z prominentních francouzských choreografů, který se ve své tvorbě věnoval obnově děl baletního romantismu. S aktivní taneční kariérou skončil po zranění kotníku v 60. letech, mezinárodní uznání mu přineslo jeho zpracování ikonické La Sylphide, romantického baletu z roku 1832, který Lacotte s odvoláním na původní prameny uvedl roku 1971 se svou manželkou Ghislaine Thesmar v hlavní roli.
Jeho posledním dílem byl v roce 2021 celovečerní, tříaktový výpravný balet Červený a černý na motivy stejnojmenného Stendhalova románu. O rok později jej za celoživotní přínos světu tance ocenila Prix de Lausanne.
Bolero jako kritika narcismu a příběh vášnivé, nespoutané Carmen
Známou melodii Ravelova Bolera i příběh Carmen, který snad nejvíc proslavila nejznámější opera Georgese Bizeta, představí olomouckému publiku nejnovější baletní inscenace Moravského divadla Olomouc Bolero & Carmen. Nastudování se ujali renomovaní choreografové Riccardo De Nigris a Giorgio Madia. Obě choreografie byly zpracovány na míru olomouckému baletu. Madiovu choreografii Carmen diváci zhlédnou dokonce ve světové premiéře. Ta se uskuteční v pátek 14. dubna v 19:00 hodin, II. premiéra v sobotu 15. dubna ve stejný čas.
Dynamická choreografie Narcista / Bolero Riccarda De Nigrise se rozděluje na dvě části. První část charakterizuje živá a moderní hudba skladatele Massima Margarii, druhá část se pak zaměřuje na slavnou melodii Bolero skladatele Maurice Ravela, která měla svou premiéru v Paříži roku 1928. V roce 2001 se originální partitura Bolera stala nejdražším hudebním rukopisem 20. století, když se prodala za necelý 1 milion liber.
„V případě Bolera jde o již existující choreografii, kterou Riccardo De Nigris přepracoval a upravil pro náš soubor. Spojení techno hudby Massima Margarii s Ravelovým Bolerem je krásnou ukázkou toho, že zdánlivě neslučitelné spolu může velmi dobře fungovat,“ uvádí šéf baletního souboru Moravského divadla Olomouc Jan Fousek.
Bolero v choreografii Riccarda De Nigrise popisuje dynamiku života ve společnosti. Jeho choreografie se zaměřuje na každodenní život a sebestřednost ve společnosti. Narcismus popisuje jako boj mezi „chtít“ a „mít“ v duševním životě obyčejného člověka. Jako zásadní vnímá snahu o dokonalost a úspěch, která je současným trendem, a sociální média tuto konkurenci podporují. Choreografie se snaží ukázat rozdíl mezi zdravým a negativním až patologickým egoismem.
„Když jsem přemýšlel o tématu a pohybovém slovníku, který bych použil pro tuto choreografickou kompozici, procházel jsem velmi zvláštním okamžikem v mém životě, který tento tvůrčí proces ovlivnil. Každému se stane alespoň jednou v životě, že narazí a následně se bude muset vypořádat s narcistickou osobou. Mým cílem jako choreografa bylo zajistit, aby během představení mohli diváci prožívat svou osobní cestu. Balet nevypráví příběh, ale zdůrazňuje sociální a kulturní aspekt naší doby. Snažil jsem se reprezentovat zdravý narcismus, pozitivní pohled na sebe v souladu s vyšším dobrem a čistou sebeláskou, a patologický narcismus, osobnostní rys charakterizovaný grandiózním a toxickým obrazem sebe sama, který se odráží ve vztahu k ostatním,“ říká choreograf Riccardo De Nigris. Kromě choreografie se Ricardo De Nigris postaral také o režii, light design a kostýmy. Scénickou složku inscenace zaštítil Felix Weinold, projekcí se zhostila Alexandra Ženatá.
Novela Prospera Mérimée, která vypráví příběh o nespoutané ženě, svobodě a vášnivé lásce, která nevyhnutelně směřuje k tragickému konci, dala světu postavu Carmen, která se od svého zrodu stala oblíbenou inspirací umělců. Rodion Ščedrin v roce 1967 zkomponoval na motivy slavné Bizetovy opery jednoaktový balet Suita Carmen pro svou manželku, primabalerínu Maju Pliseckou. A právě v této hudební kreaci nachází inspiraci také choreograf Giorgio Madia.
„Giorgio Madia vytvořil choreografii ke Carmen přímo pro náš soubor. Vznikla tak zcela nová verze tohoto baletu, kterou uvedeme ve světové premiéře,“ dodává šéf baletu. Choreografie by měla nabídnout novátorský pohled na archaické kořeny příběhu, které každý zná, vyjádřeny jasným a snadno pochopitelným způsobem. Divák se podle tvůrců stane svědkem vášnivé lásky, která však v sobě skrývá nebezpečnou předzvěst smrti, jež se projevuje v těch nejkouzelnějších okamžicích.
„Dynamickým splynutím hudby, výrazového projevu interpretů a kinetických možností dekorace, světel a kostýmů, usiluji o vytvoření něčeho mimořádného, o navození autentického, poetického a smyslného prožitku postav, které přesahují folklorní kontext, jsou univerzální a nám blízké. Carmen je nezdolná, tvrdohlavá, divoká a živelná jako býk. V románu Prospera Merimée jsou informace o Carmen velmi rozostřené — není ani jasné, zda je Carmen křesťanka, židovka, mauretánka, démon, čarodějnice nebo ‚gitana‘. Stejně tak původ celého příběhu je mlhavý — CARMEN je mýtus,“ říká choreograf Giorgio Madia.
Kromě choreografie vytvořil Giorgio Madia také libreto, light design a ujal se režie. O scénu a kostýmy se postaral výtvarník Domenico Franchi, o hudební nastudování pak dirigent Tomáš Hanák. V roli Carmen se představí Beatriz Jimeno Santos v alternaci se Sawou Shiratsuki. V roli Dona Josého se vystřídají Aurélien Jeandot a Sergio Méndez Romero.
Příběh Carmen v baletním provedení uvedlo Moravské divadlo Olomouc již třikrát. V roce 1978 v režii Karla Jurčíka a v letech 1999 a 2005 v režii bývalého šéfa olomouckého baletu Roberta Balogha. Carmen jako operu mohlo olomoucké publikum od roku 1921 zhlédnout celkem dvanáctkrát.
„Jsem velmi rád, že jsme mohli u tohoto projektu přivítat dva uznávané zahraniční choreografy. Giorgio Madia pro nás Carmen doslova zachránil, když se uvolil nakonec nahradit choreografa Cayetana Sota, který z projektu musel kvůli zdravotním problémům odstoupit. Velmi se těším na výsledek této spolupráce,“ říká ředitel Moravského divadla Olomouc David Gerneš.
„Premiérou Bolero & Carmen se snažím oživit náš repertoár, vnést do něj nádech současnosti a přiblížit se mladému publiku. Jsem ale přesvědčen, že obě choreografie svým pojetím a hloubkou osloví všechny naše diváky napříč věkovými kategoriemi. Jsou vystavěny na velmi kvalitním hudebním základu, což je pro mě vždy zásadní při výběru jednotlivých titulů,“ uzavírá Jan Fousek.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
