Týden s tancem
Festival nového cirkusu Cirk-Uff v Trutnově nabídne tento týden desítky představení
Trutnovský mezinárodní festival nového cirkusu Cirk-Uff se bude letos konat od 27. května do 1. června. Nabídne více než 40 představení včetně pátečního koncertu a sobotní večerní hudební party. Letos se koná již 15. ročník. Odehraje se na třech zastřešených scénách, z toho jedna je ve společenském centru Uffo a dvě v šapitó. Součástí je také venkovní open-air program.
Na programu je třeba australský soubor Circa, italští Agro The Clown, vystoupení dětí z trutnovské australsko-české školy CZirkidz, čeští Losers Cirque Company nebo Cirk La Putyka. Nebude chybět Eliška Brtnická, Spitfire Company na festival vysílá inscenaci Vivat Messi, vystoupí zde také studenti Katedry nonverbálního divadla HAMU pod vedením Romana Horáka nebo hany Strejčkové, pro nejmenší děti zahraje FysioART, , Uměleckým ředitelem festivalu je Libor Kasík, kompletní program je k dispozici na webu festivalu.
Na festivalu také soubor Holektiv představí novou pohybovou inscenaci pro ženské performerky, Sisterhood. V novince vystupují z Holektivu Andrea Vykysalá a Karolína Křížková (případně alternuje Ivona Szantová), a především skutečné estry – Barbora a Ludmila Ješutová, režije se ujal renomovaný režisér Jan Frič. A o čem tento nový projekt je?
„Fyzické divadlo. Melancholický ponor do míst, kde je všechen čas. Dá se něco tak individuálního jako my samy kategorizovat a škatulkovat podle toho, jestli jsme se narodily dřív nebo později, samy nebo do party sourozenců? Jsme sesterstvo. Sisterhood je místem, kde funguješ naprosto svobodně a bezpečně. Sisterhood je oslava jedinečnosti ve spojení. Sisterhood je pobyt. Sisterhood je oživlým návratem do dětství k sestrám, které jsme si sice nevybraly, ale stejně je milujeme. Sisterhood je oživlým návratem do smrti, k ohýbání času. Sisterhood je průzkum pouta. Pouta, které si můžeš vytvořit i bez ohledu na čas, pokrevní spříznění nebo gender. Sisterhood je zběsilý klid. Sisterhood je blaženost. Sisterhood je pop.“
Více než rok v Trutnově funguje česko-australská akrobatická škola CZirkidz, která byla otevřena v lednu 2024. Jde o společný projekt české a australské novocirkusové scény. Škola má sídlo v nedávno opravené budově kina Vesmír a v národním domě. Za projektem stojí polyfunkční společenské centrum Uffo, které spolupracuje s akrobatickou školou CirKidz z australského Adelaide. Centrum Uffo je městská příspěvková organizace, která spravuje kino Vesmír a organizuje ve městě kulturní akce včetně festivalu Cirk-Uff. Loňský 14. ročník festivalu Cirk-Uff za pět dní přilákal 10.000 až 15.000 návštěvníků.
Národní divadlo Brno míří na EXPO 2025 v Ósace: Balet NdB uvede v Ósace svůj nový projekt NdB 3, platformu pro výjimečné interprety zralého tanečního věku
Národní divadlo Brno zamířilo na EXPO 2025 do Ósaky. Činohra NdB se vydává na svůj největší zahraniční zájezd v historii s inscenací Matka od Karla Čapka. Nejprve vystoupí 28. května v prestižním New National Theatre Tokyo a následně 4. a 5. června ve městě Sakai v prefektuře Ósaka, kde se zapojí do kulturního programu světové výstavy EXPO 2025. Celkem odehraje deset představení v češtině s japonskými a anglickými titulky. V Českém pavilonu se představí nový projekt Balet NdB 3, který sdružuje vyzrálé taneční osobnosti na konci jejich kariéry. Uvedou dvě choreografie na hudbu Leoše Janáčka, která zazní v podání Filharmonie Brno a klavírního virtuosa Ivo Kahánka.
Účast Baletu Národního divadla Brno na světové výstavě EXPO 2025 představuje zásadní milník v umělecké prezentaci českého tance. Inovativní projekt NDB 3 nabízí unikátní perspektivu podpory tanečníků v závěrečné fázi kariéry a otevírá nové profesní horizonty. Jde o mimořádnou příležitost mezinárodní reprezentace, která přináší výjimečnou prestiž souboru i České republice. Prezentace na světové platformě tak přináší inspirativní pohled na budoucnost tanečního umění.
Balet NdB 3 se bude na EXPO 2025 premiérově prezentovat prostřednictvím dvou původních choreografií vytvořených na míru právě pro tento nový projekt – Po zarostlém chodníčku v choreografii uměleckého šéfa Baletu NdB Mária Radačovského a Capriccio od japonské choreografky Megumi Nakamury. Choreografie propojují skladby Leoše Janáčka, které zazní v podání Filharmonie Brno, s níž vystoupí také český klavírní virtuos Ivo Kahánek.
Projekt NdB 3 spojuje charismatické sólisty, jejichž kariéry byly spjaty s Národními divadly v Praze a Brně – Nikolu Márovou, Klaudii Radačovskou, Ivonu Jeličovou, Iliu Mironova, Martina Svobodníka, Thorisa Magongwu a Petra Hose. Tito umělci disponují bohatými zkušenostmi získanými spoluprací s významnými choreografy, výjimečným charismatem a dalšími kvalitami, které mladí tanečníci teprve nabývají. Díky využití jejich zkušeností mohou choreografové vytvářet specifická díla, která svým obsahem a interpretací přesahují běžný repertoár.
Ústředním tématem jednotlivých kompozic je vzdor a všudypřítomná pomíjivost. Choreografka Megumi Nakamura v Janáčkově opusu Capriccio nově interpretuje téma konfrontace s nepřízní osudu, jež nás často staví do zdánlivě bezvýchodných situací. Pod heslem „proti“ rozvíjí inspiraci vycházející ze specifické povahy Janáčkovy hudby, komponované pro levou ruku pianisty. Tato netradiční forma v ní evokuje odvahu čelit zoufalství – myšlenku, kterou povýšila na hlavní princip své choreografie.
V choreografickém zpracování Janáčkova díla Po zarostlém chodníčku Mário Radačovský úmyslně akcentuje téma všudypřítomné pomíjivosti. Prostřednictvím subtilních mikropříběhů sedmi tanečníků zkoumá neúprosné plynutí vyměřeného času a osudovost, která může v jediném okamžiku proměnit přítomnost skrze smrt ve věčnost. Janáčkova hudba svou nadčasovou podstatou a zdánlivou jednoduchostí vytváří dokonalou platformu pro choreografickou linii, jež v sobě nese hluboké poselství naděje – každý konec je současně příslibem nového začátku. Balet NdB 3 vystoupí 6., 7. a 8. června 2025 v Českém pavilonu.
Herci vystupující v inscenaci Matka a také tanečníci z NdB 3 mohli jako jedni z mála obléci oficiální uniformy, které aktuálně reprezentují Česko na Expu. Autorem uniforem je mladý český úspěšný designér Jan Černý, který tvoří pod svou značkou Jan Société a který je rovněž autorem české olympijské kolekce. Černý se při práci na českých uniformách pro Expo 2025 inspiroval právě japonským workwearem i českou pracovní tradicí.
Balet NdB je druhým největším a nejprestižnějším baletním souborem v České republice. Od roku 2022 jako jediný ve střední Evropě zahrnuje ve své struktuře i juniorský soubor NdB 2 a nově také Balet NdB 3. Inspirací pro tento koncept byl, stejně jako u juniorského baletu, přístup světového choreografa Jiřího Kyliána, který filozofii tří dimenzí umělecké kariéry prosadil ve světoznámém Nederlands Dans Theater již před téměř padesáti lety.
Radim Vizváry připravil novinku pro rodinné publikum
Mim Radim Vizváry uvede již tento čtvrtek ve Švandově divadle novou pantomimu pro rodinné publikum – inscenaci Kolopán s námětem a v režii etablované tvůrkyně divadelních projektů pro nejmenší Hany Strejčkové. Ve veřejné generálce v 10:00 hodin a v premiéře od 17:00 představí 29. května hravé sólo, humorný příběh o roztržitém géniovi, který úplnou náhodou vynalezl kolo: „Byl jednou jeden pán, který se rád díval okolo sebe a často chodil kolem dokola. A co viděl, to si zakreslil. Všechno ale ne! Jen to, co ho zaujalo a co si dopodrobna prohlédl. Maloval, kam jen mohl. Na papír i na opadané listy ze stromů, do hlíny, a také na kameny, dokonce i do vlastní hlavy! Jeho docela maličká laboratoř uprostřed našeho velkého světa se tak plnila nápady. Spojoval kolečka, čtverce, obdélníky, tyče nebo balóny, úsečky i krychle, ale hlavně ta kola! Pak vše montoval, upevňoval, ohýbal, ubíral i přidával, a pořád zkoušel, dokud nevynalezl…!? Kolo!“ Radim Vizváry se pravidelně venuje rodinnému publiku, stálicí jeho sólového repertoáru je inscenace Pejprbój, v Laterně magice zase multimediální Zázrak (s)tvoření. Kolopán slibuje pantomimu a klaunérii v jejich čisté podobě.
Soubor ME-SA hostuje ve Zlíně
Na jednodenním festivalu Hoříš, má panenko? se v pátek 30. května představí v programu také soubor ME-SA, respektive Martina Hajdyla Lacová a její projekt pro další performerky Bodies in Progress (Extended). Celý program začíná od 18:00 hodin, přesná adresa je Zvěřinec: Areál Svit – Budova 112. Vstup na celou akci lze koupit zde.
„Jakmile si žena uvědomí početí, přestává být jednotlivcem, nýbrž obývanou množinou.“ (Joan Raphael-Leff) To je motto projektu, za nějž jako za sólo získala Martina Hajdyla Lacová cenu Thálie. Jako performativní prostor jej otevřela i dalším performerkám. „Tělo těhotné ženy je napříč kulturami předmětem ochrany a oslav. Zároveň ale ztrácí vlastní autonomii a ocitá se na pomezí mezi minulostí a budoucností. Je to proces přijímání neznámého. Nejen v podobě rodícího se dítěte, ale i nepoznaného v nás. Žena v tomto období často prožívá rozporuplné emoce, ona sama se nejen fyzicky mění, posouvají se hranice jejího bytí a odpovědnosti, ztrácí své staré a objevuje nové obrysy,“ píše v anotaci. V této edici Bodies in Progress (Extended) povede trio performerek v pokročilém stádiu gravidity aktivní, pohyblivý dialog se svou proměnou a tím druhým tělem, které se rodí v nich. Účinkovat budou Tereza Svobodová /CZ/, Claire F. Crescini /IT/ a Narumi Saso /JP/.
Natura Extrema ve Studiu ALTA: 3 dny radikálně ekologických performance
„Natura Extrema ohledává současné ekologické myšlení skrze performativní formy, tělo a prostor. Kurátorský výběr performancí propojuje nahotu, fyzično a syrovost s tématy přírodní destrukce, mezidruhového soužití a hledání místa v měnícím se světě. Blízkost, kůže, pot, městská řeka i řev motorové pily – 3 dny, které jdou až na dřeň,“ láká kurátorský tým Studia ALTA na novou sérii performancí a představení tento týden. Do libeňského sídla Studia ALTA se můžete vydat každý večer od 29. do 31. května. Podrobný program jednotlivých děl najdete na webu Studia ALTA.
Čtvrtek 29. 5. 2025 od 20:30 / sraz před Studiem ALTA, pokračovat se bude k říčce Rokytce:
T.I.T.S.: There Is Something In The Air – Neobyčejný muzikál dechu
„Neobyčejný muzikál dechu. Nádech – koloběh života. Výdech – píseň naléhavosti. Tři těla tančí, zpívají a dýchají. T.I.T.S v české premiéře věnované dýchání, které ovlivní tělo, mysl i emoce. Vydechněte co nejvíce, nadechněte se zhluboka… a nenechte si to ujít.“
Pátek 30. 5. 2025 od 18:30 / sraz před Studiem ALTA, pokračovat se bude k říčce Rokytce
Dorota Michalak & Alica Minar: Lush Blast
„Může tanec napravit naše vazby k zemi a důvěrně nás propojit? Procházková inscenace v městském parku se ptá, co zůstává z divočiny v Evropě a v nás. Pojď na neobvyklou procházku a napoj se na sílu pohybu a přírody.“
Od 20:00 / Nová libeňská synagoga
Køteren og Terrieren: Epiclogue
„Vizuálně podmanivá performance Epicloque norského tvůrčího dua přiváží do Prahy naprosté performativní must-see. Dvě postavy se v intimitě i síle spojují v obrazech lásky, péče a nezdolnosti – a kladou sobě i nám otázku, co pro queer tělo znamená zaujmout prostor ve světě, který ho jiným samozřejmě přiznává.“
Sobota 31. 5. 2025 od 19:00 / Nová libeňská synagoga
Agata Siniarska: null&void
„Když lidé vedou války, krajina trpí. null & void je performance Agaty Siniarski o naslouchání zvířatům, rostlinám, kamenům i půdě v krajině ticha zpustošené válkou. V narušeném světě se napůl lidská bytost pokouší zachytit hlasy těch, na které jsme zapomněli – a klade si otázku, zda tu pro člověka ještě zbylo místo.“
Od 21:00 / zahrada Studia ALTA
Horká filmová noc: film Sestry z kouřové sauny + oheň + překvapení
„Fascinující pocta kouřové sauně, místu protkanému tradicemi, oslava ženské sounáležitosti i svébytný očistný rituál. V příšeří estonské kouřové sauny, fenoménu zapsaném v seznamu UNESCO, sdílí několik žen svoje nejskrytější tajemství a intimní zkušenosti. Starodávnými rituály smývají stud skrytý v jejich tělech a díky pocitu sesterské sounáležitosti znovu získávají sílu. Dokument Anny Hints oceněný v Sundance cenou za režii je mystickou výpravou do prostoru, kde člověk může svobodně čelit vnitřním démonům a úzkostem. Je to fascinující pocta kouřové sauně, místu protkanému tradicemi, oslava ženské sounáležitosti i svébytný očistný rituál.“
Belgické představení Glorious Bodies s akrobaty ve věku 55 až 67 let na Jatkách78
Šest akrobatů – čtyři muži a dvě ženy – ve věku 55 až 67 let, nový cirkus, tanec, pohyb, humor, okouzlení a boření klišé o starší generaci na jevišti i ve společnosti… to jsou základní ingredience inscenace Glorious Bodies belgického souboru Circumstances, které od 29. do 31. května v české premiéře uvede pražské divadlo Jatka78.
Jaké jsou možnosti našich těl? Jaká je hranice mezi klasickým a novým cirkusem? Nemáme předsudky vůči starší generaci na jevišti i mimo něj? Na to vše hledá odpovědi inscenace s účinkujícími, kteří mají převážně předchozí zkušenosti z klasického cirkusu a kteří ukazují, že schopnosti našeho těla jsou nadčasové a doopravdy nikdy nezestárnou. Vstupenky a více informací na webu divadla.
„Mohou nás stárnoucí umělci ještě něčím oslovit a zaujmout? Jejich bezchybný výkon, intenzivní spolupráce a akrobatické mistrovství v tomto představení jsou zárukou, že jakékoliv pochybnosti o odpovědi na tuto otázku jsou zcela zbytečné,“ hodnotí představení pěti hvězdičkami recenze holandského webu Circusweb. A novinářka z De Standaard o díle napsala: „Na jevišti stojí krásní, silní a hrdí lidé. Díky nim se okamžitě přestávám bát stárnutí.“
Soubor zdůrazňuje, že stárnutí zůstává v naší společnosti i v cirkusovém světě tabu. „Podobně jako vrcholoví sportovci i většina akrobatů po dosažení určitého věku přestane s intenzivním tréninkem. Jak se ale poté časem proměňují jejich perfektně vytrénovaná těla? Může se člověk někdy smířit s vlastním tělem? Být v naprosté harmonii? Glorious Bodies si jedinečným způsobem posvítí na proces stárnutí. Proces, který neustále probíhá v každém z nás, právě teď,“ uvádí soubor.
Autor, režisér a choreograf Piet Van Dycke odkrývá sílu a krásu inscenace: „Starší akrobaté mají mnoho zkušeností a se svým tělem zacházejí vědoměji. Když si mladší akrobat stále myslí: ‚Všechno zvládnu silou‘, starší akrobat ukáže, že to zvládne zkušeností. Už nejsou postavou, jsou sami sebou. Cirkus není o dosahování cílů, ale o vyzývání toho nemožného. Hledání hranic rovnováhy, gravitace, času a vytrvalosti vytváří unikátní podívanou,“ uzavírá.
Na tomto odkazu si diváci mohou pustit dokument o inscenaci. Nabízí hlubší portréty cirkusových umělců, kteří nejen trénují, ale sdílí i zásadní myšlenky o hraní, tvoření a akrobacii. Spolu s nimi objevujeme samý základ nového cirkusu, který není jen o tricích, ale také o sdílení lidských příběhů a vytváření lepšího světa díky umění a vzájemnému propojení. Cirkus jako způsob života a pozvání ke snění, hraní a radosti
Zo Slovenka prvýkrát: Festival Dni tanca 2025 prinesie premiéry, medzinárodné mená aj diskusiu o budúcnosti kultury
Festival Dni tanca / Dance days 2025, ktorý bienálne organizuje Divadlo Štúdio tanca, sa aj tento rok uskutoční v Banskej Bystrici – napriek neistým podmienkam, ktoré aktuálne ovplyvňujú fungovanie mnohých kultúrnych inštitúcií. „Situácia v kultúre je momentálne neistá. Sme veľmi radi, že festival Dni tanca sa ešte môže uskutočniť. Mnohé iné skvelé podujatia a inštitúcie majú kvôli zásahom do systému podpory cez Fond na podporu umenia problém prežiť. Aj preto veríme, že publikum príde podporiť súčasný tanec a ukázať, že o kultúru má zmysel bojovať,“ hovorí Lucia Kašiarová, riaditeľka Divadla Štúdio tanca.
Festival od 27. do 31. mája prinesie na javisko nielen medzinárodné tanečné produkcie, ale aj dve premiéry – novú inscenáciu Camille zoskupenia Colectivo Priekopník Veverička a slovenskú premiéru predstavenia Ať je moje ruka rukou českého zoskupenia T.I.T.S..
Na festivale sa predstavia aj zahraniční hostia ako Cie la Teneur (FR), Renae Shadler & Collaborators s Rolandom Walterom (AU/DE) a Cuatro X Cuatro (MX). Slovenskú scénu doplní aj inscenácia re-member od kolektívu Med a prach.
Okrem umeleckého programu ponúka festival aj verejnú diskusiu v spolupráci s portálom Aktuality.sk, ktorá sa bude venovať ďalšiemu fungovaniu nezávislej aj zriaďovanej kultúry. Moderuje ju redaktorka Aktualít Iva Zigová, medzi diskutujúcimi budú Alžbeta Lukáčová (bývalá členka komisie FPU), Ján Fakla (riaditeľ festivalu Amplión), Lucia Kašiarová (riaditeľka Divadla Štúdio tanca) a Michal Ditte (zakladateľ Divadla Pôtoň).
Festival Dni tanca / Dance days 2025 je podporený Banskobystrickým samosprávnym krajom, Fondom na podporu umenia, Goethe Institutom a Veľvyslanectvom Holandského kráľovstva na Slovensku.
Zo Slovenska po druhýkrát: Slovenská tanečná platforma od 29. mája do 1. júna
Už vo štvrtok 29. mája sa začne tretí ročník Slovenskej tanečnej platformy, prehliadky profesionálnej tanečnej tvorby určenej divákom i odbornému publiku zo Slovenska, Írska, Švédska, Rumunska, Portugalska, ČR, Maďarska, Poľska a Rakúska. Počas štyroch dní sa v siedmich priestoroch v Bratislave a v Banskej Bystrici predstaví desať inscenácií, ktoré reflektujú aktuálne umelecké výpovede slovenských choreografov. Dramaturgická rada v zložení Miroslava Kovářová, Monika Čertezni, Markéta Perroud, Stanislava Vlk Vlčeková a Jozef Vlk vybrala spomedzi 38 prihlásených inscenácií desať diel, ktoré reprezentujú aktuálne témy a rozmanité prístupy v slovenskom súčasnom tanci. Výber odzrkadľuje pestrosť domácich poetík – od osobných výpovedí cez filozofické reflexie až po formálne experimenty.
Slovenská tanečná platforma prináša výber toho najvýraznejšieho, čo vzniklo na domácej scéne za posledné dva roky. Podobne ako v iných krajinách, aj na Slovensku funguje ako priestor na prezentáciu, prepájanie a budovanie medzinárodných spoluprác. „Umelecký zážitok sprostredkovaný naživo je nenahraditeľný – len priame stretnutie s dielom umožňuje vnímať jeho energiu, atmosféru a umeleckú hodnotu. Práve preto je dôležité vytvárať podmienky na živú prezentáciu súčasného tanca,“ hovorí organizátori.
„Platforma sa koná v období, keď sa súčasný tanec stáva terčom neodôvodnenej politizácie. Stačí vytrhnúť jednu scénu z kontextu a zrazu sa spochybňuje celé dielo aj jeho podpora. Práve preto považujeme za dôležité ukázať, aká pestrá, kvalitná a živá je naša tanečná scéna. Verím, že diela, ktoré tento rok na platforme uvidíme, jasne ukážu, že súčasný tanec má čo povedať, a že do verejného priestoru patrí,“ uvádza Miroslava Kovářová, členka dramaturgickej rady.
Program festivalu:
Štvrtok 29. 5. 2025: Sólo o návykoch tela, kontemplatívny duet a tanečné sci-fi:
Slovenskú tanečnú platformu otvorí v Štúdiu 12 autorské sólo Michala Heribana – Ja som placebo (17.00 h a 18.30 h), ktoré skúma podvedomé návyky a pamäť tela. Dve predstavenia tohto sóla predelí o 17.45 h v rovnakom priestore kontemplatívny duet Tomáša Danielisa Sehr Langsam, v ktorom sa autor predstaví s Petrou Fornayovou. Prvý večer uzavrie o 20.00 h v bratislavskej A4 tanečné sci-fi súboru Yuri Korec & Co PRÍBEH, inšpirované dilemami súvisiacimi s umelou inteligenciou.
Piatok 30. 5. 2025: Telesná výdrž, kolektívna pamäť i ocenené dielo
V piatok sa prehliadka začne už popoludní o 13.00 h v A4, kde zoskupenie T-O-K predstaví fyzicky náročné sólo Lukáša Bobalika s názvom Light Work,venované téme telesnej výkonnosti a rovnováhy. Následne sa program aj hostia festivalu presunú do Banskej Bystrice, kde Divadlo Štúdio tanca uvedie svoju inscenáciu re-member (17.00 h), ktorá tematizuje kolektívne zabúdanie. Na pôde banskobystrickej Akadémie umení organizátori uvedú dielo ocenené cenou DOSKY 2024 – IHOPEIWILL(18.30 h) od kolektívu threeiscompany a Jara Viňarského. Deň uzavrie sprievodný program – v Stredoslovenskej galérii o 20.00 h premiéra performancie CAMILLE (20.00 h). Tanečníčka Lívia MM Balážová sa pri tvorbe inšpirovala osudom sochárky Camille Claudel.
Sobota 31. 5. 2025: Od detského džavotu po večernú meditáciu
V sobotu sa opäť presunie program do Bratislavy. Nová Cvernovka bude hostiť zoskupenie tanC a ich DŽAVOT (17.00 h), pohybovo-zvukovú performanciu inšpirovanú rytmom reči a detského džavotu. Petra Fornayová uvedie v Štúdiu 12 o 18.30 svoju choreografiu Siedmy deň, ktorá reflektuje osobnú aj spoločenskú krízu. Sobotný program uzavrie v A4 dielo Lucie Holinovej SEN (20.30 h), ktoré prepája pohyb, podvedomie a meditáciu v tanečno-hudobnom jazyku.
Nedeľa 1. 6. 2025: Vizuálno-hudobná symfónia na záver
Štyri dni Slovenskej tanečnej platformy uzavrie 1. júna o 19.00 h v Divadle Aréna vizuálno-tanečno-hudobná inscenácia Walking Songs v koncepcii Marty Polákovej. Kolektívne dielo spája päť tanečníkov, živú hudbu a video projekcie do troch poeticky odlišných obrazov, ktoré vznikajú z dialógu medzi pohybom a zvukom.
Festival doplní odborný program Moving Dance, zameraný na podporu medzinárodnej spolupráce vo Visegrádskych krajinách v oblasti súčasného tanca. „Ambíciou programu Moving Dance je vytvoriť funkčnú sieť nových kontaktov a spoluprác. Bratislava sa tak stane miestom, kde vzniknú nové spojenectvá v oblasti súčasného tanca,“ uvádza Katarína Figula, koordinátorka programu. Odborný program vzniká s podporou Medzinárodného vyšehradského fondu – Visegrad Fund.
Podrobnosti o festivale a jeho programe nájdete na webu zde. Vstupenky je možné zakúpiť si cez Inviton – riešenie pre manažment podujatí alebo cez webové stránky divadiel. Záštitu nad tretím ročníkom Slovenskej tanečnej platformy prevzal primátor Hlavného mesta SR Bratislavy, pán Matúš Vallo.
Připomínáme: Premiéra v ARŠE+: dissplay – offline taneční jízda pro online generaci
ARCHA+ pokračuje v cílené snaze oslovit mladé publikum prostřednictvím atraktivních forem a témat. Nejnovějším počinem je dissplay: tanečně-divadelní výpověď oceňovaných performerek Jitky Sary Páníkové a Terezy Lenerové otevírá otázky, jež zná každý teenager (a nejen ten): Umím přestat řešit, jak vypadám zvenčí? A dokážu vůbec být sám se sebou – offline? Premiéra novinky určené dospívajícím a dětem od 12 let se koná 30. května, od 10 hodin i pro školy a večer pak od 19 hodin.
Dissplay se nesnaží mentorovat ani moralizovat. Místo toho chce pozvat publikum na intenzivní fyzickou jízdu – vtipnou a upřímnou. S lehkou ironií se tu zkoumá svět neustálého sledování a sebeprezentace, tlak na výkon i na to „být vidět“. Zároveň se autorky ptají, co se stane, když na chvíli všechny tyto filtry odložíme. Zmizí i naše identita? Nebo se konečně vynoří to skutečné, co se běžně skrývá za stories, posty a selfie? „Pojďme si na chvíli dopřát svobodu. Přestat řešit, jak vypadáme zvenčí, a objevit, co se děje uvnitř. Možná zjistíme, že největší radost přichází ve chvíli, kdy přestaneme chtít zapadnout. A že svět je vlastně docela legrační, když si z něj (a hlavně sami ze sebe) dovolíme dělat legraci,“ zvou na společnou jízdu mimo notifikace a lajky.
„Sociální sítě se začaly mezi mými vrstevníky objevovat, když jsem byla teenager, to je právě skupina, se kterou chceme pracovat,“ říká Jitka Sara Páníková. „Moje generace se v jejich věku teprve poprvé přihlašovala na Facebook a je strašně fascinující pozorovat, kam se socky a naše přemýšlení o nich vyvíjí. Mám pocit, že dnešní teenageři jsou daleko víc uvědomělejší a pociťují rizika a negativní stránku ‚pobývání v digitálním ekosystému‘. Otázka mentálního zdraví ve spojení se sociálními sítěmi je všudypřítomná, představení dissplay se nechce na tuto problematiku dívat černobílou optikou, ale spíše otevřít otázky, jak se naše chování mění, když nás někdo pozoruje, hodnotí a když my sami se neustále porovnáváme s ostatními. Otázka, zdali v této dynamice mohu být svobodná, autentická a autenticky trapná, je pro představení dissplay kruciální. Tato otázka nás provází tvorbou, ale i osobním životem.“
Tereza Lenerová připojuje svůj pohled: „Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak důležité je dovolit si být sám sebou a ‚neštelovat se‘ do obrazu toho, jaká si myslím, že bych měla být, nebo co je ode mě očekáváno. Tuto vnitřní svobodu bytí sama sebou hledám neustále a je někdy těžké vědět, co doopravdy chci já a co by ode mě chtělo okolí. Tento tlak, jak působíme na veřejnosti, zaznamenám též v online světě. Překvapilo mě, nakolik už jsou mladí lidé uvědomělí, svůj osobní prostor na sociálních sítích chrání a máloco ze svého světa na této platformě sdílí. Jsou však též konzumenti příspěvků jiných, hlavně influencerů, a může docházet k jejich porovnávání, zda jsou stejně tak cool, úspěšní, dobří… Zdá se nám důležité ptát se, jak moc falešný či opravdový je tento online svět, který tak často sledujeme a se kterým se nejspíš i podvědomě často srovnáváme.“
Inscenace ne náhodou připomíná svým titulem předchozí společný projekt Terezy a Jitky dis pla y. Ten vznikl za covidu a byl výjimečný tím, že autorky v době tvorby nevěděly, jestli se uskuteční a jestli to bude před diváky. „To nastavilo celý feeling představení, jelikož jsme se otevřely velkému neznámému a hravému, bez tlaku z toho, že musíme na závěr odevzdat dokonalý produkt ve formě taneční inscenace. Toto bytí se stalo tématem představení, koketovaly jsme s myšlenkou, jaké jsme, když se nikdo nedívá, jaké jsme, když nás někdo neustále hodnotí, jaké nás chtějí diváci mít a jestli tomu vyhovíme nebo půjdeme absolutně proti tomu. Zdá se nám, že téma hodnocení a osvobození se od svázanosti z výkonu je velmi aktuální a že by k tomu mladá generace měla co říct. Proto jsme se rozhodly znovu otevřít představení dis pla y a podívat se na témata digitálního světa a sociálních médií, která jsou úzce spjatá se sebehodnocením, porovnáváním se a sebepřijetím,“ vysvětluje Jitka a dodává:
„Nové představení dissplay přináší otázku, jací jsme, když nás místo 200 lidí v divadle hodnotí nekonečné množství diváků na internetu a jak to mění náš pohled na sebe samé. Vzniku představení dissplay předcházely workshopy s mladou generací, které velmi ovlivnily naše úsudky a předsudky, co ti mladí prožívají a jak to vnímají. Mám velkou radost, že jsme se střetli nad těmito tématy společně, protože vzniklo mnoho nového, pro mě překvapivého a pestrého pohybového, ale i textového materiálu. Těšíme se, co na to řeknou!“ Nová inscenace dissplay je kompaktnější a více cílená na mladého diváka, což podtrhuje i zařazení diskuze na závěr.
Jak obě autorky a performerky vnímají digitální ekosystém? Jitka Sara Páníková se zamýšlí: „Digitální ekosystém je pro mě osobně rozvětvená mezilidská síť, ve které sdílíme informace, komunikujeme a projevujeme naši ‚digitální osobnost‘. Digitální ekosystém je paralelou prostředí, ve kterém žijeme, akorát v digitálním světě existují jiná pravidla, dokonce i jiná řeč (například v podobě emotikonů, které mají u mladé generace nové významy). Zajímá mě otázka, jak se naše osobnost liší od té digitální?“
Tereza Lenerová dodává svůj pohled: „Digitální svět vnímám jako jeden velký network, který propojuje svět. Je to pro mě zdroj komunikace a možnost propojit se s ostatními. Též vnímám, že je to svět, kde se lidé mohou chovat a prezentovat v úplně jiných rovinách, než jak by se chovali, kdyby jednali živě tzv. face to face. Uvědomuji si tedy, že v online prostředí může vznikat mnoho falešných zpráv, dojmů, dezinformací, interpretací. Z digitálního ekosystému mám velmi ambivalentní pocit a často vedu vnitřní boj, zdali chci být jeho součástí, či nikoliv. Pociťuji, že být jeho součástí je v dnešním světě nutnost, jinak člověk jako by neexistoval, a to mě děsí. Často musím cíleně vyhledávat momenty, kdy mu alespoň na chvíli uniknu, jenže to se mi v dnešním světě povede málokdy. Naštěstí fyzický prožitek z tance nebo jakýkoliv kreativní proces nebo výlet do přírody to stále umožňují.“
Více o inscenaci dissplay najdete na webu divadla zde.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
