Laterna magika uvádí premiéru: Baron Prášil bude oslavou fantazie a nespoutané imaginace
Laterna magika připravila novou multimediální inscenaci: Baron Prášil bude mít premiéru 9. a 10. dubna 2026 ve Stavovském divadle. Premiéry se jako režiséři chopili Miřenka Čechová a Petr Boháč, jejich vize slavného šlechtice cestovatele nadaného nadměrnou fantazií však není zasazena do minulosti, ale do blízké budoucnosti. Inscenace pro celou rodinu slibuje dávku zamyšlení a inspirace i pro všechny generace.
„Blízká budoucnost. Země kdesi uprostřed Evropy, země, v níž se tvrdě postihuje vše, co je vymyšlené – tedy nejen lež, nýbrž také pábení a fantazie. Ohrožují totiž jasně dané, měřitelné kategorie a podrývají moc. A možná zdánlivě paradoxně až příliš poukazují k podstatě, pravdě,“ tak vidí autoři výchozí bod nové inscenace. „Ale právě zde se narodil chlapec, který vstoupí do historie jako baron Prášil, právě sem se vrátil z dlouhých cest, a právě zde otevírá kufr plný knih, v nichž sepsal svá dobrodružství. Nevyřkne jediné slovo, přesto vypráví historky o tančení tanga s rozzuřeným býkem či záchraně létajícího rejnoka před urputnými rybáři. A v důsledku svých příběhů se baron Prášil dostává k soudu. Ale jak obstát před soudem, který nechce naslouchat? A jak vůbec chtějí soudit fantazii?“
Jak je pro Laternu magiku typické v posledních letech, inscenace bude nejen multimediální, ale také multižánrová. Slibuje propojení filmové projekce s komiksem a velkorozměrnými i realistickými loutkami, živou hudbou i živou kresbou, která bude vzniká přímo v průběhu každého představení. Na inscenaci se podílí řada známých jmen. Kromě režisérského dua je to dramaturgyně Martina Kinská, scénograf Martin Chocholoušek, kostýmní výtvarnice Simona Rybáková, skladatel Jan Kučera, světelný designér Tomáš Morávek, filmové dotáčky připravil Pavel Berkovič, loutky vytvořili Sébastien Puech a Paulina Skavova a rozpohyboval je Amador Artiga, živá kresba a animace je v rukou Galiny Miklínové a zvukový design a animace v režii Martina Hůly.
V hlavní roli Barona Prášila vystoupí umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry, jako další se v inscenaci představí pěvkyně Markéta Cukrová, emeritní primabalerína ND Nikola Márová, performeři Katarína Sobinkovičová, Eliška Brtnická, Markéta Vajdová, Inga Zotova-Mikshina, Lukas Blaha, Dalibor Lekeš, s živou hudbou se zapojí Roman Zabelov a Jan Šikl.
„Baron Prášil – jeden z největších vypravěčů, které literatura zná. Nikoli jako autora, ale jako postavu. Je zosobněním schopnosti sugestivně předestřít ty nejneuvěřitelnější historky, vystavět svébytný svět, v němž neplatí omezení důsledné racionality, svět, který není spoután tím, co je v obecném povědomí tzv. „možné“. Prášilův svět je tak mnohem barvitější, vrstevnatější a překvapivější… a co víc, je to svět, který se de facto stále rozšiřuje, jehož srdce tepe, který se nebojí humoru,“ říká dramaturgyně inscenace Martina Kinská. „Imaginace je prostor svobody. A díky možnostem, které lze skrze ni prozkoumávat, je to dost možná jedna z nejpříhodnějších cest, jak pochopit podstatu mnohého. A jak možná pochopit i sám sebe, to, co jsem žil, co žiju, na co samotný rozum nestačí. Vyžaduje to však odvahu vydat se do neznáma, ponořit se i do příběhu někoho jiného, vnímat věci i z jeho pohledu a dovolit si snít. Zbavit se racionálního a neustále analyzujícího odstupu, alespoň na chvíli zahnat autocenzuru, kterou jsme si postupně vybudovali, protože přinášela jistotu opory v měřitelných kategoriích, nebo (ještě hůře) onen jediný možný výklad, onu jedinou možnost. Jistotu, která je vykoupena jakousi mrtvolností,“ dodává.
„Baron Prášil je oslavou fantazie a nespoutané imaginace. Miřenka Čechová a Petr Boháč vytvářejí hravý, vizuálně podmanivý svět, kde se obraz, pohyb, hudba i loutky propojují v sugestivní divadelní zážitek pro diváky všech generací,“ komentuje nový projekt Laterny magiky generální ředitel ND, Jan Burian.
„Odrazili jsme se od krásné zkušenosti s loutkami, kterou máme z inscenace Gulliverovy cesty v divadle ABC, a chtěli jsme pokračovat vizuálně narativním směrem a inspirovat se jak v objektech, které na jevišti ožívají, tak v možnostech filmu, jehož propojení s divadlem je pro Laternu klíčové, a také v možnostech živé kresby. Pro mě inspirace přichází také od konkrétních lidí, které jsme pro projekt oslovili. Spíš než Zemanův Prášil je nám blízký Prášil Terryho Gilliama, ale i on jedná dost skepticky. Náš Prášil je měkký snílek, který do tohoto světa nepatří,“ poodhaluje inspirační zdroje Miřenka Čechová. Téma rezonuje s dnešním světem, jemuž vládne technokracie, tabulky a úspěch se poměřuje výkonnostními ukazateli. Fantazie je odsunuta na vedlejší kolej jako něco navíc, nebo spíš jako něco, co odvádí od výkonu pozornost: „Pro mě osobně je to střet mezi světem faktickým, racionálním a světem fantazie a umění. Mám pocit, že se dnes začíná dívat na umělce trochu skrze prsty, jako na ty příliš liberální, příliš exaltované, ty, kterým není radno věřit, protože přehání, kteří by se neměli vyjadřovat ke světu a měli by publikum pouze pobavit. Zesměšňující nálepky komediantů a kejklířů se rozhazují jako obrana před tím, čemu lidé často nerozumí, čeho se také bojí a co může otevřít potlačené emoce a obsahy držené pod pokličkou běžné, společensky přijatelné normy,“ říká Miřenka.
Své hledisko doplňuje Petr Boháč: „Myslím si, že je důležité si uvědomit důležitost prášilovské persony, někoho, kdo vlastní všechny předpoklady podrývat autority, které si přivlastnily právo říkat, „jak to opravdu bylo“. U takového charakteru nejde o to, jestli si vymýšlí, nebo nikoliv, ale o právo a možnost znejistit pravidla a řády, jež byly uzavřeny do jediné povolené verze. A tato možnost a potřebnost revolty a nespoutanosti je navýsost aktuální. Všude kolem nás je tlak na jednoznačnost, na rychlé soudy, na fakta, která se sice tváří neutrálně, ale často jsou už výsledkem nějakého filtru a výběru. A postava Prášila do toho vstupuje jako někdo, komu je to přinejmenším jedno, kdo si s daným protokolem nedělá žádnou starost. Taková postava miluje vyprávění, miluje své posluchače nehledě na to, jestli jeho vyprávění může být škodlivé. Vrátit se k baronu Prášilovi znamená připomenout si, že nezkrotná fantazie není dekorace ani únik, ale způsob, jak zahlédnout svět. Z toho všeho je patrné, že Prášil se nevrací proto, aby nám vyprávěl historky v nějaké hloupé estrádní zábavě, nýbrž aby nám všem připomněl, že bez imaginace jsme snadno řiditelní.“
Jaká další témata diváci v inscenaci mohou odhalit? Mohou si třeba více uvědomit, že lidé jsou součástí většího celku: povýšenost člověka nad přírodu, která je něco od něj odděleného, co existuje nezávisle na něm, je tragický omyl, že zvíře není věc k využití, ale cítící bytost, že jsme všichni součástí jednoho společenství. Inscenacechce připomenout vztah mezi společenským řádem (vyžadujícím nezpochybnitelný zákon) a fantazií, jež naopak předpokládá nejasnost a interpretační rozechvělost. V logice tohoto myšlení je podle Boháče nutné se ptát, jestli Prášilovo vyprávění není nebezpečné pro ty, kdo tvoří zákon, jestli v něm nespatřují lež. „Každá doba vytváří vlastní režim pravdy, tzn. mocné autority určují, kdo smí mluvit, z jaké pozice, jakým jazykem a s jakou váhou. Proto si myslím, že Prášilova fantazie a imaginace by mohla představovat pro určitý typ společnosti vážné riziko. Ani ne proto, že by vědomě klamal, nýbrž proto, že vytváří realitu mimo rámec spolehlivého ověřitelného zdroje. Proto jsme k Prášilovi vytvořili antagonistku, postavu Soudkyně, která zastupuje hlavní cenzorský úřad a která spatřuje v Prášilově knize jednu z hrozeb pro společnost.“ Inscenace je však skutečně určena pro celou rodinu, pro dětské diváky již od 7 let. Ty čeká výlet do světa fantazie, ve kterém jsou zatím ještě jako doma.
Začíná festival Mezinárodní týdny tance, letos slaví 40 let
Mezinárodní týdny tance vstupují do svého jubilejního 40. ročníku a od 9. do 30. dubna 2026 nabídnou v Praze setkání tanečních souborů z Evropy a USA. Festival představí podle organizátorů „současný tanec v jeho nejaktuálnějších podobách – od mezinárodních projektů po tvorbu nastupující generace.“ Vrcholem programu bude tradiční Gala Mezinárodních týdnů tance 26. dubna 2026 v Divadle na Vinohradech. Na jednom jevišti se zde setkají zahraniční soubory jako Bavarian Junior Ballet Munich, Ballet Plauen–Zwickau nebo University of California Santa Barbara spolu s českými soubory a konzervatořemi, včetně Pražského komorního baletu, Bohemia Baletu a Baletu Praha Junior. Festival zahájí 9. dubna 2026 v CitadeleLitvínov představení Bolero v podání Baletu Praha Junior. Na něj naváže edukativní program Jak se dělá taneční divadlo, který mladému publiku přiblíží vznik choreografií. Samostatně se představí také University of California Santa Barbara 27. dubna v Domě tanečního umění v Braníku.
„Mezinárodní týdny tance jsou dnes nejen přehlídkou, ale i určitou ‚burzou‘ současného tanečního umění. Účastníkům umožňují prostřednictvím lekcí, videoprojekcí, seminářů i představení konfrontaci se současnými trendy tanečního divadla a zároveň prezentaci vlastních uměleckých výsledků. Divákům pak přinášejí originální a autentický zážitek,“ říká Antonín Schneider, dramaturg festivalu. V posledních sezónách se dramaturgie festivalu zaměřuje především na mladé umělce a juniorské soubory, kteří přinášejí novou energii a aktuální pohled na taneční divadlo. Všechny uváděné choreografie vznikají v zájezdových verzích, což umožňuje jejich širší uvádění doma i v zahraničí a podporuje mobilitu umělců. Součástí Mezinárodních týdnů tance je také vzdělávací program v Domě tanečního umění v Praze, který nabídne workshopy, lekce a setkání s českými i zahraničními pedagogy. Program je otevřen studentům i veřejnosti.
Program (výběr):
9. 4. 2026, 18:00 – Bolero, Citadela Litvínov (Balet Praha Junior)
10. 4. 2026, 9:00 a 11:00 – Jak se dělá taneční divadlo, Citadela Litvínov (Balet Praha Junior)
26. 4. 2026, 19:00 – Gala Mezinárodních týdnů tance, Divadlo na Vinohradech
27. 4. 2026, 10:00 – University of California Santa Barbara, Dům tanečního umění
V průběhu měsíce budou v Domě tanečního umění probíhat workshopy s hostujícími pedagogy.
Historie festivalu sahá do roku 1986, kdy vznikl jako pokračování aktivit Tanečního centra Univerzity Karlovy. To bylo již od roku 1972 prvním pracovištěm u nás, které systematicky vyučovalo moderní taneční techniky a jazz a rozvíjelo mezinárodní spolupráci napříč Evropou i USA. Více informací získají zájemci na webu pořadatele. Hlavním mediálním partnerem projektu je Česká televize.
Blíží se vystoupení Nederlands Dans Theater na Divadelním světě Brno
Již za týden se v rámci mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno představí slavný taneční nizozemský soubor Nederlands Dans Theater, a to hlavní soubor. Vystoupí již 14. a 15. února 2026 v Janáčkově divadle, vždy od 19:00 hodin. Před oběma představeními se koná dramaturgický úvod a po prvním také následuje diskuse. Na vystoupení zbývá posledních několik míst, podrobnosti o dalším programu festivalu naleznou čtenáři zde.
„Můžeme vůbec doufat, že pojmenujeme to, co ztrácíme? Co to znamená být svědkem násilí, v němž jsme zároveň pachateli i oběťmi?“ Postavy mizejícího světa – Figures in Extinction jsou vyvrcholením významné nové spolupráce mezi světově proslulými umělci Crystal Pite a Simonem McBurneyem a tanečníky NDT 1. V posledních čtyřech letech, poháněni naléhavostí doby a rostoucí globální destrukcí, které byli svědky, Pite a McBurney vložili své naděje a obavy o naši současnost do dojemné a aktuální taneční trilogie. Výsledkem jsou Figures in Extinction, mezikontinentální dialog rozdělený do tří půlhodinových děl, která spojují tanec, performance, mluvené slovo, dokument a hudbu.
Premiéra Adély Vávrové v nonverbální inscenaci nejen o nespavosti: Nora v pátek a v neděli Na Zábradlí
V pátek 10. dubna 2026 se od 16:00 hodin uskuteční autorská premiéra performerky Adély Vávrové Nora: pohybovou klaunérií o probdělé noci, kdy tělo chce spát, ale hlava zůstává vzhůru uvidíme v Divadle Na Zábradlí v prostoru Eliadovy knihovny. Sólo slibuje minimum slov, ale mnoho pohybu, hudby a hravé objekty, aby vznikl jemně absurdní, poetický i vtipný obraz neklidu, samoty a touhy po svobodě.
Nora je autorský pohybově-klaunský projekt inspirovaný zvířecí fyzičností a noční bdělostí. Hlavní postava připomíná malého norka – v noci nespí, je čilá, zvědavá, neustále ve střehu, sbírá drobnosti, poslouchá zvuky a miluje sladkosti. „Všechno je hra. A někdy i trochu boj. Scéně dominuje měkký chlupatý svět růžové a bílé. Bezpečný pokoj se pomalu mění v klec.“ To je výchozí situace autorského sóla Adély Vávrové, která je absolventkou katedry nonverbálního divadla HAMU.
„Ve své tvorbě se věnuji fyzickému divadlu a klaunérii. I když mě vždycky bavila vážná klasická dramata, sama jsem je potřebovala odlehčit humorem nebo nadsázkou. Nespavost mě provází už od studia na HAMU. Spím lehce a v rušném městě pro mě noc často znamená spíš bdění než odpočinek. Dlouhé koukání do stropu a věčné čechrání polštáře se časem staly docela pravidelným programem,“ říká o své inspiraci autorka. „NORA vznikla právě z tohoto pocitu – z probdělých nocí a malých absurdit, které se dějí, když bychom měli spát. Chtěla jsem vytvořit představení, které nebude těžké ani depresivní, ale hravé, něžné a trochu směšné. Takové, kde se člověk může zasmát a možná se v tom i poznat.“
Komu je Nora určena? Podle autorky divákům, kteří milují fyzické divadlo, klaunérii, vizuální poetiku a jemný humor, dětem i dospělým, všem, kdo rozumí řeči těla, obrazu a fantazie. Všem, kdo někdy leželi v posteli a místo spánku přemýšleli, jestli je jejich život opravdu jejich. Hudbu k produkci připravil Martin Kmec, světelný design Dominik Šimurda, scénu a kostým Veronika Kotěšovcová. Projekt vzniká pod uměleckou supervizí Hany Strejčkové. HPrvní repríza se odehraje hned 12. dubna 2026 od 19:00 hodin.
Tipy na představení: Praha i Trutnov, současný tanec i divoká klaunérie
V divadle Ponec dnes 7. dubna uvádí slovenský tanečník a choreograf Michal Heriban své oblíbené sólo Já jsem placebo. Večer doplňuje choreografie Nataši Novotné Sacrebleu.
Ve středu 8. dubna hostuje v UFFO Trutnov taneční soubor Národní balet Kosova s hrdostí inscenací TERMIN@L. Choreografové Evgeny Kozlov, Romane Petit ji popisují jako „současné taneční dílo, které pomocí motivu cestování zkoumá složitosti lidské psychiky. Děj se odehrává v symbolické odletové hale, kde Terminál zobrazuje vnitřní svět člověka a jeho cestu myšlenkami a emocemi při hledání smyslu svých duševních poutí. TERMIN@L zachycuje podstatu vnitřních bezpečnostních kontrol – neviditelných bariér, kterým čelíme nejen na letištích, ale i sami v sobě. Choreografie ztělesňuje nekonečné čekání spojené s očekáváním a úzkostí a odhaluje vnitřní neklid, který často provází cestu za sebepoznáním.“ Představení začíná v 19:00 hodin
Po úspěšné premiéře v Ostravě se mladý tvůrce, mim, akrobat a jeden z nejvýraznějších talentů současného fyzického divadla Mates Petrák přesouvá do hlavního města. Tam uvede pražskou premiéru nového autorského sóla Rumble (recenzi jsme přinesli zde). Představí je v sobotu 11. dubna 2026 od 19:00 hodin v Žižkostele. Inscenace je černou groteskou, absurdní klaunérie, ve které Mates Petrák pomyslně soupeří s umělci, kteří proslavili obor, v němž se sám etabloval. Vyrovnat se s jejich odkazem lze v jeho podání s drsným humorem. Inscenace počítá s publikem otevřeným participaci.
V sobotu proběhne v Kulturním centru Galaxie nejen repríza sóla Jitky Sary Páníkové Slip Grip, ale před představením také workshop na kolečkových bruslích pod vedením pod vedením VERONISKATES z Prague Roller Girls. Ten začíná již od 17:30 hodin. Po představení bude naopak možné se zdržet až do 23:00 hodin na Liminal Roller Disco. Vstupenky je možné zakoupit na každou jednotlivou část programu i v balíčcích.
