Balet NdB 2 uvede dvě nové choreografie, které hledají vlastní místo mezi samotou, blízkostí a hranicemi
Juniorský soubor Baletu NdB 2 představí 30. října 2026 v Divadle Reduta svou první premiéru sezony 2026/2027. Program 9 propojí dvě nové choreografie mladých českých tvůrců – Ticho plné lidí Klaudie Lakomé a Na konci každého světla je tunel Marka Svobodníka. Dva rozdílné choreografické pohledy spojuje zájem o člověka, jeho vnitřní svět, vztahy i hranice, které si kolem sebe vytváří.
V pořadí již devátý program tak staví vedle sebe dvě odlišné výpovědi. Jedna směřuje dovnitř, k samotě, vztahům a potřebě blízkosti, druhá se obrací k hranicím a svobodě. Obě však spojuje hledání vlastního místa a otázka, co všechno člověka formuje – a co mu naopak brání vykročit dál.
Pro juniorský soubor Baletu NdB 2 je Program 9 zároveň první premiérou jeho páté sezony. NdB 2 funguje v těsném propojení s hlavním souborem Baletu Národního divadla Brno, současně si však od svého vzniku buduje vlastní repertoár. Každou sezonu uvádí dva premiérové programy v Divadle Reduta a poskytuje mladým tanečníkům prostor pro získávání profesionálních jevištních zkušeností i další umělecký rozvoj.
Dvanáctičlenný mezinárodní soubor v sezoně 2026/2027 tvoří May Barrutia, Mariapia Cuman, Lucie Mitošinková, Charlotte Pelclová, Ela Marie Platilová, Claudia Tonelli, Shonosuke Arita, Theodor Bimer, Urtzi Ganzedo, Henrique Martins, Arainn Pillay a Jakub Zouplna.
Lakomá se v choreografii Ticho plné lidí obrací k tématu samoty. Nechápe ji pouze jako stav, ale jako proces, který může člověka vést od pocitu odcizení a vnitřního prázdna přes izolaci a vyčerpání až k hlubšímu porozumění sobě samému. Do popředí přitom vystupuje také význam mezilidských vztahů – jejich síla, křehkost i stopy, které v člověku zanechávají.
Choreografie pracuje s kontrastem jednotlivce a skupiny, hledáním kontaktu i postupným návratem k ostatním. Pohybově propojuje neoklasický tanec na špičkách se současným tanečním jazykem. Hudební základ tvoří skladby současných autorů, mezi nimiž jsou Ezio Bosso, Sebastian Plano a Jóhann Jóhannsson.
V choreografii Na konci každého světla je tunel vychází Svobodník z tématu hranic, které si člověk během života vytváří. Některé přinášejí pocit bezpečí a jistoty, jiné se však mohou postupně proměnit v překážky, které začínáme vidět i tam, kde původně vůbec nebyly.
Už samotný název obrací známou představu světla na konci tunelu naruby. S nadhledem, lehkou absurditou a jemnou dekadentní provokací choreografie otevírá otázku, do jaké míry jsou naše jednání, rozhodování a vnímání světa určovány skutečnými okolnostmi a nakolik omezeními, která jsme přijali nebo vytvořili sami. Výraznou roli hraje také práce se světlem a scénickým prostorem; choreografie vzniká na hudbu Maurice Ravela a Tangerine Dreama.
Klaudie Lakomá je absolventkou Taneční konzervatoře Brno a s brněnským baletem je dlouhodobě spojena také jako interpretka. Pět let byla členkou Baletu NdB, z toho dvě sezony působila jako demisólistka, a během svého angažmá tančila mimo jiné v choreografiích Mária Radačovského, George Balanchina, Jiřího Kyliána, Nacha Duata nebo Lukáše Timuláka. Od sezony 2024/2025 je členkou Ballett Schwerin, kde vedle taneční kariéry dále rozvíjí také vlastní choreografickou tvorbu. Společně s Davidem Serranem vytvořila choreografii Waltz of Two, v sezoně 2025/2026 pak byla v Mecklenburgisches Staatstheater uvedena její choreografie Zlatý kolovrat. Do Brna se nyní vrací jako choreografka s novým dílem Ticho plné lidí.
Marek Svobodník je absolventem Taneční konzervatoře Brno a Janáčkovy akademie múzických umění. Během své dlouholeté taneční kariéry působil v Národním divadle moravskoslezském, Laterně magice, Baletu NdB a čtrnáct sezon v Baletu Národního divadla v Praze. Výrazně je spojen také se souborem DEKKADANCERS. Vlastní choreografické tvorbě se věnuje více než patnáct let a jeho díla byla uvedena mimo jiné v Baletu NdB, Pražském komorním baletu, Jihočeském divadle, Divadle F. X. Šaldy, Bohemia Baletu či Bayerisches Staatsballett II. Do Reduty se nyní vrací s novou choreografií Na konci každého světla je tunel.
Moravské divadlo uvede světovou premiéru Drákuly. Monstrum ukáže lidskou tvář
Už tento pátek 30. října 2026, nikoli náhodou na svátek Halloween, uvede Moravské divadlo svou baletní novinku Drákula. Jde o světovou premiéru, choreografie se ujal Garrett Smith a scénu vytvořil tanečník a scénograf Otto Bubeníček. Autory hudby jsou Wojciech Kilar a Sergej Prokofjev.
„Příběhy o upírech miluju a sleduju je už od dětství, takže pozvání Moravského divadla k režii Drákuly pro mě bylo skvělou příležitostí. Je to téma, které mě dlouhodobě fascinuje. Od začátku jsem chtěl, aby byl příběh pro diváky jasný a srozumitelný. Při práci s pohybem a jeho různými možnostmi totiž někdy není prostor pro úplnou volnost a experimentování – vždy je potřeba mít na paměti, aby se divák v ději neztratil a rozuměl tomu, co se na jevišti odehrává. I proto jsem viděl řadu filmů a věnoval se důkladné rešerši, abych mohl přijít do studia s jasnou představou. Tu jsme pak společně s týmem dál rozvíjeli a ladili,“ uvedl choreograf Garrett Smith, kterého návštěvníci Moravského divadla znají také jako tvůrce baletní inscenace Skrytá tajemství.
Děj baletu se odehrává částečně v ulicích Londýna a částečně na Drákulově hradě v Transylvánii. Jonathan Harker se na hradě hraběte Drákuly stává jeho vězněm, zatímco tajemný upír vyráží do Londýna, aby získal jeho snoubenku Minu. Pomocí hypnotické moci a svůdného kouzla postupně podmaňuje ji i její blízké. Když se Mina a její přátelé vydají na Drákulův hrad, odhalí děsivá tajemství a musí čelit tragickým ztrátám. V boji mezi láskou, posedlostí a touhou po svobodě se rozhoduje o jejich osudu i o Drákulově moci.
„Drákula má obrovskou sílu a moc nad lidmi a chtěl jsem, aby se tato síla odrážela také v architektuře jeho sídla. Lidská postava v takovém prostoru působí zranitelněji. Už samotné měřítko scény tak může vytvářet pocit ohrožení a napětí,“ vysvětlil autor scény Otto Bubeníček, pro něhož jde o první spolupráci s Moravským divadlem.
Kostýmy tanečnic a tanečníků navrhla americká návrhářka a kostýmní výtvarnice Monica Guerra, která svými návrhy významně přispívá k celkové vizuální podobě inscenace. Její tvorba pomáhá vystihnout atmosféru příběhu i charakter jednotlivých postav. Kostýmy tak nejsou pouze estetickou součástí představení, ale dotvářejí jeho dramatické napětí a podtrhují tajemný svět, v němž se příběh odehrává.
Stěžejní roli hraje také hudba. Skladby Wojciecha Kilara a Sergeje Prokofjeva vytvářejí kontrastní hudební svět, který umocňuje dramatické zvraty a podtrhuje emoce jednotlivých scén. Kilar proslul především filmovou hudbou, mimo jiné ke snímku Dracula režiséra Francise Forda Coppoly. Prokofjev zase patří k nejvýznamnějším skladatelům 20. století a jeho tvorba je známá výraznou melodikou i dramatickou silou. Hudební složka tak společně s tancem pomáhá budovat napětí a vtahuje diváky do příběhu.
„Drákula přináší divákům silný příběh plný emocí, vášně i napětí. Věřím, že je zaujme nejen tanečním zpracováním, ale také působivou atmosférou a vizuální stránkou. Jsem rád, že můžeme na jevišti Moravského divadla nabídnout inscenaci, která propojuje klasický příběh s výrazným současným divadelním zážitkem,“ dodal David Gerneš, ředitel Moravského divadla a Moravské filharmonie.
Drákulu ztvární Luca Curreli a Lorenzo Carriero, Minu Murray pak Adéla Bendová a Anna Fumagalli. V rolích Lucy Westenry se vystřídají Alice Rizzo a Alissa Personé, Jonathana Harkera ztvární Iván Sánchez Fernández a David Claisse. Jako profesor Van Helsing se představí Fabio Meneguzzo a Samuel Lancrenon, jeho učedníka Jacka zatančí Elliot Renahy a Gianmario Giacomini.
Na přípravě inscenace se podílí mezinárodní tvůrčí tým, který propojuje choreografii, scénografii, kostýmní výpravu a hudbu v jeden celek. Výsledkem je balet, který sází nejen na známý příběh o upířím hraběti, ale také na výrazné taneční obrazy a divadelní atmosféru.
„Věřím, že Drákula bude skvělým zpestřením našeho repertoáru a titulem, který diváky osloví a zaujme. Navíc jeho uvedení připadá na 30. října, takže se tematicky skvěle hodí k Halloweenu,“ připomněl Jan Fousek, šéf baletního souboru Moravského divadla.
Nejbližší reprízy, na které si diváci ještě mohou zakoupit vstupenky, uvede Moravské divadlo Olomouc 2., 9., 10. a 11. listopadu 2026.
Premiéra Denser: novinka 420PEOPLE propojí taneční sólo Filipa Staňka s živou elektronickou hudbou expandcollapse
Denser, nová inscenace souboru současného tance 420PEOPLE v choreografii Václava Kuneše a Filipa Staňka, propojuje taneční sólo Filipa Staňka s živou elektronickou hudbou expandcollapse v intimním prostoru Studia Maiselovka. Premiéra se uskuteční 29. října 2026, další představení jsou na programu 30. a 31. října 2026. „DENSER se neptá, kolik toho tělo dokáže. Ptá se, kolik toho nese.“
Denser je druhé sólové představení 420PEOPLE ve Studiu Maiselovka. V prvním, Smoke and Mirrors, tančí Francesca Amante a na flamenco kytaru živě hraje Filip Zubák. Dvě osobnosti, dvě sóla, která sdílejí jeden prostor. Ve druhém, Denser, se potkají tanečník Filip Staněk a komponistka, zpěvačka a klarinetistka Ester Grohová. „Tedy podobný princip, jen genderově jinak. Všechny osobnosti jsou ale právě v komorním prostředí Studia Maiselovka nepřehlédnutelnou součástí, kterou má divák doslova na dotek. Oba tanečníci jsou jedněmi z nejdéle působících v našem souboru. Nadešel čas dát jim prostor, přestože fyzicky nevelký, zato ale velký pozorností, kterou tento komorní prostor přirozeně má. A s hudbou, která je pro každého tanečníka nepostradatelná, inspirující, provokující a ovlivňující,“ říká choreograf a umělecký šéf 420PEOPLE Václav Kuneš.
Tanečník a choreograf Filip Staněk dodává: „Čím déle tančím, tím méně jsem schopen rozlišit, co je v mém pohybu autentického a co je důsledkem různých vnějších vlivů – učitelů, choreografů, technik, s nimiž jsem se setkal, chyb, zranění, návyků, jež jsem nastřádal. A čím méně to dokážu oddělit, tím víc mě tanec těší. Podobné téma řeší i Denser: minulost není něčím uzavřeným v archivu naší paměti, je stále živoucí vrstvou, která je společně s naší osobností proměněna pokaždé, když prochází novou zkušeností. Po letech tancování si netroufám říct, že jsem lepší, rád bych ale věřil, že jsem hustší.“
Filip Staněk je členem souboru 420PEOPLE od roku 2017. Vedle toho se věnuje taneční pedagogické práci a vlastnímu tanečnímu konceptu Smart Body. Píše články, eseje a povídky; v roce 2020 mu vyšla kniha Křehká struna. Ester Grohová alias expandcollapse se v rámci své hudební producentské identity pohybuje na pomezí ambientu a experimentu. Čerpá z nasbíraných terénních nahrávek a vrstevnaté zvukové koláže obohacuje zpěvem či jemnými tóny klarinetu a dalších nástrojů. Autorkou kostýmů k novince Denser je Olo Křížová, scénografem Hynek Dřízhal a světelným designérem Jan Mlčoch.
420PEOPLE založili choreografové Václav Kuneš a Nataša Novotná na přelomu let 2007 a 2008 po návratu z proslulého souboru Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána. Od roku 2018 převzal vedení Václav Kuneš. Soubor každoročně uvádí dvě divadelní premiéry a svůj repertoár pravidelně prezentuje na tuzemských i zahraničních scénách. Vlastní prostory Studia Maiselovka v Praze využívá nejen k uvádění svého repertoáru, ale také ke vzdělávání široké veřejnosti, především v oblasti tance a pohybu. 420PEOPLE stojí také za několika úspěšnými projektovými cykly, jako jsou 420PEOPLE pro tanečníky po 42 letech a výše, Impro Jam Session či festival Taneční Lipnice. Soubor je spolutvůrcem evropského projektu Dancing Histor(y)ies 2023–2026 a také spoluorganizátorem festivalu Bread & Dance Prague.
Instalace Fifth Phase: Co se stane, když své emoce redukujeme do podoby přijatelné pro okolí?
Performativní instalace Fifth Phase otevírá téma hysterie v historickém kontextu a sleduje proměny jejího významu v průběhu dějin. Ptá se, jak tyto proměny ovlivňují naše současné vnímání toho, co považujeme za přijatelné emoční prožívání. Kdo se dívá a koho skutečně vidí? Kde leží hranice odpovědnosti za projevení a přijetí emoce? Instalace se představí od 31. října do 3. listopadu 2026 v pražské Galerii AMU. Propojuje živou performanci, autorskou hudbu, film, celoplošnou videoprojekci a sochařské objekty. Otevírá otázky společenských norem, kontroly emocí a pohledu především na ženské prožívání.
Projekt vychází z historického pojmu hysterie a jeho proměn, mimo jiné v souvislosti s výzkumem francouzského neurologa Jeana-Martina Charcota v 19. století. Otevírá přitom i současné otázky: Proč jsou intenzivní emoce někdy označovány za nevhodné či nestabilní?
A kdy se snaha porozumět druhým mění v potřebu kontrolovat jejich projevy? Fifth Phase nenabízí jednoznačné odpovědi, ale prostor pro pozorování a kladení vlastních otázek. „Instalace pracuje s proměnlivým vztahem živého těla a jeho obrazu. Performerka se pohybuje v prostoru, který utvářejí filmová projekce, zvuk a sochařské objekty. Ty mění vnímání těla i celého prostoru. Bílé objekty připomínají krajinu, zakuklené bytosti či jejich pozůstatky a předurčují možnou budoucnost hlavní postavy,“ přibližují pořadatelé.
Prvotní impuls k projektu vzešel od Emelie Sjöström, kterou inspirovaly čtyři fáze takzvané velké hysterie dokumentované Charcotem. Anna Benháková se ujala uměleckého vedení a téma dále rozvinula v osobním i společenském výzkumu. Výsledkem je instalace, která propojuje obraz, zvuk a živou performanci a nenabízí jeden pevně daný příběh. Projekt podporují Ministerstvo kultury České republiky a Státní fond kultury ČR.
Dočasná Company z. s. je kolektiv tvůrců nastupující generace, který propojuje současný tanec a pohybové divadlo. Vytváří symbiotickou platformu pro rozvoj umělecké svobody a překračuje hranice mezi různými styly, žánry a divadelními i nedivadelními formami. Cílem Dočasné Company je tvořit udržitelně a rozmělňovat hranice mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum. Momentálně vytváří několik uměleckých projektů převážně v Praze, ale působí i v regionech. Členové Dočasné Company se mimo jiné aktivně zapojují také do lektorské a pedagogické činnosti.
Čtvrtý ročník festivalu Bread & Dance Prague uvede v týdnu na přelomu října a listopadu inscenace 14 špičkových českých souborů
Festival Bread & Dance Prague, založený pěti předními soubory současného tance z iniciativy souboru BURKICOM choreografky Jany Burkiewiczové, se nadále rozšiřuje a otevírá se divákům i dalším souborům. V programu jeho letošního, čtvrtého ročníku, který se bude konat od 31. října do 5. listopadu 2026, najdete celkem čtrnáct inscenací. Záběr festivalu je však mnohem širší. Reprezentuje český tanec na mnoha světových festivalech, podporuje vznik spoluprací a hledá nové cesty, jak českým souborům pomoci dostat se na světová pódia. Letošní hlavní program se odehraje na sedmi divadelních scénách: v divadlech Jatka78, DOX+, La Fabrika, Archa+, Paláci Akropolis, Galaxii a Studiu Maiselovka.
„Po zkušenostech ze zahraničních festivalů jsem přesvědčená, že úroveň českých souborů si mezinárodní pozornost určitě zaslouží a ve světě by se neztratila. Soubory, které představujeme, mají sice často odlišné umělecké vize i přístup k současnému tanci, ale originalita a zejména divadelnost, která je spojuje, je v mezinárodním kontextu mimořádná. Jediné, co české scéně schází, je právě větší zapojení do mezinárodního dění, o které se v rámci festivalu společně snažíme. To slovo společně v předchozí větě je pro mne nesmírně důležité. Festival vznikl ze společné touhy pěti souborů. Sdílíme informace, zkušenosti, vyměňujeme si postřehy, diskutujeme umělecká východiska. Jsme rozdílní, ale jsem moc ráda, když vidím, jak se jednotlivě posouváme a s jakým ohlasem se naše inscenace setkávají,“ říká o festivalu jeho zakladatelka a vůdčí osobnost, choreografka Jana Burkiewiczová.
V hlavním programu festival představí aktuální inscenace devíti špičkových českých souborů současného tance, které pracují s často velmi odlišnými uměleckými vizemi i prostředky, ale spojuje je velkorysost a originální pojetí scénické formy. Jde o soubory 420PEOPLE, BURKICOM, DEKKADANCERS, Farma v jeskyni, Lenka Vagnerová & Company, PocketArt Collective, Spitfire Company, Temporary Collective (s nímž aktuálně spolupracuje Viktor Černický).
Dvě inscenace budou uvedeny ve světové premiéře, a sice Lži, které muži říkají od DEKKADANCERS a Obsedancia souboru Farma v jeskyni (oficiálně jde o předpremiéru). Krátce po premiéře se představí také Lenka Vagnerová & Company s inscenací Apartment 24.
Poprvé se na Bread & Dance Prague objeví také menší produkce, a to ve speciálním programu Shortbreads, který je původním formátem festivalu. Na netradiční uvedení pěti drobných děl v délce do 20 minut se budete moci premiérově těšit v divadle La Fabrika, kde uvidíte díla Elišky Brtnické, Michala Heribana a Andreje Štepity, tvorbu seskupení Tactic a spolupráci ME-SA a divadla Aldente. Inscenace byly vybrány šestnáctičlennou akademií z dvaceti pěti přihlášených děl na základě otevřené výzvy.
Celého programu Bread & Dance Prague se vedle domácích souborů zúčastní řada významných zahraničních hostů, osobností současného tance, které bez nadsázky ovlivňují směr, jímž se tanec v současnosti ubírá. Programoví ředitelé divadel či festivalů, kterých se na letošní ročník akreditovalo více než čtyřicet, budou mít možnost nejen zhlédnout všechna představení souborů, ale také se s jejich členy osobně setkat, ať už při diskusích, prezentacích umělců, nebo při osobních schůzkách jeden na jednoho. Festival tak i nadále podle pořadatelů rozvíjí svou nejsilnější stránku – schopnost pomáhat českým souborům navazovat spolupráci se zahraničními producenty a otevírat jim tak cestu do zahraničí.
„Čím víc jezdím do zahraničí, tím víc jsem přesvědčená, že čeští tvůrci se nemají vůbec za co stydět. Chce to jen sebevědomí, trochu štěstí a Bread & Dance – abychom dali zahraničí možnost to objevit,“ myslí si Ivona Szantová, ředitelka festivalu.
Díky činnosti festivalu Bread & Dance Prague již do zahraničí vycestovaly se svými produkcemi například Lenka Vagnerová & Company, která absolvovala turné po Číně, Farma v jeskyni, která zamířila do Itálie, a DEKKADANCERS, kteří vystoupili v Polsku. 420PEOPLE úspěšně uvedli své inscenace v Izraeli a BURKICOM se kromě pravidelného hraní v Polsku vydali také na festivaly v Soulu a Hongkongu.
Připraveny jsou také panelové diskuse s vybranými zahraničními hosty a workshopy pro profesionální tanečníky v rámci Mezinárodní burzy tanečníků. Letos je povedou uznávaní čeští choreografové Jana Burkiewiczová (BURKICOM), Václav Kuneš (420PEOPLE), Tereza Ondrová (Temporary Collective) a Lenka Vagnerová (Lenka Vagnerová & Company). Tanečníci v rámci burzy získávají od choreografů nejen možnost nahlédnout do jejich způsobu práce, ale také cennou zpětnou vazbu. Právě zde našla řada tanečníků, které dnes potkáváte v produkcích předních českých souborů, svou první cestu k souborům.
Katedra nonverbálního divadla HAMU uvádí večer Chvála bláznivosti, tentokrát v divadle DISK
Večer etud Katedry nonverbálního divadla, zakončený improvizovaným představením Chvála bláznivosti ve spolupráci se studenty Katedry jazzové hudby, proběhne 1. listopadu 2026 od 19:30 hodin v divadle DISK. Součástí programu bude také ukázka z připravovaného absolventského představení Kateřiny Vernerové a ukázka z nové inscenace Mezi vrstvami, která vzniká ve spolupráci studentů a pedagogů Katedry nonverbálního divadla s dalšími umělci, spolkem PaNaMo a Západočeskou galerií. Premiéra inscenace Mezi vrstvami se uskuteční 3. listopadu 2026 ve Výstavní síni „13“ v Plzni.
Těšit se můžete na Z ráje – Orbit – Tango Mortále – Objev Amélie Furmanové a Sofie Fakotové a na Pouť krkonošskou, dílo Karla Hynka Máchy, které otevírá vnitřní cestu poutníka do temných hlubin vlastního nitra. Poutník se ptá, zda jde o sen, nebo skutečnost. Autory této etudy jsou Otto Drexler a Kateřina Vernerová.
Dále se představí One Way Ticket / Jednosměrná jízdenka, kterou její tvůrci popisují jako „poetickou cestu na pomezí vzpomínky, přítomnosti a snu. Možná sledujeme člověka, který se vrací do minulosti, možná někoho, kdo si ji teprve znovu skládá, a možná někoho, kdo už pomalu odchází. Čas se tu neřídí jízdním řádem a hranice mezi tím, co bylo, co je a co si ještě dokážeme vybavit, zůstává záměrně neostrá. Smutný i laskavě úsměvný, skutečný i snový příběh vypráví o cestě, na níž možná nejde o to někam dojet, ale ještě jednou se dotknout toho, co pro nás kdysi bylo domovem.“ V představení hraje Olesya Sydorenko pod pedagogickým vedením Hany Strejčkové.
Dalším bodem programu budou Jídelní hůlky, ukázka z připravované imerzivní inscenace spolku PaNaMo, souboru BodyVoiceBand a Katedry nonverbálního divadla. Jídelní hůlky versus nůž. Svíčková s knedlíkem versus nudle. Bitva začíná! Fyzická esej o jídelních hůlkách je inspirována textem Michala Ajvaze z knihy Antropocennosti.
Večer zakončí Kristína Podobová a Kateřina Janků improvizovaným představením Chvála bláznivosti, které propojuje studenty nonverbálního divadla a jazzu ve světě, kde absurdita není chybou, nýbrž hlavním pravidlem hry.
Premiéra Not a Subject Kateřiny Chalupské: Když se příběh druhých stává otázkou našeho svědomí
Tanečně-divadelní inscenace Not a Subject Kateřiny Chalupské z kolektivu SPOLK otevírá téma žen bez domova, mateřství a života v bytové nouzi. Premiéra se uskuteční 2. listopadu 2026 v pražském Divadle X10.
Jak vyprávět příběhy druhých, aniž bychom si je přivlastňovali? Sólová tanečně-divadelní inscenace Not a Subject choreografky a performerky Kateřiny Chalupské hledá odpověď prostřednictvím pohybu, autorské hudby a syrové scénografie. Zaměřuje se na zkušenost žen bez domova, zejména matek v bytové nouzi, a otevírá témata traumatu, násilí, mateřství i hranic lidského porozumění.
Inscenace vznikla na základě ročního uměleckého výzkumu, během něhož se Chalupská setkávala se ženami v azylových domech i ve veřejném prostoru. Jejich příběhy nepřevypráví doslovně. Do pohybového a vizuálního jazyka převádí emoce a motivy, které odhalují nejen osobní zkušenosti, ale i širší společenské souvislosti.
„Tvůrčí proces byl přemýšlením o tom, jak a zda vůbec lze z privilegované pozice sdílet příběhy těchto žen. Na straně žen bez domova jsme však cítili jednoznačnou poptávku: hovořit o výzvách, kterým čelí, a možnost ukázat něco niterného, pravdivého a lidského,“ říká dramaturg představení Roman Poliak.
„You’re interesting. I’m not a subject like that.“ Věta, která dala inscenaci název, vystihuje její ústřední otázku: Kde končí zájem o příběh druhého člověka a začíná jeho proměna v pouhý objekt pozorování? Not a Subject hledá způsob, jak vytvářet prostor pro sdílení a porozumění, aniž by ženy redukovala na jejich zranitelnost nebo životní okolnosti.
Výsledkem je mozaika příběhů a emocí, která vedle bolesti a stresu dává prostor také radosti, touze a intimitě. Inscenace překračuje hranice dokumentární výpovědi a zve diváky k reflexi vlastních postojů i společenských mechanismů, které ovlivňují životy žen v bytové nouzi.
Na inscenaci se podílejí skladatel Václav Chalupský, scénografka Jindřiška Jabůrková, světelný designér Jan Hugo Hejzlar, kostýmní výtvarnice Viktorie Drobná a dramaturgové Roman Poliak a Ester Hauser Trčková. Součástí premiéry bude moderovaná diskuse s autorkou a odborníky na problematiku bezdomovectví.
Inscenace Mezi vrstvami se ponoří do prostor Západočeské galerie v Plzni
Cyklus Plzeňská verze imerze pokračuje již třetí původní inscenací, která propojuje divadlo s architekturou. Novinku Mezi vrstvami zasadili autoři Jaroslava Šiktancová, Vojtěch Bartoš a Eliška Vavříková do historického domu, ve kterém sídlí Západočeská galerie. Premiéra se uskuteční 3. listopadu 2026 v 18 a ve 20 hodin v Západočeské galerii v Plzni, v Pražské 13.
Místnosti, chodby, zázemí i výstavní sál se promění v prostor, kde budou diváci spolu s herci hledat nové úhly pohledu a sestavovat si vlastní obraz světa, který se dostal do velmi spletitých a navzájem nečekaně propojených vztahů.
Inscenaci Mezi vrstvami připravují společně plzeňský spolek PaNaMo, pražský divadelní soubor BodyVoiceBand a Katedra nonverbálního divadla HAMU. Žánr imerzivního divadla umožní divákům stát se účastníky dění, pohybovat se napříč scénami a vstupovat do dialogu se samotným prostorem.
„Někteří bijí na poplach a varují před blížícím se kolapsem světa, jak ho známe. Jiní věří, že finální vítězství technologie a vědy přinesou řešení všech krizí a otevřou cestu ke světlé budoucnosti. Další jsou zmítáni nejistotou, výčitkami, úzkostí i bezmocí. Jsme svědky zásadní proměny, nebo jen dalšího příběhu, kterým si vysvětlujeme svět?“ ptají se autoři inscenace.
Scénické čtení, rap a pohyb mezi vrstvami názorů, teorií, zkušeností, domněnek, důkazů i prognóz jsou inspirovány knihou esejů Antropocennosti autorek Elišky Fulínové a Anny Kvíčalové. Co po nás zůstane ve vrstvách země? A jaké vrstvy zůstávají v nás?
V inscenaci Mezi vrstvami se objeví tváře známé z předchozích projektů PaNaMo – Jakub Jelínek účinkuje mimo jiné v inscenaci Kam zítra? z cyklu Plzeňská verze imerze a Marek Mikulášek zazářil na Divadelním létě pod plzeňským nebem. Kromě nich budou v novince účinkovat Kateřina Vernerová, Eliška Vavříková, Matěj Šíma / Matěj Výborný a Kristýna Koudelová. Scénografii a kostýmy navrhla Eva Justichová, hudbu složil Matěj Šíma a o světelný design se postaral Jonatán Vnouček.
Mezi vrstvami bude třetí inscenací projektu Plzeňská verze imerze. V roce 2024 měla premiéru inscenace Kam zítra? a v roce 2025 projekt pro školy s názvem Na mizině.
„Těší nás, že novinkou Mezi vrstvami pokračujeme v úspěšné spolupráci se Západočeskou galerií v Plzni. Po inscenaci Kam zítra?, která se stále s velkým ohlasem hraje v ikonické Semlerově rezidenci, nacházíme v Pražské 13 pro divadlo další unikátní prostor s jedinečnou atmosférou,“ upozornila Marcela Mašínová, předsedkyně spolku PaNaMo.
