Událost v ženevské opeře: Rossini z kulturáku
Když Teatro San Carlo v Neapoli dávalo 24.září 1819 poprvé zbrusu novou operu La donna del lago (Jezerní panna), bylo sice jejímu autorovi Gioacchinu Rossinimu teprve sedmadvacet, ale měl již většinu – u publika veskrze úspěšných, ne však vždy u kritiky – premiér svých oper za sebou: mimo jiné Tankreda, Italku v Alžíru, Turka v Itálii, Lazebníka sevillského, Otella, Popelku a také Armidu. (Však ho také k pravidelnému dodávání nových partitur pro Neapol – dvě nové opery ročně – vázala v té době už několik let trvající smlouva.) Byla to doba velkých primadon, které se v hlavních rolích rády producírovaly a notový zápis svými na odiv stavěnými koloraturami a dalšími okrasami měnily často k nepoznání. Rossini ale proti takové svévolné improvizaci začal už pár let před premiérou Jezerní panny vystupovat a každou pěveckou ozdobu do not proto důsledně zapisoval. A to i přesto, že s jednou takovou primadonou, podle dobových zpráv mimořádného hlasu, ale též docela pochybné pověsti, v té době žil a po sedmileté známosti se s ní v roce 1822 oženil (toto manželství ovšem nakonec příliš dlouho nevydrželo).
Španělská sopranistka Isabella Colbran (1785-1845) prý měla vedle svého atraktivního zevnějšku a hereckého talentu neobyčejně krásný, dramaticky laděný koloraturní soprán, s rozsahem skoro tří oktáv. (Nebo spíš mezzosoprán? Těžko dnes soudit). A právě pro ni psal Rossini v letech jejich známosti prakticky všechny titulní role – mimo jiné Elisabettu, Desdemonu, Armidu, Semiramis a také – Elenu v Jezerní panně. (Pravdou ovšem také je, že později, v dalších operách, Rossini Colbranové naopak pomáhal, když se její čím dál častější nejistoty v intonaci snažil bohatými koloraturami maskovat .)
The Lady of the Lake, básnická povídka z roku 1810, v níž se panovník zamiluje do skotské horalky, je považována za jeden z vrcholů známého skotského básníka a romanopisce Waltera Scotta (1771-1832). Není divu, že právě po této předloze Rossini sáhnul – Scott byl v té době totiž nesmírně populárním autorem. Z bezmála čtyř desítek Rossiniho jevištních děl je přitom Jezerní panna, patřící mezi šestici jeho posledních oper, zase jiná, než ty ostatní. Ten, kdo neměl příležitost se s Rossiniho dílem podrobněji seznámit a zná jen pořád dokola omílaného Lazebníka či snad ještě možná Popelku, Turka nebo Italku, nad jinakostí i téhle Rossiniho opery žasne (jak tomu ostatně podobně nedávno bylo u stejně tak neznámé Armidy, přenášené z MET do kin). Jezerní panna je vlastně psychologickou studií nešťastné dívky, vnitřně osamělé, mající problémy nejen sama se sebou, ale i s tím, že na ni okolí pohlíží jako na tak trochu „divnou“. Při tom všem ale i tato Rossiniho partitura obsahuje snadno zapamatovatelné, avšak rozhodně ne samoučelně líbivé melodie. Přítomny jsou ale i dramaticky poměrně vzepjaté plochy, typicky rossiniovské ansámbly, od „zdobení“ pěveckých partů ale skladatel výrazně (snad jedině s výjimkou závěrečné árie hlavní hrdinky) ustupuje.
Rossiniho Jezerní panna je ovšem především jedinečnou příležitostí pro hlavní představitelku – v minulosti jí byly například Montserrat Caballé, Katia Ricciarelli či June Anderson, tedy sopranistky. Teď se jako Elena poprvé představila americká star Joyce DiDonato, která je bezpochyby správně přesvědčena, že tento part je určen právě pro její typ hlasu, tedy pro koloraturní mezzosoprán (víc o tom přímo ona sama, v našem následujícím rozhovoru). Ať je to jak chce, role Eleny je nesmírně náročná, a to jak na samotnou výdrž (představitelka během celé, čistého času skoro dvě a půl hodiny trvající opery skoro ani na okamžik neopustí jeviště), tak i kvůli obrovským nárokům partu co se rozsahu, hlasové akrobacie a v neposlední řadě i výrazu týče. Především závěrečné bravo a standing ovation publika Velkého divadla v Ženevě v těchto květnových dnech jsou tou hlavní odpovědí na otázku, jak Joyce DiDonato ve své nové roli obstála. Pokud se vám do přece jen hůře dosažitelné Ženevy ještě teď cestovat nechce, určitě uvažujte alespoň o inscenaci pařížské (v koprodukci La Scala – Covent Garden), kde Elenou bude příští měsíc také Joyce DiDonato.
V ženevském stínu mezzosopranistky rozhodně nezůstali ani dva tenoři – velký příslib Luciano Botelho z Brazílie ve dvojroli Giacoma a Uberta (byť jsem se chvílemi nemohl ubránit dojmu, zda ve své nedlouhé kariéře nepostupuje příliš rychle) a stále skvělý Gregory Kunde jako Rodrigo. Uvést je třeba alespoň ještě i výtečnou mezzosopranistku Mariselle Martinez coby Malcolm. Ženevský Orchestre de la Suisse Romande (dirigent Paolo Arrivabeni) je zárukou špičkové kvality už sám o sobě.
Zvláštní kapitolou je pak režie ženevské inscenace (v koprodukci s Theater an der Wien) ve fascinující a přitom jednoduché a stylově čisté koncepci renomovaného Christofa Loye (v poslední době zaujal mimo jiné Donizettiho Robertem Devereux a Henzeho Bakchantkami v Mnichově či rovněž Henzeho Princem z Homburku v Theater an der Wien – o dvou z těchto inscenací jsme před časem na Opeře Plus psali). Svou Jezerní pannu Christof Loy umísťuje kamsi do nepříliš vzhledného kulturního domu padesátých či šedesátých let minulého století, plného pesimismu a šedivé uniformity, udupávající lidskou individualitu a skvěle vystihující duševní stav a pohnutky hlavní hrdinky. Místní lidé tu jsou ochotníky, v úžasné shodě s Rossiniho partiturou tu hraje jejich orchestr, do představení místních baletek (Giselle) se promítají tužby i zklamání Eleny… Zkrátka a dobře: Večer se vším všudy par excellence!
Gioacchino Rossini:
La donna del lago
Dirigent: Paolo Arrivabeni
Režie: Christof Loy
Scéna a kostýmy: Herbert Murauer
Choreografie: Thomas Wilhelm
Světla: Reinhard Traub
Sbormistr: Ching-Lien WU
Orchestre de la Suisse Romande
Choeur du Grand Théâtre
koprodukce Grand Théâtre de Genève – Theater an der Wien
Premiéra 5.května 2010
(psáno z reprízy 9.5.2010)
Elena – Joyce DiDonato
Giacomo V – Luciano Botelho
Uberto – Luciano Botelho
Rodrigo di Dhu – Gregory Kunde
Malcom Groeme – Mariselle Martinez
Duglas d’Angus – Balint Szabo
Albina – Bénédicte Tauran
Serano – Fabrice Farina
foto z inscenace M.Ritterhaus
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
