Opera PLUS
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
    • Výherci soutěží
  • Encyklopedie
  • O nás
  • Více
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Klasika
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Postřehy
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Týden s Tancem
Čtení Úplně jiná hudba
sdílejte:
Opera PLUSOpera PLUS
Font ResizerAa
Mobilní menu Opera PLus
  • Recenze
  • Rozhovory
  • Zprávy
  • Chystá se
  • Tanec
  • Inzerce
  • Operní panorama
  • Soutěže
  • Encyklopedie
  • O nás
    • Album týdne
    • Čtenářský blog
    • Filmová Hudba
    • Lifestyle
    • Osobnosti
    • Portréty
    • Publicistika
    • Seznamte se
    • Soudobá Hudba
    • Stará Hudba
    • Klasika
    • Postřehy
    • Týden s tancem
Napište nám
data-width="" data-height="" data-small-header="false" data-adapt-container-width="true" data-hide-cover="false" data-show-facepile="true">
Opera PLUS
Připojte se k největší komunitě klasické hudby Přihlásit se
Sledujte nás
© Opera PLUS 2025 - Všechna práva vyhrazena
Archivní

Úplně jiná hudba

Podotýkám rovnou, že s transkripcemi nemám problém. Způsobilost skladby k transkripci a touhu hudebníka zahrát si skladbu, která není původně určena pro jeho nástroj, považuji za doklad o životaschopnosti díla. Takže na koncert souboru Arundo se dvěma Bachovými skladbami v úpravě pro hoboj, klarinet, basetový roh a fagot jsem šla bez předsudků a s mírnou zvědavostí.

Wanda Dobrovská
Publikováno 14/02/2018
sdílejte:
4 minut čtení
sdílejte:
Trio Arundo – Jan Mach, Václav Vonášek, Jan Souček (zdroj FOK)

Ostatně sám Bach transkriboval (mimo jiné Vivaldiho houslové koncerty pro varhany), transkripcí Bachových skladeb jsou stovky, ne-li tisíce, a mezi jejich autory figurují taková jména jako Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, Ferruccio Busoni, Harrison Birtwistle, a to vybírám jen ze stáje vážnohudebních tvůrců. Transkripcím se začali šířeji bránit až skladatelé dvacátého století, majíce na mysli především obhajobu vlastních skladeb – nedotknutelnost autorského zápisu ale dílu ještě nezaručuje komunikativnost ve veřejném prostoru a někteří hudební tvůrci (z těch slavných třeba Karlheinz Stockhausen nebo Arvo Pärt) to instinktivně řešili variabilitou obsazení přímo v konceptu skladby. Zajímavé je, že v oblasti non-artificiální hudby se takové problémy neřeší. Suita C dur BWV 1066 nebo Goldbergovy variace BWV 988 měly v dobovém kontextu blíže právě k tomuto hudebnímu břehu a možná proto jsou takové skladby transkripcím otevřenější. Jiná věc je umělecká úroveň aranže – jak říká fagotista Václav Vonášek, „všechno je hratelné, ale ne vše je poslouchatelné“. A dobře ví, o čem mluví a jakému nebezpečí čelí, když se sám transkripcí dopouští.

Václav Vonášek tvoří spolu s hobojistou Janem Součkem a klarinetistou Janem Machem Trio Arundo, které na tuzemské hudební scéně úspěšně působí už čtrnáct let a úpravami skladeb starých mistrů si rozšiřuje repertoár. Na Goldbergovy variace ale Václavu Vonáškovi trio nestačilo, do kvartetní sazby scházel tenorový hlas – ten nalezl v basetovém rohu. Karla Dohnala znám hlavně jako interpreta soudobé hudby, především z jeho bezkonkurenčních výkonů ve Stockhausenově Harlekinovi nebo Hillborgových Pavích příbězích – vidět (a slyšet) ho, jak si v kvartetní souhře užívá Bacha na basetový roh, bylo příjemné překvapení.

Karel Dohnal (zdroj ceskafilharmonie.cz)

Je až k nevíře, jak se aranží hudba změní a co nových souvislostí vypluje na povrch. Například dobová strukturální klišé v Gavottě (ze suity), která v daném obsazení rázem zní „händelovsky“. Aranž Goldbergových variací z cembala do dechového kvarteta hudbu zvýrazní, ale není to k její škodě. Václav Vonášek si počíná citlivě, neobsazuje všechny čtyři hudebníky tam, kde to původní sazba neumožňuje, pečlivě vypracovává dynamiku a během třiceti variací dostává každý příležitost k technické exhibici i k modelování výrazu a i v souhře se mohou hlasy projevit až překvapivě samostatně a naopak zase velmi empaticky.

Včerejší koncert v kostele sv. Šimona a Judy se vydařil, byl dobře navštívený (lehce rušili opozdilci, které pořadatelé pouštěli do sálu mezi větami suity), hudebníci – až na Jana Macha, který vypadal trochu v nepohodě – hráli s chutí a publikum si vyžádalo přídavek. Takže: hudba nejen hratelná, ale i poslouchatelná.

Hodnocení autorky recenze: 70%

 

Bach – Goldbergovy variace
Trio Arundo
– Jan Souček (hoboj)
– Jan Mach (klarinet)
– Václav Vonášek (fagot)
Karel Dohnal (basetový roh)
13. února 2018 kostel sv. Šimona a Judy Praha

program:
Johann Sebastian Bach:
Suita C dur BWV 1066 (arr. Václav Vonášek)
Goldbergovy variace BWV 988 (arr. Václav Vonášek)

www.fok.cz

TémataJan MachJan SoučekJohann Sebastian BachKarel DohnalTrio Arundo PrahaVáclav Vonášek
Sdílet článek
Facebook email zkopíruj odkaz vytisknout
sdílejte:
Předchozí článek Janáčkova filharmonie Ostrava zve na březnové koncerty
Další článek Dalibor a Fidelio v opeře, Kylián a Cranko v baletu. ND ohlásilo premiéry nové sezony
0 0 hlasy
Ohodnoťte článek
Odebírat
Přihlášení
Upozornit na
guest
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opera PLUSOpera PLUS
Sledujte nás
© 2025 Opera PLUS
wpDiscuz
Vítejte zpět!

Přihlášení k účtu

Username or Email Address
Password

Zapomenuté heslo?

Not a member? Sign Up