První novinkou Baletu Národního divadla Brno v aktuální sezoně bude autorské představení Petra Zusky Chvění. Tématem je vztah jedince ke druhým lidem a ke světu, jeho řádu a těžko ovlivnitelnému osudu. Premiéru bude mít 10. listopadu v Janáčkově divadle.
Asi pětasedmdesátiminutové autorské taneční představení není příběhem, ale spíše symbolickým básnickým obrazem – básní beze slov. Režisér a choreograf Zuska v představení reaguje na globální chaos a nejistotu posledních let, mimo jiné na uprchlickou krizi, válku na Ukrajině a v Sýrii. Chvění vnímá jako pohyb ve společnosti, ať už v malém rozsahu, anebo chvění, při kterém se národy dávají do pohybu, pukají ledovce a skály. Představení podle divadelníků skrývá mnoho významů, symbolů a metafor.
„Chvění je pohyb a pohyb je život. Když se něco dá do pohybu, už to nikdy nebude jako dřív. Změna stavu může znamenat nový začátek, ale i konec. Mým cílem není dávat odpovědi, neřeším situaci, pouze se témat lehce dotýkám,“ řekl Zuska.
„Každý si v inscenaci může najít svůj děj. Každý si myslí, že hrajeme o něčem jiném. Jiný děj vnímám já, jiný moje alternace a jiný náš choreograf a režisér,“ řekla sólistka baletu Ivona Jeličová.
Větší část hudební plochy patří významnému polskému skladateli Henryku Góreckému. Zazní fragmenty z jeho Symfonie č. 3, někdy také nazývané Symfonie písní žalostných. Autor ji věnoval všem nevinným obětem války. Zuska na ní postavil první a závěrečnou část baletu. Střední pasáž tvoří hudba Jiřího Pavlici a Hradišťanu. Album Chvění – suita dialogů, které mimo jiné zhudebňuje básně Vladimíra Holana a Jana Skácela, natočil Hradišťan spolu s Filharmonií Brno v roce 2007 právě v Janáčkově divadle. Zazní například skladby Kamínek na dlani, Poslední list nebo Moje vina.
Jeden z nejvýraznějších současných českých choreografů Zuska je bývalým uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. V Brně už dříve uvedli tři jeho práce – Sonátu, Mariin sen a D.M.J. 1953-1977.
