Po únorovém koncertě JOHN FIORE: SÓLO PRE DIRIGENTA přináší Štátna filharmónia Košice další večer s dramaturgickou koncepcí bez sólistů, která nechává vyniknout dirigenta a jeho taktovku. Pod vedením stálého hostujícího dirigenta Štátné filharmónie Košice Tomáše Braunera zahraje domácí orchestr klenot pozdně romantického kompozičního umění, Symfonii č. 8 c moll Antona Brucknera. Muzikologové ji často označují jako „apokalyptickou“. Ve své zvukové mohutnosti vyzařuje mimořádnou filozofickou a duchovní hloubku.
Anton Bruckner: mistr hudební architektury
Za hutných 80 minut dílo zachází zcela mimo hudbu, která byla do té doby komponovaná. Brucknerova Osmá je často přirovnávaná ke katedrále – komplexností připomíná vysoké věže, lomené gotické oblouky, žebrové klenby či úžasné vitráže. Katedrály, stejně jako Symfonie č. 8 c moll, evokují majestátnost a zároveň úctu vůči čemusi, respektive komusi většímu. „V téhle symfonii vnímám především hledání rovnováhy mezi monumentalitou a pokorou. Nejde o demonstraci síly, ale o službu dílu, jeho duchovní hloubce a velkolepé hudební architektuře. Síla a schopnost této symfonie nás dokáže vtáhnout do jedinečného časoprostoru, kde se běžné vnímání času téměř zastaví. Bruckner buduje hudbu v obrovských obloucích, které vyžadují trpělivost – a právě tato trpělivost je nakonec odměněna mimořádně silným emocionálním zážitkem,“ říká Tomáš Brauner.
Stavba první části Allegro moderato je typicky brucknerovská. Postupně přicházejí tři hudební témata, které skladatel mistrovsky přetváří. Druhá část vzdává hold Brucknerovu rodnému Rakousku a přináší impresionistický kolorit, třetí část je velkou písní lásky. Ve Finale Bruckner zkoncentroval úžasné melodie a motivy a v absolutním závěru ještě připomenul témata všech čtyř částí. V soukromých komentářích k dílu odhalil skrytý program od dramatických zápasů až po síly, které člověku pomohou překonat slabost a protivenství osudu.
Ohromující „tutti“ i hluboká introspektiva
Impozantní dílo hraje impozantní orchestr s velkým obsazením – partitura počítá i se čtyřmi wagnerovskými tubami. Bohatá instrumentace je prostředkem postupného vrstvení, ale i pozvánkou do hlubin posluchačova nitra. „Nejúžasnější není jen síla orchestru nebo monumentalita zvuku, ale i hluboký duchovní rozměr a architektonická jednota díla, která posluchači umožňuje prožít hudbu jako cestu – od napětí k osvobození, od otázky k odpovědi,“ uzavírá Brauner.
