Atmosféru venkovních zábav devatenáctého století vrátilo do centra Prahy Národní muzeum. V rámci Mezinárodního festivalu flašinetářů, který pořádá, se hráči na tento nástroj z různých koutů světa setkali dnes dopoledne na Kampě. Odpoledne vystoupí v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a večer v Českém muzeu hudby.
Festival má název Flašinet žije!, o čemž se v parném dopoledni přesvědčili především zahraniční turisté pod Karlovým mostem. Zvuky kouzelných hracích strojků vyloudila ze svých historických i současných nástrojů třináctka flašinetářů z Česka, Německa, Rakouska, Švýcarska, Slovenska a Francie a vyvrátila tak zažité představy o flašinetech jako nástrojích nevalné zvukové i technické kvality. Všichni byli oblečeni do dobových kostýmů – tím autentičtěji zněly klasické skladby včetně Mackieho Messera či známé „hašlerky“ Ta naše písnička česká.
Ozvaly se i melodie takzvané vážné hudby či swing včetně slavného jazzového standardu Chattanooga Choo-Choo. „Za peníze koupíte dnes všechno,“ komentoval to flašinetář z Berlína, podle něhož lze děrované papíry z tuhé lepenky, podle nichž nástroj hraje, získat i s novými aranžemi.
„Tradice tohoto fenoménu je dnes udržována díky nepočetné skupině nadšenců z celé Evropy,“ řekl flašinetář Jan Bondra. Flašinet neboli kolovrátek charakterizoval jako mechanický hudební nástroj, kde je hlavním pohonem lidské sádlo a čistý vzduch. Dřevěné hrací strojky jsou opatřeny ruční klikou a vzduchovými píšťalami. Médium, na kterém jsou skladby zaznamenány, je u flašinetu váleček s kolíčky či perforovaný papír.
„Můj flašinet byl vyroben v roce 1930 v Belgii a je zrestaurovaný. Hraje na papírové kartony, takzvané prešpány, v nichž každý otvor představuje notu a její délku. Je tu třicet šest řad a stejný počet tónů. Má tři rejstříky, takže mohu podobně jako u varhan měnit výšku tónu, barvu a sílu zvuku,“ uvedl Bondra.
Podobné kartony, takzvané děrné štítky, se podle něj používaly do počítacích strojů. „Ty prešpánové tu však existovaly kolem roku 1850 a řídily tkalcovské stavy. V muzeu v Jemnici je jeden z nich stále v provozu,“ dodal.
Festivalový koncert v kostele sv. Mikuláše odpoledne ukáže, jak flašinety zvládají díla klasické hudby. „Skutečnosti, které z tohoto koncertu dělají jedinečný zážitek, jsou paradoxně technické limity flašinetů. Hrací strojky totiž musí i s veškerými omezeními obsáhnout tolik, co mnohačlenné orchestry,“ podotkla Kristýna Zámečníková z Českého muzea hudby. Večerní koncert v tomto muzeu nebude omezen žánrem. Operetní melodie, lidovky i jazzové skladby zazní v podání flašinetů i jazýčkových automatofonů a automatického klavíru, takzvané pianoly.
Druhý ročník festivalu Flašinet žije! navazuje na výstavu, která se Českém muzeu hudby uskutečnila v roce 2013, a zahajuje sezonu dalších flašinetářských setkání: Liberecký flašinetář (12. – 13. srpna), Pekařovská pouť (15. srpna) a Mezinárodní setkání flašinetářů v Brně (17. – 18. srpna).
Foto archiv
