Klavírista a dirigent Daniel Barenboim, který je mimo své hudební aktivity znám také svými snahami o smiřování Izraele a Palestiny nebo o obnovení provozování Wagnera v Izraeli či o začlenění hudebního vzdělání do všeobecného vzdělávacího sytému, jenž zaštituje projekt Peral Music, představil tento týden 26. května v londýnské Royal Festival Hall klavír, který nese jeho jméno. Stalo se tak při zahájení jeho schubertovského cyklu.
Stejně jako v případě vlastního – osobního labelu Peral, který je pod křídly Universalu, je i klavír nesoucí Barenboimovo jméno vyvinut ve spolupráci s firmou Steinway & Sons. Nejedná se však o drobné úpravy – vyladění, které dělá například Angelo Fabbrini a na jehož nástroje Barenboim, Pollini či Schiff již léta hrají. V tomto případě jde o zcela jinou konstrukci klavíru, na které Barenboim spolupracoval s belgickým výrobcem klavírů Chrisem Maenem za podpory Steinway &Sons.
Základní odlišností od klasického klavíru je, že klavír Barenboim nemá zkřížené struny jako moderní nástroj. V tomto případě jsou vedeny struny zcela rovně, tedy v jedné ose s kladívkem. Tomu pak odpovídá i téměř vodorovné umístění kladívka ve vztahu k jednotlivým klávesám. To vše má vliv na lepší funkčnost mechaniky, kde nejsou žádné rušivé boční síly, kdy u klasické konstrukce je klávesa za víkem ihned lomena do určitého úhlu.
To nejpodstatnější je však zcela jiný zvuk, který je mnohem čistší, průzračnější a barevnější v jednotlivých sekcích, jelikož strunám nic nekříží cestu – nebrání nic v produkci zvuku a zároveň si však zachovává plnou sílu moderního nástroje. Každý tón, má svou vlastní charakteristiku, není ovlivňován jiným. Zahrajete-li akord o čtyřech tónech, uslyšíte něco jako čtyři odlišné hlasy. Zvuk také není koncentrován do středu rezonanční desky, tedy jako do písmena X u současných nástrojů, ale vodorovně po celé ploše rezonanční desky, jejíž léta jsou také nasměrována horizontálně. Klavír má dále použitou dvojitou kobylku.
Barenboim dostal nápad zkonstruovat nový klavír po zkušenosti, kdy měl možnost hrát na zrekonstruovaný klavír Ference Liszta v roce 2011 v Sieně, který má také nekřížené struny. Přání konzultoval s vedením Steinwaie a ti mu doporučili právě stavitele Chrise Maena, který rovněž toužil po nástroji, který by spojoval to nejlepší z historie a současnosti a zároveň tak nabízel alternativu k unifikaci a standartu jednadvacátého století.
Foto BBC, Chris Maene
