„Je to slavné dílo, které vypovídá mnoho o Verdiho rukopisu. Každý si v něm najde něco, co ho zasáhne, a proto není divu, že je nejhranější,“ říká Tomáš Brauner. „Tím, že Verdi byl operní skladatel, měl okolo sebe spoustu skvělých pěvců a psal jim takzvaně ‚na tělo‘. Například sopránový part je velice exponovaný a jsem rád, že v něm přivítáme takovou hvězdu, jakou je Krassimira Stoyanova.“ Pro zajímavost dodejme, že právě tento sopránový part ve světové premiéře pod taktovkou samotného skladatele zpívala česká rodačka Tereza Stolzová.
Verdiho Requiem je strhující hudební monument, který spojuje duchovní hloubku s operní vášní. Velkolepé sbory, dramatické kontrasty i tiché, niterné pasáže vtahují posluchače do silného emocionálního příběhu o životě, smrti a naději. Každý tón pulzuje lidskou vášní, bolestí i vírou. Verdi v sobě nezapřel operního dramatika – Georg Bernard Shaw dokonce nazval Verdiho Requiem jeho nejlepší operou.
Slovo dramaturga Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Martina Rudovského: „Verdiho Requiem vzniklo k uctění památky romanopisce Alessandra Manzoniho a autor do něj zakomponoval i dříve složenou část Libera me ze zamýšlené Mše za Rossiniho. Soprán v ní tiše, prosebně zpívá: ‚Vysvoboď mě, Pane…‘ To ještě Verdi nevěděl, že podobně jako Rossini či Manzoni se i on prostřednictvím svého díla nesmrtelnosti dočká. Mezi nesmrtelné tímto způsobem patří rovněž architekti Antonín Balšánek a Osvald Polívka, kteří nám v Praze zanechali nádhernou Smetanovu síň. Ta je pro velké vokálně-instrumentální opusy jako stvořená. Vzdejme všem těmto velikánům úctu společně s dirigentem Tomášem Braunerem a hvězdným pěveckým obsazením v čele s Ester Pavlů a Pavlem Černochem.“
