V Plzni zazněl v mistrném podání Doležalova kvarteta unikát Josefa Myslivečka

Unikát Josefa Myslivečka

Doležalovo kvarteto je souborem s více než padesátiletou tradicí. Jeho uměleckou cestu zdobí nejeden mezinárodní úspěch a celá řada nahrávek u velkých vydavatelství. Také Doležalovo kvarteto je dokladem mimořádně kvalitní české kvartetní školy, jejíž reprezentanti stále naplňují domácí i zahraniční koncertní sály zástupy nadšených posluchačů.

V repertoáru tohoto tělesa najdeme jeden unikát – teprve nedávno oživený Smyčcový kvartet F dur op. 3 Josefa Myslivečka. Soubor jej jako první natočil na CD (Supraphon, 2020). V Plzni tato skladba zazněla díky němu poprvé. Dílo zapadá do autorových smyčcových kvartetů vzniknuvších mezi léty 1768–1769. Josef Mysliveček (1737–1781) byl sice přítelem Wolfganga Amadea Mozarta, ale v interpretovaném kvartetu se držel spíše vzoru Josefa Haydna (1737–1809). I to však má historickou logiku. Svědčí o tom nejen zdobivost stěžejních myšlenek krajních rychlých vět, jejich vtipná stručnost, ale i lidová zpěvnost do lyriky se ponořivší volné věty. Zde jako by ožil duch Leopolda Koželuha (1747–1818). Předvedená skladba „Božského Čecha“ Josefa Myslivečka nabídla plzeňským posluchačům velký zážitek z klasické hudby. Doležalovo kvarteto se v jeho interpretaci vzdalo ostrých staccat a vneslo do něj vláčnost a eleganci. Vyvolalo představu aristokratických salónů, ve kterých bylo mnohokrát hráno. Doložilo tímto také využitelnost děl, tedy důvod obchodních úspěchů vydavatelů, kteří Myslivečkovy komorní cykly již za jeho života v úplnosti vydali.

Svatováclavský chorál v charismatickém podání

Večer Doležalova kvarteta v Plzni byl naplněn zanícenou a technicky spolehlivou interpretací všech skladeb. Nelze v něm stanovit vrchol programu. Vzácnou událostí se stala kompozice Josefa Suka Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“ z roku 1914. Večer Doležalova kvarteta zahájila. Vznik Sukovy Meditace provází významné okolnosti – souvisí s vypuknutím 1. světové války. V té době byl autor sekundistou Českého kvarteta, které muselo v polovině dvacátých let 20. století zahajovat své koncerty rakouskou hymnou. Suk považoval za vhodné vyvážit tuto povinnost skladbou inspirovanou staročeskou duchovní písní Svatý Václave, jejíž kořeny spadají až do 12. století. Svatováclavský chorál se obrací k národnímu světci s prosbou o zachování lidu, a měl tedy v závěrečné éře Rakouska-Uherska pro české publikum symbolický význam. Sukovy záměry tehdy posluchači pochopili. Vznikla tak skladba, jejíž hlas přezněl až do dnešních dnů. Není to dílo rozsáhlé, avšak mistrovské ve své výstavbě i v pokoře k původnímu tématu při zpracování. V něm je totiž silně zohledněno zakotvení původní písně Svatý Václave ve starých církevních modech. Josef Suk se od něj při volbě harmonií příliš nevzdálil, a to i přesto, že jej obklopují skladby s nevšední harmonickou pestrostí (současně vznikala například monumentální symfonická báseň Zrání).

V evoluci Meditace na staročeský chorál vysvítají jednotlivé melodické fráze písně, silně pak zhudebnění známého verše „nedej zahynouti nám ni budoucím“, jež se vyskytuje ve třetí větě novodobé verze textu. Interpretace skladby Doležalovým kvartetem dala dílu velebný ráz. Soubor odvažoval s velkou rozvahou jednotlivé fáze hlavní gradace a jednotlivé dynamické stupně zbytečně nezpochybňoval epizodickým vlněním. Vznikl tak jednotný monolit, který byl postaven na pódiu jako kamenný menhir. Posluchači charismatické podání tohoto nadčasového opusu přijali s velkým pochopením.

Americký kvartet s výpůjčkou ze soudobé hudby

V druhé polovině večera zaznělo ikonické dílo z Dvořákovy kvartetní tvorby Smyčcový kvartet F dur „Americký“ z roku 1893. Je tedy starší o dvacet let než skladba Sukova. Interpretace Doležalova kvarteta vnukla skladbě pevný řád, jako by v něm existovala přirozenost odvozená z přírody. Kvartetisté vytvořili tempový plán, jehož jednotlivé položky daly větám a jejich tématům rysy nedělitelnosti. Transparentně tento aspekt působil v expozicích témat především prvních tří vět. Ve svých uvedeních účinkoval tak, že při jejich vnímání byl pokládán odplývající čas jako nepodstatný aspekt tohoto procesu (viz Karel Janeček: Tektonika). Charismatický způsob interpretačního uchopení se však rozšiřoval i na evoluční sféru. V něm se prokázala silná scelovací síla harmonického pohybu skladby. Proměna harmonických funkcí se posouvá obvykle po větších plochách, nespěchá, aby provázela každé melodické hnutí. Tímto způsobem je dobrým orientačním průvodcem ve skladbě, často současně překvapuje, do jak vzdálených tonálních končin posluchače zavádí.

Srovnáme-li tradiční interpretace Amerického kvartetu s verzí, která zazněla na sledovaném plzeňském koncertě, nenajdeme mnoho rozdílů. Dokonce byly dodrženy i typické detaily – například přiostřený tečkovaný rytmus ve vedlejším tématu poslední věty, o kterém se již dokonce píše v knihách jako o referenčním prvku. K inovaci však přece jen došlo. Velmi mě upoutala zesílená dynamická a barevná charakterizace myšlenek ve třetí větě Molto vivace. Znělo to skoro jako výpůjčka ze soudobé hudby, a to skladbu nesmírně osvěžilo. Na druhou stranu jsem poněkud ztratil pocit jednoty ve větě závěrečné, kdy tempové spojitosti ztratily svoji působnost. Popsaný dojem však může mít subjektivní příčinu.

Publikum odměnilo interprety bouřlivým potleskem a vyžádalo si přídavek, jímž se stala desátá část z Cypřišů Antonína Dvořáka. I zde se kvartet zaskvěl jako invenční soubor. Koncert Doležalova kvarteta v Plzni přinesl reprezentativní tečku za letošní sezónou Kruhu přátel hudby. S vděčným publikem se též rozloučila ředitelka Plzeňské filharmonie Lenka Kavalová a pozvala je na koncerty v sezóně 2025/2026.

Kruh přátel hudby: Doležalovo kvarteto
11. června 2025, 19:30 hodin
Dům hudby, Plzeň

Program
Josef Suk: Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave”
Josef Mysliveček: Smyčcový kvartet F dur op. 3 (Allegro, Andante, Presto assai)
Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet F dur op. 96 „Americký” (Allegro ma non troppo, Lento, Molto vivace, Finale. Vivace ma non troppo)

Účinkující
Doležalovo kvarteto