Povaha Prahy a její nejen architektonická estetika vybízí umělce k interpretaci klasické hudby vrcholného baroka. Jistě, existují zde festivaly, které umožňují této hudbě představit se divákům, ale pokud tomu tak je, stojí tento hudební styl v programech festivalů spíše stranou a přednost dostávají velké a „mladší“ opusy. Pokud umělec nebo posluchač zaměří svůj zájem ještě úžeji a hledá ucelenou Bachovu hudbu, moc toho v Praze nenalezne. Přitom Bachova hudba je svojí podstatou základem pro velkou část další tvorby po Bachově době, včetně současných komponistů, kteří hledají v Bachově díle inspiraci v několika směrech. A není to inspirace jen technická, ale i obsahová. Bachova hudba je prakticky nevyčerpatelná.
Bach byl opravdu mimořádný, přesně ve smyslu tohoto slova. Završil hudební odkaz barokních časů a svým uměním polyfonie hudbu té doby otevřel dalším staletím. Jím napsaná hudební výpověď je pronikavou, citovou, jasnou a silně duchovní myšlenkou. Je plná nadpozemské dimenze, avšak nadále nepostrádá pokoru, lidskou prostotu a víru. Bach byl protestant, ale jeho hudba dávno překročila hranice jednotlivých křesťanských církví a pro svoji hlubokou víru je interpretována jako hudba ekumenická.
Praha vybízí k provozování Bachovy hudby z několika důvodů. Povaha města, jeho architektonická struktura i jakýsi „mystický duch“, který je na Starém Městě všudypřítomný, k interpretaci takové hudby doslova lákají. Nepřeberné barokní architektonické skvosty, kostely, chrámy i dřívější šlechtické paláce z té doby vyvolávají pocit, že by Bachova hudba měla v Praze znít častěji. A to hudba v interpretaci kvalitních souborů, orchestrů i sólistů z České republiky a ze zahraničí. Dalším důvodem je neexistence takového festivalu v evropském kontextu. Praha jako jedno z hudebních center Evropy v tomto přístupu za ostatními evropskými hudebními městy poměrně zaostává a nereflektuje zejména tradici provozování Bachova díla v německy hovořících zemích. Blízkost Lipska, tedy jakéhosi centra Bachovy tvorby, tak dává možnost pozorovat trendy v interpretaci Bachovy hudby a přenést je i do Prahy. K tomu má sloužit i spolupráce festivalu s mladými hudebníky. Konkrétně vybraní studenti Pražské konzervatoře a Akademie múzických umění v Praze představí Bachovy violoncellové suity na společném recitálu a Barokní orchestr Pražské konzervatoře festival i uzavře.
Bach for All představuje jak známé Bachovy skladby, tak se bude snažit otevírat Bachovu hudbu v širším kontextu. V rámci prvního ročníku festivalu, který se uskuteční v Praze mezi 14. a 28. červencem letošního roku, zazní především obecně známé, popřípadě posluchačsky atraktivní kompozice Johanna Sebastiana Bacha. Jedinou výjimkou v programu je představení skladby jeho syna Carla Phillipa Emanuela. Festival se tak ve svém prvním ročníku snaží otevřít co největšímu publiku. Snaha o propojování Bachovy hudby napříč staletími je dlouhodobým cílem, který otevírá festivalu nepřeberné možnosti do dalších ročníků. Je to vybudování tradice Bachovy hudby v Praze a možná je to i jistá netušená možnost, kdy mladý hudební a organizační tým dostává šanci se na hudbu Johanna Sebastiana Bacha podívat jiným pohledem. Pohledem nezaujatým, který sice zachovává tradici a nesmírnou vážnost Bachovy hudby, ovšem otevírá tuto hudbu v širším kontextu, poukazuje na její existenci v dalších hudebních obdobích a zpřístupňuje ji „pro všechny“. Posluchači mají možnost si hudbu Johanna Sebastiana Bacha poslechnout na sedmnácti koncertech prvního ročníku mezinárodního hudebního festivalu Bach for All od 14. do 28. července v Praze. Vybraná díla provedou známí čeští, slovenští, rakouští, němečtí, američtí, izraelští a francouzští hudebníci.
Autor textu Jan Průša je externím spolupracovníkem festivalu Bach for All
