Polenské muzeum oživilo polovinu 19. století. Na vernisáži výstavy Nebude nic! Mizející portréty na polenských daguerrotypiích zazněla poprvé po téměř dvou stech letech skladba Daguerrotypický kvapík Josefa Labického, oslavující portrétovací metodu Louise Daguerra.
Josef Labický původně mířil na dráhu postřihače sukna, hudba však zvítězila. Od roku 1820 působil v lázeňských orchestrech Mariánských Lázní a Karlových Varů, kde se roku 1835 stal šéfdirigentem. V červnu 1843 jej inspirovala návštěva vídeňského daguerrotypisty Josepha Heinricha Günsbauera a jeho pomocníka Johanna Pichlera. Napsal kvapík Daguerrotyp–Galop, který po roce 1860 upadl v zapomnění. Noty byly objeveny až v Britské národní knihovně a digitalizovány pro vernisáž, kde je provedl klavírista Kent Satsuma.
Labický skloubil hudbu se „světlem daguerrotypie“ – rytmus kvapíku evokuje leštění stříbrné desky, působení jódových a rtuťových par i finální kolorování portrétu. Portrétování tehdy vyžadovalo nehybnost modelu po dobu až 90 sekund, což byla nemalá výzva.
Výstava představuje devatenáct vzácných daguerrotypií, jejichž obrazy se mění podle úhlu pohledu a chemicky postupně mizí. Název výstavy odráží tuto křehkost: Nebude nic! Mizející portréty. Expozice potrvá v Městském muzeu v Polné do 31. října 2025.
