Právě dnes večer se po svém úspěšném jihokorejském turné vracejí do Dvořákovy síně pražského Rudolfina rozhlasoví symfonikové s dirigentem Janem Kučerou. Vedle Antigony Vladimíra Sommera a První symfonie Johanessa Brahmse nabídnou i Chačaturjanův Klavírní koncert Des dur, který předsese Igor Ardašev (1967).
Mimořádný interpret, jehož umělecký životopis zdobí řada cenných trofejí, je zároveň velký milovník přírody nebo ctitel matematiky. V našem rozhovoru jsem se odvážila položit mu i jednu osobní otázku, která mi delší dobu vrtala hlavou… Nyní tedy vím (a vy se mnou), že jméno ruského původu nosí pan klavírista po dědečkovi. Následující řádky, ty už se ubírají výhradně v duchu témat hudebních.
Pocházíte z muzikantské rodiny, oba rodiče působili jako pedagogové. Učíte také? Učil jste někdy?
Zatím jsem se o pedagogickou práci nepokoušel, i když jsem byl díky rodinnému zázemí učitelským duchem vlastně odmalička obklopen. Práci pedagoga i práci interpreta vnímám jako dva zcela odlišné světy a mám respekt ke každému, kdo dokáže dělat obojí úspěšně.
Mimochodem, před pár týdny vystoupil v Obecním domě Paul Badura-Skoda. Jak vzpomínáte na mistrovské kurzy, které jste u tohoto umělce absolvoval? A jste s ním stále v kontaktu?
Hru pana Badury-Skody jsem odmalička obdivoval, zejména jeho interpretaci Mozartových děl. Nyní v kontaktu nejsme, ale podněty, které jsem od něj získal, v sobě stále nosím a v jistém smyslu jsem jimi ovlivněn.
Prý máte velmi osobitý přístup ke cvičení, často k němu vůbec nepotřebujete klavír. Můžete to posluchačům trošku vysvětlit?
Domnívám se, že každý instrumentalista si najde po delší době svůj osobitý způsob práce, ať chce nebo nechce. Zpočátku potřebuji trávit více času jen s notami v ruce, bez nástroje, a ke klavíru usednu až poté, co se mi začne rýsovat konkrétní zvuková představa.
Ve výběru z vašeho repertoáru, uveřejněném na webových stránkách, nenajdeme dnes hraný koncert Arama Chačaturjana. Předpokládám ale, že jste ho už v minulosti uvedl, nebo ne?Chačaturjanův koncert jsem ještě nehrál a jsem velmi rád, že se mohu věnovat studiu tohoto krásného díla.
Co považujete za jeho silné, přitažlivé stránky?
Obdivuji zde zejména harmonickou vynalézavost.
Kromě sólového hraní a spolupráce s manželkou Renatou, klavíristkou, se věnujete i komorní hře. Kdo patří k vašim stěžejním komorním partnerům?
Komorní spolupráce mne baví, často hrávám s panem Ivanem Ženatým, loni jsme dokončili soubornou nahrávku Beethovenových sonát pro Český rozhlas. Mám za to, že kombinace houslí a klavíru se zvukově doplňuje jako málokterá jiná.
Pane Ardaševe, myslíte, že máte na klavíru stále co objevovat?
Zvukové možnosti klavíru jsou nevyčerpatelné, takže je stále co objevovat. Každý nástroj má své přednosti a svá omezení, někdy musíte trochu bojovat a někdy jste naopak překvapeni tím, co všechno je k dispozici. Klavír je tak trochu jako živý tvor — podle toho, jak se s ním zachází, tak se vám odmění.
Děkuji za rozhovor.
