Večer plný živé hudby, tance a živých obrazů je vyvrcholením tanečních kurzů, které probíhaly od podzimu 2023. Bál je však otevřen široké veřejnosti, tedy i těm, kteří taneční kurz nenavštěvovali. Scénáristkou a moderátorkou je Kateřina Klementová s Dominikou Prokopovou. K tanci a poslechu bude hrát Taneční kapela Bedřicha Smetany pod taktovkou Vojtěcha Jouzy. Český bál se koná ve Dvoraně Rudolfina v neděli 14. dubna od 18:30 hodin. O den dříve mu na stejném místě bude předcházet povídání o zvyklostech a tradicích na tanečních zábavách 19. století.
„Účastníci našeho bálu budou mít možnost prožít v jedinečném prostoru Rudolfina muziku Bedřicha Smetany. Skutečně prožít, protože pohybem se hudba absorbuje úplně jinak než ušima. Smyslem našich tanečních, které bálem vyvrcholí, ovšem není pouhé zvládnutí tanečních kroků, i když i ty společně zatančíme. Chceme totiž přiblížit atmosféru 19. století a upozornit na řadu aspektů tehdejšího života: vyprávíme si o etiketě, genderových otázkách, vlastenectví. Bál by tedy měl být určitou esencí doby, ve které Bedřich Smetana žil a tvořil, a měl by ukázat, jak důležitou roli hrála plesová kultura pro vlastence a jak pomáhala formovat vznikající identitu malého, ale hrdého národa. Tanec, který byl donedávna výsadou aristokracie, se stal tmelem rodící se české společnosti, jež měla širokou základnu, a plesy místem setkávání a vyjádření pocitu kulturní sounáležitosti,“ říká Kateřina Klementová.
Na Českém bále – mnohdy v dobových kostýmech – se bude tančit polka, mazurka, čtverylka, valčík, kvapík i „Český salónní tanec Beseda“. Česká beseda je české unikum, u jehož zrodu stál Jan Neruda, Karel Link, jeden z nejproslulejších českých tanečních mistrů, a Ferdinand Heller, hudební pedagog a skladatel, spolumajitel hudební školy s Bedřichem Smetanou. Tato nová, ryze česká podoba francouzských čtverylek je sestavena z českých národních tanců: sousedské, furianta, rejdováka, polky, kalamajky, obkročáku, hulána, strašáka, řezanky a dalších. Velká premiéra České besedy, jež měla být kvintesencí češství, se uskutečnila v listopadu 1862 v Praze. Odtud se pak rozšířila po celých Čechách (o rok později ji na pražském Žofíně tančilo již 140 párů). Později byla též přijata jako „quadrille bohème“ (též „La Beseda – Dance de Salon bohème“) či „Böhmische Salonquadrille“ v celé Evropě, s českými emigranty se dostala i za moře.
Dominantní postavení mezi tanci však bude hrát stejně jako v 19. století polka, která nechybí snad v žádné Smetanově skladbě. Polka, tento další typicky český, venkovem inspirovaný, avšak formou a zpracováním městský tanec, byla zároveň fenomén, který hýbal celou tehdejší společností. Ani na Českém bále v Rudolfinu tak nemohou chybět Smetanovy nejslavnější polky Louisina a Jiřinková.
Specialitou bálu budou také živé obrazy, divadelní žánr, který v 19. století zažíval svůj zlatý věk. V živých obrazech herci v kostýmech zobrazovali scény ve strnulé pozici, připomínající tak figurální obraz. Tyto živé obrazy často oživovaly scény ze známých uměleckých děl, jako jsou obrazy nebo sochy, nebo představovaly originální díla.
„Živé obrazy, které během sobotních workshopů a na nedělním plese vytvoří sami účastníci smetanovských tanečních, nebudou historickou rekonstrukcí doprovázenou Smetanovou hudbou, ale snahou přiblížit publiku klíčové momenty ze života známého skladatele. Zásadní těžké i radostné chvíle, které se vpisovaly do jeho hudby, představí Bedřicha Smetanu nejen jako virtuosa, učitele, dirigenta a komponistu, ale především jako člověka,“ vysvětluje Dominika Prokopová.
