V Teplicích zahřála srdce posluchačů severská hudba pod vedením Tibora Bogányiho

Ve čtvrtek 27. března provedla Severočeská filharmonie Teplice v koncertním sále místního Domu kultury šestý abonentní koncert symfonického cyklu A. Koncert nabídl netradiční dramaturgii, skladby finských autorů Selima Palmgrena, Jeana Sibelia a anglického tvůrce Edwarda Elgara. Netradiční situaci zde představoval též dirigent maďarského původu Tibor Bogányi. Dirigování studoval na Sibeliově akademii ve Finsku, v roce 2002, již ve svých osmadvaceti letech byl jmenován hlavním dirigentem finské Filharmonie v Turku. Spolupracuje s předními světovými orchestry a sólisty, může nabídnout bohatý symfonický a operní repertoár. Od roku 2011 stál v čele maďarské Panonské filharmonie, v roce 2014 debutoval v Maďarsku v Maďarské státní opeře. Intenzivně se věnuje též současné finské hudbě a často nahrává díla finských skladatelů. Je proto zcela logické, pro orchestr i publikum, však poněkud výjimečné, že se v Teplicích představil uvedením skladeb finských mistrů.

Selim Gustaf Adolf Palmgren (1878–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1951) patří vedle Jeana Sibelia k předním finským autorům. Prezentoval se jako hudební skladatel, dirigent a koncertní klavírista. Studoval na Helsinském hudebním institutu, dnes vyhlášeném jako Sibeliova akademie, dále v Německu ve Výmaru a zejména v Berlíně u věhlasného Ferruccia Busoniho. Postupně působil v řadě evropských center a též ve Spojených státech amerických. Domovské působiště však pro Palmgrena stále představovalo pedagogické působení na Sibeliově akademii v Helsinkách. Jeho kompoziční dílo vyrůstá z pozdního romantismu a otvírá se impresionismu. Jak je to ostatně pro severské autory typické, ve své tvorbě vycházel z národních lidových prvků a atmosféry jisté hudební náladové zádumčivosti.

Jeho rozsáhlý kompoziční odkaz zahrnuje více než 100 opusových čísel, k nejznámějším skladbám se řadí v Teplicích provedená, programně laděná symfonická báseň Aus Finland: čtyři symfonické obrazy, op. 24. Skladba nesla také dříve název Roční doby, čemuž perfektně odpovídají programní názvy jednotlivých částí a jejich hudební atmosféra – Jarní snění, Menuet v lidovém stylu, Tanec padajících listů a Jízda na bruslích. Dílem prostupují jednotící kompoziční znaky jako záliba v široké, pravidelně stavěné melodii často tanečního charakteru, sugestivní hluboké tóny zejména žesťových dechových nástrojů, záliba v komunikaci krátkých sólových vstupů dřevěných dechů. Ačkoliv skladatel a konkrétní zde provedená skladba jsou v našem koncertním spektru v podstatě neznámými pojmy, sama hudba byla díky jejímu teplickému provedení strhující, osobitá a kontrastní, nesoucí svébytnou náladu… Zvlášť Menuet v lidovém tónu se nepodobal salonnímu dobovému menuetu, ale přinášel sugestivní, rytmicky výraznou zemitou hudbu venkovského tance. 

Další programově zařazenou skladbou se stal Koncert pro violoncello a orchestr e moll, op. 85 Edwarda Elgara (1857–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1934). Tomuto dnes přednímu anglickému skladateli se dlouho nedařilo prosadit se v hudebním životě, úspěchy nastoupily až po jeho čtyřicátých narozeninách. Koncert byl premiérově uveden v Londýně až v roce 1919, avšak bez očekávaného ohlasu. Až postupně v něm nalezli zálibu věhlasní violoncellisté, zejména Pablo Casals. V Teplicích koncert přednesl přední český violoncellista Petr Nouzovský. Dnes pedagogicky působí na Pražské konzervatoři a na New York University v Praze, je pravidelně zván na prestižní hudební festivaly a spolupracuje s věhlasnými dirigenty.

Elgarův koncert přináší ve svém netradičně čtyřvětém půdorysu kontrastně laděných ploch velký prostor pro melodickou šíři v partu sólového nástroje i orchestru. Sólové violoncello takto vznosně zahajuje již první větu (Adagio – Moderato), sugestivně vyzněl sólový nástroj zejména v romantickém zpěvu třetí části (Adagio). Petr Nouzovský citlivě spolupracoval s dramatickými plochami orchestrální barvy, využíval možností dynamických kontrastů. Po skončení skladby mu byl odměnou nadšený potlesk publika a rovněž spontánní ohlas členů orchestru. Petr Nouzovský se netradičně ujal slova a svěřil se publiku s příběhem, jak hledal vhodnou skladbu pro eventuální přídavek v tónině e moll. V Elgarově díle nalezl sugestivní melodii s názvem Pozdrav lásce, skladbu v Teplicích následně provedl. Jeho violoncello znělo krásně, zvláště v temných hlubších polohách, hraje na nástroj Georg Rauer z roku 1921. A ještě jednu zvláštnost je třeba zdůraznit. Dirigent Tibor Bogányi je též věhlasným koncertním violoncellistou a této kariéře se také intenzivně věnuje. Jeho hudební spolupráce s Petrem Nouzovským byla příkladná.

Po přestávce se hudba v teplickém koncertním sále opět vrátila do Finska a nyní zazněla Symfonie č. 3 C dur, op. 52 největšího finského skladatele Jeana Sibelia (1865–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1957). V jeho kompozičním odkazu dominuje vedle slavného Houslového koncertu d moll soubor sedmi symfonií. Třetí symfonie C dur z roku 1907 přináší na třívětém půdorysu hudbu vyrůstající z klasicistních základů. Ačkoliv Sibelius nechtěl být považován za „folklorního“ skladatele, nacházíme zde dílčí prvky korespondující s duchem hudby Selima Palmgrena – rytmicky jasně definovaná melodie, temné plochy hlubokých nástrojů či okouzlující korespondence sólových vstupů dřevěných dechových nástrojů. Po radostné první větě (Allegro moderato) zaujala volná druhá část (Andantino con moto), formálně variace, právě s kontrastními sóly dřevěných dechů v krásných souzvucích a barevnosti, se sugestivní důrazností pizzicat kontrabasů. Zde je zvlášť nutné ocenit kvalitní výkony interpretů jednotlivých nástrojových sól. Třetí věta (Moderato – Allegro ma non tanto) vyzněla ve strhujícím závěrečném hymnu celého orchestru, s výbornými lesními rohy a celkově žesti. Hudba celé symfonie se nesla v duchu Sibeliova tvůrčího motta: „Jen žádné mrtvé noty. Každá nota musí žít.“.

Tibor Bogányi vedl orchestr zkušenou rukou, volil vhodná tempa až ke spontánnímu závěru, přesně pracoval s nástupy jednotlivých nástrojů i dynamickými efekty hudebních pásem. A nelze opomenout ani závěr programu. Ačkoliv sál koncertního sálu teplického Domu kultury nebyl zcela zaplněn, odměnil hráče a dirigenta velkým potleskem. Jak je zvykem, dirigent nechal povstat hráče jednotlivých nástrojových skupin ve smyslu ocenění, které si za svůj výkon zasloužili. Zcela netradičně také vedl členy orchestru k úklonám typickým pro sólisty. Potom zřetelným gestem zastavil potlesk posluchačů a pronesl nadšený projev, kde ocenil výkon Severočeské filharmonie Teplice jako vynikajícího orchestru. A na závěr si ještě posluchači opět netradičně vyslechli symfonický přídavek. Po skončení hudebníci orchestru nadšenou symbolikou gest odměňovali výkon a chování dirigenta. Koncert vyzněl ve spontánní atmosféře radosti z poslechu krásné hudby a celkově přátelského závěru. 

Symfonický cyklus A koncert 6
27. března 2025, 19:00 hodin
Dům kultury, Teplice

Program:
Selim Palmgren: Aus Finnland, op. 24
Edward Elgar: Koncert pro violoncello e moll, op. 85
Jean Sibelius: Symfonie č. 3 C dur, op. 52

Účinkující:
Petr Nouzovský – violoncello
Severočeská filharmonie Teplice
Tibor Boganyi – dirigent